Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 111/2021-37
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 5 103 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 103 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 08.07.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 103 Kč od 15.02.2018 do 07.07.2021.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 103 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 08.07.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 103 Kč od 15.02.2018 do 07.07.2021. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 126 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 5 103 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s původním věřitelem společností právnická osoba uzavřel smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 14. 2. 2018. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti úvěr nevrátil. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, uvedl číslo svého bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a odeslal ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle rámcové smlouvy. Bylo mu přiděleno klientské číslo CZ číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč, tím byla dokončena registrace a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu, akceptoval tím návrh smlouvy a původní věřitel mu vyplatil ze svého firemního účtu na jeho bankovní účet číslo bankovní účet vedeného u bankovního ústavu anonymizováno pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu smlouvy nebo rodnému číslu. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text byl k dispozici na uživatelském účtu žalovaného a žalovaný jej odsouhlasil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 103 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzení o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což je vyobrazeno v kartě klienta.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen s části uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na 3. 8. 2021, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě předložených důkazů.
3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2000, včetně přílohy s uvedením předmětné pohledávky, dále oznámením postupitele o postoupení pohledávky.
4. K prokázáním uzavření předmětné smlouvy o úvěru žalobce předložil k důkazu kartu klienta, smlouvu o úvěru, obchodní podmínky, výpis z účtu o přijetí platby 1 Kč, výpis z účtu o poskytnutí úvěru, fakturu vystavenou žalovanému k úhradě, formulář pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, upomínky k zaplacení dlužné částky, rámcovou smlouvu. Dále kopii občanského průkazu žalovaného. Z těchto listin, zejména s ohledem předložení kopie občanského průkazu, a dále s ohledem na předložení výpisu z běžného účtu žalovaného, kdy číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným v rámcové smlouvě i předmětné smlouvě o úvěru číslo soud vzal za prokázané uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným dle žalobních tvrzení, kdy zmiňované listiny identifikující žalovaného a podle názoru soudu prokazují, že předmětnou smlouvu s původním věřitelem uzavřel skutečně žalovaný. Z výpisu z účtu žalobce ve spojení se smlouvu o úvěru, kde je uvedeno číslo účtu žalovaného, na který se má zaslat úvěrová částka a ve spojení s výpisem z tohoto účtu žalovaného, kdy je zřejmé, že účet číslo bankovní účet je právě účtem žalovaného, nepochybně vyplývá, že tvrzená částka 8 000 Kč byla skutečně tvrzeného dne, tedy dne datum, původním věřitelem zaslána na účet žalovaného.
5. Předloženými listinnými důkazy však žalobce neprokázal, a žalobce ani ostatně dostatečně netvrdil tu skutečnost, že před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že úvěruschopnost prověřoval, a to tím způsobem, že ji prověřil prostřednictvím databází, dále doložením potvrzení o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což má vyplývat z karty klienta, přesněji z výpisu z IT systému u původního věřitele o uzavřené úvěrové smlouvě. Žalobce tedy řádně netvrdil, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost prověřoval, jaké prověřil databáze, jaké zjistil příjmy dlužníka, jak si je ověřil, stejně tak jaké zjistil jeho výdaje a jak si je ověřil, jak zjišťoval jeho případné další závazky. Tyto skutečnosti je žalobce povinen řádně tvrdit, nestačí pouze odkázat na listinné důkazy, kdy v tomto případě odkázal na kartu klienta, ze které ostatně řádné prověření úvěruschopnosti v žádném případě nevyplývá. Z předloženého profilu uživatele vyplývají pouze identifikační údaje žalovaného, nikoliv však podstatné údaje pro prověření jeho úvěruschopnosti. Ani předložený výpis z běžného účtu žalovaného, na kterém je zaznamenán pouze výpis za jediný měsíc, a to listopad 2017 a pouze jediná příchozí platba od příjmení jméno ve výši 12 405 Kč nemůže říci nic podstatného o skutečné finanční situaci žalovaného a tedy přivést k závěru, že byla dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného.
6. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalovaného svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
13. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel převedl ve prospěch žalovaného na jeho účet částku 8 000 Kč, kdy dle žalobních tvrzení z této částky žalovanému zbývá uhradit částka 5 103 Kč, kdy toto tvrzení, ze kterého vyplývá částečná úhrada žalovaným, je ku prospěchu žalovaného a soud jej tedy vzal jako tvrzení nesporné. Žalovaný se tedy co do částky 5 103 Kč bezdůvodně obohatil, když tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, neboť uzavřená smlouva je absolutně neplatná, tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. V takovém případě v citovaném ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. S ohledem na postoupení předmětné pohledávky soud žalobě tedy vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku bezdůvodného obohacení žalobci. Pokud jde o požadované příslušenství, k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a toto ani nebyla smluvena. Žalobce sice předkládal k důkazu předžalobní výzvy, netvrdil však ani neprokázal, kdy předžalobní výzva, či jakákoliv jiná výzva k plnění byla žalovanému skutečně doručena. V daném případě byl tak žalovaný vyzván k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. až doručením žalobního návrhu, kdy tento byl doručen žalovanému dnem 7. 7. 2001. Až následující den se tedy žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne tak vzniklo žalobci právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády číslo 351/2013, ve zbytku byl nárok žalobce na příslušenství zamítnut.
14. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce byl neúspěšný pouze co do nepatrné části předmětu řízení. Žalobci tak přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400,00 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu nesplněných závazků z úvěrové smlouvy, která je uzavírána opakovaně dle typizovaných vzorů, obdobné žaloby jsou podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je obdobné, pouze s výhradou změn pokud jde o datum uzavření smlouvy, konkrétní obsah smlouvy lišící se ve výší úvěru a poplatků, vyčíslení dlužné částky, stanovení počátku a výše příslušenství, právní hodnocení je totožné, případně obdobné, předmět sporu nepřevyšuje 50.000,00 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 400,00 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200,00 Kč za dva úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, podání žaloby), dále byl přiznán 2× režijní paušál po 100,00 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 126,00 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 126 Kč. Právnímu zástupci žalobce nebyla přiznána odměna a režijní paušál za předžalobní výzvu, neboť předžalobní výzva vyhotovená právním zástupcem nebyla doložena, byl doložen pouze podací lístek, byly doloženy pouze předžalobní výzvy vyhotovené samotným žalobcem, respektive právním předchůdcem žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§202 o.s.ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§157 odstavec 4 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.