Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 111/2021-173
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 44 155,61 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 30 487,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 9. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 13 667,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 071,71 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 643,91 Kč, úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 44 155,61 Kč
od 19. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky
13 667,88 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 30 487,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 9. 2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 13 667,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 071,71 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 643,91 Kč, úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 667,88 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2020 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 44 155,61 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 9. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, a to ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 1 086 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 10. 2018. Úroková sazba činila 10,9 % ročně. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bezhotovostně na účet č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 20. 11. 2019 za splatné. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 44 155,61 Kč, dále úroku ve výši 4 071,71 Kč (úrok ve výši 10,9 % ročně z dlužné jistiny za období od 18. 9. 2018 do 18. 11. 2020), dále úrok z prodlení ve výši 3 643,91 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za období od 18. 9. 2018 do 18. 11. 2020), úrok ve výši 10,9 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, a dále úrok z prodlení v zákonné výši z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. V podání došlém soudu dne 20. 9. 2021 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných o žalované, nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele z dostupných registrů, z prohlášení žalované, z výše příjmů a výdajů na běžném účtu vedeném u žalobkyně, z čestného prohlášení žalované o výši příjmů, a to bez nutnosti doložení příjmů. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti byla během schvalování úvěru zkoumána finanční situace klienta, zadluženost klienta a rizikovost klienta. Před schválený limit byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na bankovním účtu klienta, kdy byl stanoven příjem: 14 147 Kč, výdaje: 24 375 Kč platební kapacita: – 10 228 Kč. Zadluženost klienta byla bez negativních informací, rizikovost byla stanovena jako velmi nízká. Dále žalobkyně poskytla žalované předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Seznámení s předsmluvními informacemi žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že úvěr byl bankou poskytnut bez nutnosti doložení příjmů ze strany žalované. V dalším podání došlém soudu dne 3. 11. 2021 žalobkyně na výzvu soudu poskytla komplexní a detailní transakční historii prokazující pohyby jednotlivých plateb a započítávání úroků, kdy z historie splátek žalované je patrno, že celkem byla na dlužnou pohledávku uhrazena částka v celkové výši 19 512,27 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti už žalobkyně pouze odkázala na svá předchozí vyjádření.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Dále právní zástupce při jednání soudu uvedl, že úvěr byl žalobkyní poskytnut bez nutnosti doložení příjmů ze strany žalované.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 18. 9. 2018 požádala žalobkyni o bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije sama v nájemním bytě, je vyučená, je zaměstnána u společnosti právnická osoba jako duševně pracující na dobu neurčitou. Žádost je podepsána žalovanou.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč, přičemž peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni 18. 9. 2018. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky převedením na účet žalované číslo bankovní účet. Žalovaná se tento zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně (čl. I. 5 smlouvy). Žalovaná se dále zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 086 Kč vždy 20. dne v měsíci (čl. I. 6. smlouvy). Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila 65 101,25 Kč (čl. I. 5 smlouvy). Smlouvu o úvěru žalovaná podepsala. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující podpis žalované, dále Vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěru poskytovaných anonymizováno, Informace k pojištění dlužníků za spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy číslo Obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry. Dle čl. 8 /8.2 obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.
7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 11. 2019 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 20. 11. 2019, dle přiložené dodejky byla písemnost adresované žalované uložena na poště k vyzvednutí dne 25. 11. 2019.
8. Z poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 26. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, kdy ke dni 25. 9. 2019 činila dlužná částka 5 087,44 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky, dle přiložené dodejky byla písemnost uložena na poště k vyzvednutí dne 30. 9. 2019.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 10. 2020 a připojeného podacího archu, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
10. Z výpisu z účtu žalované (č.ú. bankovní účet) za období od 18. 9. 2018 do 30. 9. 2018 vyplynulo, že dlužná jistina činila celkem 50 000 Kč (dne 18. 9. 2014 došlo k čerpání úvěru číslo).
11. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za měsíc říjen 2018 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 50 000 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 49 397,47 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíce listopad 2018 a prosinec 2018 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 49 397,47 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 48 760,16 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc leden 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 48 760,16 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 47 476,90 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc únor 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 47 476,90 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 47 476,90 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc březen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 47 476,90 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 46 166,33 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc duben 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 46 166,33 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 45 958,97 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc květen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 45 958,97 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 45 499,68 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc červen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 45 499,68 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 44828,91 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc červenec 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 44 828,91 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 44 155,61 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za období 1. 8. 2019 – 29. 2. 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek činil – 44155,61 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 44 155,61 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za měsíc březen 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek činil - 44 155,61 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 44 155,61 Kč.
12. Z transakční historie vyplývá, že žalované byl dne 18. 9. 2018 poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 19 512,27 Kč, ke dni 15. 7. 2019 činila dlužná jistina celkem 44 155,61 Kč.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 50 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 086 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 11. 2019, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 20. 11. 2019. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 48 080,50 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované 50 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 19 512,27 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání výpisů z bankovního účtu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doloženého výpisu z účtu žalované dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám úvěru schopna dostát není. Z tohoto totiž plyne, že žalovaná ukončovala měsíční období se záporným zůstatkem na účtu (specifikován shora). Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalovaná rozhodně nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností známých žalobkyni a jí soudu předložených) by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 50 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 19 512,27 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 30 487,73 Kč (tj. 50 000 – 19 512,27 = 30 487,73 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 10. 2020, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 24. 9. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, octla se ode dne následujícího (28. 9. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.).
24. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy částky 13 667,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 071,71 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 643,91 Kč, úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 155,61 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 667,88 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení (viz výše).
25. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná ohledně zaplacení 30 487,73 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku 525,39 Kč, jistina s příslušenstvím na její straně tedy činí celkem 31 013,12 Kč; žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 13 667,88 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 4 071,71 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 643,91 Kč, dále s úrokem v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku 5 103,05 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 407,84 Kč a s úrokem z prodlení v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku 249,39 Kč, jistina s příslušenstvím na její straně tedy činí celkem 30 143,78 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 61 156,90 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 50,71 %, a úspěch žalované 49,29 % O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, když úspěch ve věci je téměř stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.