Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 70/2021-104

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 73 074 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 910 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 8. 2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci pod ztrátou výhody splátek.

II. Řízení se co do částky ve výši 3 010 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 8. 2021 do zaplacení zastavuje.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 42 154 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 62,46 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 29. 9. 2020 do 19. 10. 2020 a ve výši 8,25 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2020 dosáhne částky 216 432 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 910 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 8. 2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci pod ztrátou výhody splátek. II. Řízení se co do částky ve výši 3 010 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 17. 8. 2021 do zaplacení zastavuje. III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 42 154 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 62,46 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 29. 9. 2020 do 19. 10. 2020 a ve výši 8,25 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2020 dosáhne částky 216 432 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 53 910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 930 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do 11. 12. 2020 ve výši 581,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 930 Kč ve výši 8,25% ročně od 12. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 530,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 920 Kč ve výši 8,25% ročně od 19. 1. 2021 do 21. 4. 2021 ve výši 1 234,42 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 56 920 Kč ve výši 8,25% ročně od 22. 4. 2021 do 16.08.2021 ve výši 1 526,17 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 910 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 8. 2021 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 19 164,89 Kč a úrok ve výši 62,46 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 26. 9. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 2 148,72 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 53 623,08 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 9. 2020 dosáhne částky 216 432 Kč. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,46% ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 006 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 24 080 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni 24. 9. 2020 úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 30. 1. 2018 do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 19 164,89 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu nezaplatil.

2. Ještě před tím, než bylo jednáno ve věci samé, vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 3 010 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný po podání žaloby částečně plnil. Za tohoto dispozičního úkonu žalobce soud řízení podle ust. a 2 za použití ust. v této části zastavil (výrok II.).

3. Žalovaný k věci samé uvedl, že úvěr potřeboval na nájem bytu, tedy na kauci a nájemné. Domácnost táhl z jednoho platu, protože partnerka onemocněla, a pak přišla o práci. Nájemné uhradili 16 500 Kč a nějaké další poplatky za služby, ale žalobkyně předložit nájemní smlouvu nepožadovala. V současné době stále bydlí na stejné adrese. S ohledem na své výdělkové možnosti a náklady na život, by byl schopen platit cca 3 000 Kč měsíčně, neboť oba s partnerkou mají stabilní práci.

4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 55 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne 23. 10. 2019). Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a menší riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne 23. 10. 2019). Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem ze dne 31. 10. 2019 včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo). Úvěr ve výši 55 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní učet dne 30. 10. 2019 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 62,46 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 006 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru číslo). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný dopisy (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 21. 8. 2020 a 21. 9. 2020 včetně dodejek). Proto věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni 24. 9. 2020 (prokázáno oznámením ze dne 24. 9. 2020). Z uvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 62,46% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 53 910 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 19 164,89 Kč. Dále žalobce požaduje úrok ve výši 62,46% ročně z částky 53 623,08 Kč, a to od 26. 9. 2020 do 19. 10. 2020 ve výši 2 148,72 Kč, a úrok ve výši 8,25% z částky 53 623,08 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do částky 216, 432 Kč. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 24 080 Kč, a dále částku 3 010 Kč učinil až po zesplatnění dne 10. 11. 2021 (prokázáno: kartou klienta ke smlouvě číslo). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 53 910,53 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 8. 9. 2021 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne 8. 9. 2021).

5. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací osobu, pracuje u právnická osoba s.r.o (prokázáno: pracovní smlouvou ze dne 29. 6. 2017 včetně dohody o změně pracní smlouvy ze dne 30. 4. 2019) s čistým měsíčním příjmem 22 700 Kč, výdaje na bydlení uvedl ve výši 1 400 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) ve výši 100 Kč (prokázáno: formulářem ze dne 23. 10. 2019). Čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc září 2019 činil 22 939 Kč, za měsíc srpen 2019 (prokázáno: výplatní páskou žalovaného ze měsíc září 2019, srpen 2019). Žalovanému byla připsána na účet dne 8. 10. 2019 mzda ve výši 22 939 Kč, a dne 9. 9. 2019 mzda ve výši 22 485 Kč (prokázáno: printscreenem internetového bankovnictví – připsání výplaty v měsíci září a říjen 2019). Žalovaný byl v období od září do října 2019 v dočasné pracovní neschopnosti (prokázáno: rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti od 27. 9. 2019 do 29. 10. 2019). Žalovaný předložil soudu i nájemní smlouvu ze dne 3. 11. 2019 spolu s dodatkem ze dne 22. 1. 2020, ze které vyplývá, že nájemce je povinen hradit nájemné měsíčně částku 12 000 Kč, v případě, že zde bude chovat zvíře je nájemné stanoveno ve výši 20 000 Kč, poplatky za služby byly stanoveny ve výši 3 000 Kč za plyn a elektrickou energii, za vodné a stočné se nájemce zavázal uhradit čtvrtletně po provedeném vyúčtování, nyní dle dodatku byly zálohy na služby stanoveny ve výši 1 000 Kč za vodné a stočné, a ve výši 4 000 Kč za plyn a elektrickou energii (prokázáno smlouvu o nájmu bytu ze dne 3. 11. 2019 a dodatkem ke smlouvě ze dne 22. 1. 2020).

6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný do data zesplatnění uhradil částku ve výši 24 080 Kč, po datu zesplatnění částku 3 010 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala podrobně příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze další úvěr schválit. Při příjmu cca 22 000 Kč a nezjištěných výdajích, kdy žalobkyně si nenechala předložit ani výpis z účtu, ze kterého by bylo evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje. Navíc situace, kdy částka úvěru má sloužit k zajištění bydlení (tedy nájemné a kauci na nájem), by měla vyvolávat vážné pochybnosti o možnosti dalšího zadlužování. Žalobkyně se spokojila se sdělením žalovaného o příjmu a téměř žádných výdajích, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, resp. ty byly sděleny v nereálné částce, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, apod, a předloženými výplatními páskami. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrovaného nezaobírat, pokud mu nad tuto částku„ něco zbývá“. Nadto však nezkoumala další náklady na bydlení (energie a apod). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

7. Soud má za to, že i v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

8. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 55 000 Kč. Žalovaný na dluh ve výši 55 000 Kč uhradil částku 24 080 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení ( ), které soud stanovil podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle věta první za středníkem , když vzal v potaz především životní a finanční situaci žalované a povolil jí dlužnou částku splácet ve splátkách tak, jak uvedeno ve výroku. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu i k výši dlužné částky, toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobkyně ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobkyni se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Nezaplacením byť i jen jediné splátky řádně a včas se stane celý dluh ihned splatným.

15. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převažující úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.