Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 225/2021-78
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 820,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 229,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z této částky od 26.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 3 591 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 545,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 21.11.2020 do 25.2.2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 591 Kč od 26.2.2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 229,91 Kč od 26.2.2021 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 2.3.2019 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 229,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 3 591 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 545,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 21.11.2020 do 25.2.2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 591 Kč od 26.2.2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 229,91 Kč od 26.2.2021 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 2.3.2019 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 820,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 545,24 Kč, smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 820,91 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách, uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne 17. 5. 2018, dle které poskytla mj. banka žalované možnost čerpání kontokorentního úvěru až do výše limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala na běžném účtu vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání FLEXI KREDITU a současně na běžném účtu mít minimální měsíční příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši úvěrového limitu. Před poskytnutím předmětného úvěrového limitu při zkoumání úvěruschopnosti vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku a tyto údaje kontrolovala v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, insolvenčních rejstříků, databázích MVČR apod. Žalovaná však překročila povolený úvěrový limit, vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, proto banka v souladu se smluvními ujednáními převedla debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 12 820,91 Kč dne 26. 10. 2018 na nově otevřený úvěrový účet a umožnila žalované jeho splácení ve splátkách. Žalovaná však řádně nesplácela, proto banka zesplatnila celou dlužnou částku k 1. 3. 2019 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě žalované částky s tím, že jistina byla úročena úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností k 20. 11. 2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listin nazvaných Smlouva o bankovních produktech a službách s datem 17.5.2018, včetně Všeobecných obchodních podmínek, Žádost o povolení debetního zůstatku FLEXI KREDIT z 17.5.2018, bylo zjištěno, že právnická osoba (dále jen banka) se zavázala mj. poskytnout žalované spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu 10 000 Kč za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu a žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit s tím, že pro případ překročení povoleného limitu, bude účtován sankční poplatek podle Sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. a účtovány budou rovněž poplatky dle sazebníku. Z žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXI KREDITU z 17.5.2018 bylo dále zjištěno, že žalovaná žádala o úvěrový limit ve výši 10 000 Kč a v žádosti uvedla, že je zaměstnaná s průměrným výdělkem 16 500 Kč, příjem domácnosti činí 30 000 Kč, má vlastní bydlení, je svobodná a bez dalších vyživovacích povinností. Z výpisu z běžného účtu číslo za období číslo, vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala výběry z bankomatů a platbami platební kartou celkem částku ve výši 10 229,91 Kč, v období číslo byly žalované účtovány poplatky a úroky (číslo 157,65 Kč, číslo 220,52 Kč, číslo 290,72 Kč, číslo kč, číslo 1442,35 Kč, číslo 1306,99 Kč), za celé období žalovaná zaplatila na tento účet částku 1000 Kč. Z dopisů banky z 27.10.2018, 6.10.2018, 16.9.2018, 1.9.2018, 1.8.2018, bylo zjištěno, že banka opakovaně vyzývala žalovanou k zajištění finančních prostředků na jejím běžném účtu s tím, že pro přečerpání povoleného debetu a nedostatku financí na tomto účtě následně zrušila kontokorentní účet FLEXI KREDIT a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě zůstatku úvěru ve výši 12 820,91Kč. Z listiny nazvané Smlouva o postoupení pohledávek z 18.11.2020, Příloha číslo Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty z 20.1.2020, Oznámení o postoupení pohledávky žalované vč. dokladu o odeslání z 30.11.2020, bylo dále prokázáno, že banka postoupila předmětnou pohledávku včetně příslušenství na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Z předžalobní výzvy s datem 10.2.2021 včetně dokladu o odeslání z 10.2.2021 bylo dále zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení žalované částky, a to ve lhůtě do 25.2.2021 s tím, že pokud nezaplatí, bude se žalobkyně nároku domáhat soudní cestou.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 17.5.2018, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat ne jejím běžném účtu číslo vedeném u právní předchůdkyně žalobkyně, finanční prostředky do úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky splácet včetně úroků a poplatků a zajišťovat dostatek finančních prostředků na tomto účtě. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně pouze z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr bez řádného doložení příjmové a výdajové stránky žadatelky. Žalovaná na běžném účtě vyčerpala celkem částku 10 229,91 Kč, celkem zaplatila 1000 Kč, banka vyúčtovala žalované za období číslo celkem na poplatcích a úrocích částku 3 714,88 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno a současně byla žalovaná prokazatelně vyzvána k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou ve lhůtě do 25.2.2021.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 10 229,91 Kč, přitom žalovaná zaplatila částku 1000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku rozdílu ve výši 9 229,91 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit tuto částku. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 25.2.2021, od 26.2.2021 je žalovaná v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení.
12. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.