Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 279/2021-73
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 84 494 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 700 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku 18 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 100 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 968 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit
- částku 12 360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 780 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 572,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 3 300 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
- částku 29 120 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 284,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 930,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 12 900 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 31 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
- částku 12 272 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 597,17 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9 061,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 029,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 700 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku 18 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 100 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 968 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit - částku 12 360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 780 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 572,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 3 300 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, - částku 29 120 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 284,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 930,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 12 900 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 31 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, - částku 12 272 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 597,17 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9 061,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 029,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 8. 3. 2021 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 84 494 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení ze tří postupně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru. Nárok na zaplacení částky 24 060 Kč s úrokem a úrokem z prodlení odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že pobírá příjem ve výši 23 647 Kč, splácí půjčku částkou 4 996 Kč měsíčně, je zaměstnaný, náklady na bydlení uvedl v částce 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 27 000 Kč, jež představuje úvěr 15 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 18,96 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Zavázal se též hradit pojištění 360 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 456 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14. 5. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a zaplatil jen částku 3 300 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 18,96 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč od 15.5.2019 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 15 000 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 9 060 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 572,10 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 780 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 15 000 Kč v zákonné výši od 30.11.2019 do zaplacení, úrok 18,96 % z dlužné jistiny 15 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 47 220 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, což odůvodňuje tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši 15 065 Kč, splácel úvěr částkou 2 000 Kč, ostatní výdaje včetně nákladů na bydlení vyčíslil částkou 9 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 58 590 Kč, jež představuje úvěr ve výši 31 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 270 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 21,27 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 6 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč, pojištění 780 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 762 Kč Poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 12 900 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 21,27 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 31 000 Kč od 23. 6. 2019 do zaplacení. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 31 000 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 16 220 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 930,53 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 284,56 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 31 000 Kč v zákonné výši od 30.11.2019 do zaplacení, úrok 21,27 % z dlužné jistiny 31 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
Dále uplatnila nárok na zaplacení částky 13 214 Kč, který opírá o tvrzení, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že pobírá příjem ve výši 15 353 Kč, splácí půjčku částkou 1 825 Kč měsíčně, je zaměstnaný, náklady na bydlení 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 28 246 Kč, jež představuje úvěr 16 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 240 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, pojištění 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 487 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem žalovaný zaplatil částku 15 032 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 10 029,88 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 029,88 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 3 184,12 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 597,17 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 967,88 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 029,88 Kč v zákonné výši od 30.11.2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 10 029,88 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 12. 2021. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno dne 8. 11. 2021 na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. Svoji neúčast při jednání nijak neomluvil. Soud proto ve věci jednal v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 27 000 Kč, jež představuje částku 15 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 18,96 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, pojištění 360 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 456 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, zaplacení smluvní pokuty a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 5 smlouvy. Dle č.l. 6 smlouvy, smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků. Z rekapitulace plateb – bilance smlouvy, a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 3 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 30.4.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, své příjmy vyčíslil částkou 23 647 Kč a uváděl své výdaje v částce 5 000 Kč na bydlení, 4 996 Kč na úhradu jiných závazků a 4 200 Kč jako osobní výdaje, a jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 9 551 Kč. Dle této listiny ověřoval právní předchůdce žalobkyně pouze doklady o příjmech žalovaného.
4. Ze smlouvy číslo dne datum, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 27 590 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 270 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 21,27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 6 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč, pojištění 780 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 762 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 78 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 21,27 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, smluvní pokuty a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 5 smlouvy. Dle č.. 6.1 smlouvy, smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Dle rekapitulace úvěru - bilance a předžalobní upomínky uhradil žalovaný ve prospěch této pohledávky z této smlouvy částku 12 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 15 065 Kč, a své výdaje vyčíslil částkou 11 200 Kč. Jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 3 865 Kč, když žalovaný ve svých výdajích uváděl též splátky jiného úvěru 2 000 Kč.
5. Ze smlouvy číslo dne datum, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit částku 28 246 Kč, jež představuje úvěr 16 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 240 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, pojištění 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 487 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 15 032 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, smluvní pokuty a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 5 smlouvy. Dle č.. 6.1 smlouvy, smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Dle rekapitulace úvěru - bilance a předžalobní upomínky uhradil žalovaný ve prospěch této pohledávky z této smlouvy částku 15 032 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 30.4.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 15 353 Kč, a své výdaje vyčíslil částkou 11 025 Kč. Jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 4 328 Kč, když žalovaný ve svých výdajích uváděl též splátky jiného úvěru 1 825 Kč.
6. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že ve všech třech případech byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o úvěru, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ve všech třech případech vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formuláře – Karty zákazníka, které žalovaný podepsal vždy v den uzavření smlouvy. Ze všech předložených formulářů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne datum, datum popř. dne datum zabýval tvrzenými výdaji žalovaného a že by tyto výdaje jakkoli ověřoval. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně zabýval závazky žalovaného a že by tyto ověřil z příslušných veřejně dostupných evidencí. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Žalobkyně byla proto při jednání dne 10. 12. 2021 poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím každého jednotlivého úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit. Ani po tomto poučení nebyly žádné důkazy o tomto tvrzení žalobkyně předloženy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly částky ve smlouvách uvedené vyplaceny. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Ve prospěch nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na jejímž základě převzal částku 15 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 3 300 Kč a soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 11 700 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy číslo ze dne datum, byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost 31 000 Kč žalovanému vyplacena a žalovaný ve prospěch této pohledávky zaplatil 12 900 Kč. Vzhledem k tomu soud určil výši bezdůvodného obohacení částkou 18 100 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o nároky ze smlouvy číslo ze dne datum bylo v řízení prokázáno, že žalovaný převzal na základě této smlouvy částku 16 000 Kč a současně bylo prokázáno, že ve prospěch nároku z této smlouvy uhradil 15 032 Kč. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení částkou 968 Kč. Ve zbytku uplatněného nároku žalobu zamítl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. I když je smlouva neplatná, byl žalovaný vyzván k zaplacení v souvislosti s postoupením pohledávky a i z podepsaných smluv mu bylo známo, kdy má dojít k úhradě převzatých částek.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.