Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 111/2021-21
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 930 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 15 000 Kč od 15. 11. 2018 do 8. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky ve výši 15 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, částky
500 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 930 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 15 000 Kč od 15. 11. 2018 do 8. 9. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % z částky ve výši 15 000 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, částky 500 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 14. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy byly i obchodní podmínky původního věřitele, přičemž Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní. Původní věřitel se Smlouvou zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v úvěrovém rámci 35 000 Kč na dobu neurčitou, když žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky původnímu věřiteli splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Žalovaný z čerpané výše úvěru 32 308,27 Kč neuhradil jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy neplnil, proto původnímu věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny od
15 11. 2018. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Předchůdkyně žalobkyně následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni další smlouvou o postoupení pohledávek, a to dne 19. 12. 2019.
O postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn.
I přes upomínku žalobkyně ze dne 4. 11. 2020 žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:
Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 14. 3. 2018 mezi původním věřitelem a žalovaným, původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatku za čerpání v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 12,5 % z dlužné částky společně s úrokem z daného úvěru a poplatkem za čerpání nebo minimálně 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší, vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy.
Z potvrzení původního věřitele soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 32 308,27 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na předchůdkyni žalobkyně, která ji postoupila na žalobkyni.
Z oznámení žalobkyně soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.
Z předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
Dne 14. 3. 2018 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatku za čerpání v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 12,5 % z dlužné částky společně s úrokem z daného úvěru a poplatkem za čerpání nebo minimálně 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší, vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 14. 3. 2018. Žalovaný čerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 32 308,27 Kč a neuhradil jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, k výzvě soudu k prokázání řádného splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně svým přípisem ze dne 18. 5. 2021 sdělila soudu, že podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného se bohužel nedochovaly. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitel vycházel z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, resp. žalobkyně tvrdí, že se tyto nedochovaly, aniž by je jakkoliv konkrétně specifikovala. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 18. 12. 2019 na předchůdkyni žalobkyně, která následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni dne
19. 12. 2019, postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 11. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 4. 11. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 30. 6. 2018, dále jen„ o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitel a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitel na základě tohoto poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 32 308,27 Kč a žalovaný neuhradil jistinu ve výši 15 000 Kč. Původní věřitel při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle
§ 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763 2018 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
16. Původním věřitelem poskytnutou a žalovaným dosud neuhrazenou částku ve výši
15 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, jakožto nástupkyni původního věřitele. Do rozhodnutí soudu žalovaný neuhradil ničeho, proto u žalovaného trvá bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, které žalovaný dosud neuhradil. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, tj. dne 7. 9. 2021, když žalobkyně nedoložila, že by sama vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení. Následujícího dne, tj. dne 8. 9. 2021 mohl svůj závazek splnit, 9. 9. 2021 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o.z. a je povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, s tím, že ohledně nároků uvedených ve výroku II. rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch byl nepatrný a týkal se příslušenství, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.