Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 108/2021-25

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 136 096,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 64 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 64 900 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 636,50 Kč spolu s úrokem ve výši 3 049,80 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1 514,88 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období

od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 904,92 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 62 560,08 Kč, úroku ve výši 2 782,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 308,07 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a ve výší 8,5 % ročně z částky 11 536,12 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 64 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 64 900 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 636,50 Kč spolu s úrokem ve výši 3 049,80 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1 514,88 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 904,92 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 62 560,08 Kč, úroku ve výši 2 782,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 308,07 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a ve výší 8,5 % ročně z částky 11 536,12 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky

136 096,58 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovanou dne 19. 3. 2018 pod číslo dne 30. 11. 2017 pod číslo. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované v části“ ověřené dokumenty“.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili ( ).

Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba – a žalovanou dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 30. 11. 2017 žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 71 247 Kč, tedy celkem částku 143 247 Kč ve 24 měsíčních splátkách.

Ze zákaznické karty - žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná

v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 26 772 Kč, tento příjem doložila výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, dále žalovaná uvedla další příjem ve výši 5 000 Kč a dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 150 000 Kč, tyto příjmy nebyly nijak doloženy. Žalovaná dále uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, dále v žádosti uvedla,

že je vdaná a má 1 vyživovací povinnost.

Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila na zápůjčku číslo celkem částku 18 800 Kč.

Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba – a žalovanou dne 19. 3. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 19. 3. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 418 Kč, tedy celkem částku 22 418 Kč ve 45 týdenních splátkách.

Ze zákaznické karty - žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná

v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 41 000 Kč, tento příjem doložila mzdovým výměrem, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu, dále žalovaná uvedla další příjem

ve výši 20 000 Kč a dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, tyto příjmy nebyly nijak doloženy. Žalovaná dále uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč a splátky žalobci ve výši 6 043 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost.

Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila na zápůjčku číslo celkem částku 4 300 Kč.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 20. 1. 2020 postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě 14. 2. 2020.

Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 1. 2021 vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu.

Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované byla již v roce 2017 zahájena 2 exekuční řízení.

O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 30. 11. 2017 se žalovanou jako spotřebitelkou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž

se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalované, zejména další měsíční příjem žalované ve výši 5 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 150 000 Kč, právní předchůdce žalobce ani nezjišťoval výši dalších dluhů žalované, nečinil dotaz na žalovanou, zda je proti ní vedeno exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalované ze zaměstnání ve výši ve výši 26 772 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalované ve výši 5 000 Kč, přičemž tento další příjem žalované nebyl nijak blíže specifikován ani žalovanou doložen, rovněž další příjmy domácnosti nebyly nijak doloženy. Žalovaná navíc uvedla průměrné měsíční výdaje pouze ve výši 5 000 Kč, ač uvedla, že má jednu vyživovací povinnost.

Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k výši jejího tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem

si nechat skutečně doložit, zkoumat majetkovou situaci žalované i s přihlédnutím k jejím dalším dluhům. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.

Dále soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba – uzavřel dne 19. 3. 2018 se žalovanou jako spotřebitelkou další smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalované, zejména další příjem žalované ve výši 20 000 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, právní předchůdce žalobce ani nezjišťoval výši dalších dluhů žalované, nečinil dotaz, zda je proti žalované vedeno exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalované ze zaměstnání ve výši ve výši 41 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalované ve výši 20 000 Kč, přičemž tento další příjem žalované nebyl nijak blíže specifikován ani žalovanou doložen, rovněž další příjmy domácnosti nebyly nijak doloženy. Žalovaná navíc uvedla průměrné měsíční výdaje pouze ve výši 4 000 Kč, tedy o 1 000 Kč nižší, než ve své žádosti ze dne

30. 11. 2017. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou majetkových poměrů žalované, zejména pravidelných výdajů žalované, jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

s odbornou péčí.

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 20. 1. 2020 žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 14. 2. 2020.

Žaloba je částečně důvodná.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon

o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností

a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.

Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího ,

o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele

(v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).

V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy žalované, nezjišťoval, a to ani dotazem u žalované, zda má další dluhy a zejména, zda je proti ní veden výkon rozhodnutí

či exekuce, přičemž již v době poskytnutí první zápůjčky byla proti žalované vedena dvě exekuční řízení. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k příjmům a k pravidelným výdajům žalované, zejména v té době existujícím dluhům žalované, v daném případě nemohlo dojít.

V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o zápůjčce

a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy číslo částku 75 000 Kč a žalobci vrátila částku 18 800 Kč, na základě smlouvy

číslo převzala částku 13 000 Kč a žalobci vrátila částku 4 300 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 56 200 Kč a ve výši 8 700 Kč, tedy celkem částku

64 900 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů

v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, žalované tak v souladu s  o.z. zásilka došla dne 19. 2. 2020, dne 29. 2. 2020 měla dluh zaplatit, od 1. 3. 2020 je žalovaná v prodlení. Soud proto v souladu s  o.z. v návaznosti na uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 1. 3. 2020.

Při určení lhůty k plnění soud vyšel z a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 11. 2017 a dne 19. 3. 2018 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 1. 3. 2020, kdy žalovaná nebyla v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 636,50 Kč spolu

s úrokem ve výši 3 049,80 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1 514,88 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 604,92 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 904,92 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 62 560,08 Kč, úroku ve výši 2 782,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 308,07 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od

21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 67 736,12 Kč za období od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a ve výší 8,5 % ročně z částky 11 536,12 Kč za období od 1. 3. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s  Žalovaná měla v řízení větší úspěch, když žaloba byla zamítnuta celkem co do částky

71 196,58 Kč s příslušenstvím, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.