Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 187/2021-19
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený opatrovníkem Městem Sokolov
sídlem adresa žalovaného
pro zaplacení 7 775 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o 7 775 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 7 775 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o 7 775 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 7 775 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 7 775 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.12.2019 mezi společností právnická osoba, ST anonymizována dvě slova, 120 The anonymizována dvě slova, GZR číslo, Malta, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČ číslo, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2017 číslo smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 7775 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2021 číslo. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 7775 Kč a splatností dne 2021 číslo. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -05-28. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 7775 Kč nejpozději splatných dne 2021 -04-13.“.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, který poukázal na to, že žalovaný je omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a to již delší dobu s tím, že byl omezen rovněž v době, kdy měla být uzavřena shora zmíněná smlouva. Podle opatrovníka tedy žalovaný nemohl pochopit důsledky svého právního jednání, pokud k němu skutečně došlo. K současným poměrům žalovaného jeho opatrovník uvedl, že žalovaný nemá žádné bankovní účty vedené na své jméno, jeho příjem je deponován na účet opatrovníka, a pokud je sám žalovaný dotázán, zdali má nějaké dluhy, tak se pouze diví. V současné době je ohledem na jeho psychický stav anonymizováno. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka rovněž nepotvrdil, že by byl majitelem nebo disponentem účtu, na který mu měly být podle žalobních tvrzení poskytnuty peněžní prostředky ze strany právního předchůdce žalobkyně.
3. S ohledem na charakter požadavku žalobkyně se soud přednostně při zjišťování skutkového stavu zaměřil na hodnocení toho, zda žalobkyně předložila dostatečné důkazy svědčící o existenci úvěrového, či jiného závazku vzniklého mezi žalovaným a tvrzenou právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Zjevně k žalobnímu tvrzení, že posledně označená společnost uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru byl žalobkyní předložen soudu dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru. V uvedené smlouvě je skutečně jako věřitel uvedená společnost právnická osoba a jako klient žalovaný. Uvedená smlouva obsahuje ujednání o tom, že věřitel se zavazuje poskytnout klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 35 000 Kč Smlouva dále upravuje výši úroků, způsob čerpání úvěru, jeho splácení, důsledky prodlení, odstoupení od smlouvy a její výpověď. V závěru je uvedený dokument opatřený datem 13. 7. 2017, přičemž v rubrikách, které jsou zjevně připraveny pro podpisy účastníků, žádné podpisy v jakékoliv formě připojeny nejsou. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici dokument označený jako jméno anonymizováno info. Jedná se o dokument vyhotovený v anglickém jazyce, z jehož obsahu vyplývá, že jsou zde zaznamenány personálie žalovaného, a to jeho jméno, příjmení, číslo účtu, e-mailová adresa, adresa pobytu a telefonní číslo a v úvodu tohoto dokumentu zřejmě číslo půjčky, resp. úvěru číslo. U uvedeného dokumentu však není zjevné, z jakého zdroje pochází, resp. z jakého zdroje pochází údaje v něm zaznamenané, kdo jej vyhotovil a jaký vztah má k žalovanému. Soud měl ještě od žalobkyně dále k dispozici důkaz v podobě dokumentu o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky společnosti právnická osoba a dále doklad označený jako Platební informace, který zjevně vyhotovila společnost právnická osoba Uvedený dokument obsahuje údaje i o variabilním symbolu v podobě čísla číslo, dále údaj o celkové dlužné částce k datu splatnosti, a to 7 775 Kč a dále záznam o transakcích za období od 20. 8. 2017 do 13. 4. 2021. V závěru uvedeného dokumentu je údaj o aktuální povinné celkové částce k úhradě datu splatnosti 13. 4. 2021 ve výši 4 000 Kč. Zmíněné záznamy o transakcích za uvedené období představují záznamy o zůstatku po poslední platbě ve výši 6 000 Kč, a dále zřejmě na vrub uvedeného účtu zaznamenané platby označené jako náhrada účelně vynaložených nákladů dvakrát po 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 1 275 Kč. Soud měl ještě od žalobkyně k dispozici dokument označený jako Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020, jejímž předmětem měla být rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy, a dále přípis ze dne 28. 5. 2021 obsahující oznámení o postoupení pohledávky směřované žalovanému, přičemž uvedený dokument byl podle příslušného podacího lístku předán k poštovní přepravě dne 28. 5. 2021. Soud dále ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 14 P 56/2012 zjistil, že žalovaný je v současnosti na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 14 P 56/2012 – 245 omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 2 000 Kč na měsíc, rozdělenou do dvou dílčích splátek, tedy 1 000 Kč na 14 dnů, činit právní úkony zavazující ho k opakujícímu se plnění a jednat v pracovně právních vztazích, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2019. Soud dále zjistil, že žalovaný byl ve svéprávnosti omezen již dříve, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 3. 2015 sp. zn. 0 P 175/2012 – 135, a to mj. tak, že nebyl schopen nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahovala částku 1 000 Kč a zavazovat se k plnění, jehož hodnota přesahovala částku 1 000 Kč. Rovněž tomuto rozsudku předcházel jiný rozsudek, a to rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 4. 2012, č. j. 14 Nc 904/2011 – 42.
4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzeného úvěrového závazku, tedy smlouvy dle ustanovení § 2395 obč. zák. Důkazy předložené žalobkyní totiž nemají vypovídací hodnotu v tom směru, že by z nich bylo možno dovodit jakékoliv právní jednání žalovaného, a to bez ohledu na jeho pozdější právní kvalifikaci ze strany soudu. Důkazem o existenci úvěrového závazku, a ani důkazem o poskytnutí úvěrových prostředků není doklad označený jako Platební informace s uvedeným variabilním symbolem vyhotovený společností právnická osoba Uvedený dokument je pouze jednostranným záznamem, tj. evidencí uvedené společnosti, přičemž není zjevné, z jakých zdrojů vychází. Nejedná se tedy o standardní výpis, který by byl např. doručen žalovanému tak, aby jej mohl, byť konkludentně schválit a mohl tedy nepřímo svědčit o existenci tvrzeného úvěrového závazku, popř. alespoň být důkazem o poskytnutí úvěrových prostředků ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, resp. jejích přislíbené části z uvedeného úvěrového rámce, a tento doklad je z pohledu soudu pouze pokračováním žalobních tvrzení, tj. nikoliv důkazem o poskytnutí úvěrových prostředků. Soud má tedy od žalobkyně pouze důkazy o tom, že žalobkyně měla k dispozici část osobních údajů žalovaného, z nichž některé jako číslo účtu nelze vůbec ověřit v tom směru, zdali se skutečně jedná o údaje týkající se žalovaného. Žalobkyně navíc vůbec nepředložila žádný důkaz o poskytnutí jakýchkoliv peněžních prostředků ve prospěch žalovaného, a z tohoto důvodu nelze ani uvažovat o případném bezdůvodném obohacení na straně žalovaného, jak tzv. pro všechny případy navrhuje v žalobě žalobkyně. Soud pouze na okraj uvádí, že nutnou podmínkou úspěchu ve sporu o vrácení poskytnutých peněžních prostředků v případě tvrzeného úvěrového závazku je s ohledem na konsensuální charakter úvěrového závazku dle zmíněného ustanovení § 2395 obč. zák. nutno prokázat právě plnění úvěrujícího ve prospěch úvěrovaného. Soud si tak již pro nadbytečnost nezabýval tím, zda mohlo dojít k postoupení pohledávky, jejíž existence nebyla prokázána a žalobu jako nedůvodnou pro neunesení břemene důkazního zamítl. Na okraj odůvodnění soud uvádí, že v daném případě je s ohledem na status žalovaného, který je částečně omezen ve svéprávnosti zjevné, že by se soud zabýval, zdali žalovaný mohl vůbec jednat v tom smyslu, aby mohl žalobkyni tvrzený závazek vzniknout, přičemž s ohledem na uvedené limity jeho svéprávnosti, je zjevné, že žalovaný v tomto směru jednat nemohl. I za tohoto stavu by se však soud dostal do situace, kdy by byl nucen hodnotit to, zdali žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků, které by mohl případně žalovaný jako bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný však nepotvrdil, že jakékoliv peněžní prostředky od právního předchůdce žalobkyně převzal, a ani nepotvrdil, že je majitelem účtu, na který měly být podle tvrzení žalobkyně peněžní prostředky převedeny. Jelikož žalobkyně tedy nepředložila a ani neoznačila žádný důkaz o poskytnutí peněžních prostředků, neposkytl jí soud součinnost v tom smyslu, že by se dotázal příslušné banky na to, kdo byl majitelem a disponentem účtu, na který měly být peněžní prostředky převedeny, neboť soud nemůže bez dalšího ve prospěch žalobkyně zjišťovat skutečnost, v čí prospěch byly případně peněžní prostředky poskytnuty. Uvedený postup soudu při zjišťování žalobkyní požadované informace by byl tedy v rozporu s projednací zásadou, a navíc by se jednalo o důkaz nadbytečný, neboť jak je již několikrát uvedeno, žalobkyně vůbec neprokázala to, že na označený bankovní účet byly peněžní prostředky převedeny. Navíc žalobkyně vůbec neuvádí, proč žádá při plnění své důkazní povinnosti součinnost soudu, tedy proč sama nemá základní důkazy k dispozici, a nemůže si je např. obstarat v součinnosti s postupitelem objednávky.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady neuplatnil, a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.