Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 381/2021-121

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 811,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.084,15 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5.727,47 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 248,19 Kč.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.084,15 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 5.727,47 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 248,19 Kč.</b>

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 23 811,62 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce právnická osoba) prostřednictvím webových stránek webová adresa poskytla dne datum žalovanému revolvingový úvěr na sjednaný úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 23 811,62 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit spolu s úrokem, což neučinil. Žalovaný se zavázal žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) vrátit úvěr včetně úroků z úvěru, poplatku za čerpání úvěru z každé čerpané částky. Dlužná částka ke dni postoupení činila celkem částku ve výši 23 811,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 811,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 811,62 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % (ve znění opravy žaloby) a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu ( ).

4. Na základě provedených listinných důkazů (smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky, platební informace, potvrzení o provedené platbě a dalších listinných důkazů) dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v elektronické podobě s tím, že žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši na bankovní účet č.: bankovní účet pod variabilním symbolem číslo v období mezi datum – datum a na bankovní účet č.: bankovní účet pod variabilním symbolem číslo nebo číslo v období od datum do datum. Dle faktury žalobkyně (jejího předchůdce, čl. 65, 40), splatné dne datum, dlužil žalovaný k uvedenému dni částku ve výši 23 811,62 Kč. Tato částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“) v celkové výši 17 834,15 Kč již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč dle čl. VI odst. 1 písm. a) smlouvy (tyto nároky soud posoudil jako důvodné a žalobkyni přiznal) a z úroků za období čerpání ve výši 5 727,47 Kč dle čl. II odst. 4 smlouvy (tyto soud žalobkyni nepřiznal, viz dále). Dle sdělení název banky pak účet, na který byla zaslána peněžní částka dle smlouvy, patří skutečně žalovanému.

5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky 18 084,15 Kč s příslušenstvím důvodný a podložený příslušnými důkazy.

6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení , zejména a následující č. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle a následující dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, vládního Podle obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Výrokem pod bodem II. rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na částku ve výši 5 727,47 Kč – nazvaný jako úrok za období čerpání úvěru (včetně odpovídajícího úroku z prodlení z této částky Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně).

8. V rozsudku č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

9. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C -565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí).

10. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

11. Dále, dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR pak dále plyne, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Ústavní soudu uvedl, že podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková… Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli

12. Výkladem ust. , o spotřebitelském úvěru, lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), resp. toto žalobkyně neprokázala, tedy nepostupovala (resp. její právní předchůdce) s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšel-li z ničím neověřených informací žalovaného poskytnuté při uzavírání smlouvy, resp. pouze obecně v obchodních podmínkách v čl. 5 sjednal ověření klienta, aniž jakkoliv posoudil schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. toto soudu nedoložil. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

14. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru (resp. její právní předchůdce) nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, resp. ho splácet ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a to v části týkající se úroku; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena (co do ujednání o úroku), a žalobkyně soudu netvrdila ani neprokázala jinou obvyklou výši úroku z úvěru, když k jednání soudu se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být příslušným způsobem soudem procesně poučen. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, co do výše (obvyklého) úroku, soudu nezbylo než žalobu co do zbývající části (tj. co do částky 5.727,47 Kč s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně) zamítnout (výrok II.).

15. Žalobkyně v této věci byla jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného, když žalovaná pohledávka na něj přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství.

16. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle vládního

18. Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 248,19 Kč, přičemž tato částka představuje 51,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 953 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 811,62 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

20. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci.

21. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.

22. Podle ustanovení soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Odvolání podléhá soudnímu poplatku v rozsahu dle Neúspěšné odvolání může vést k navýšení nákladů řízení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.