Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 198/2021-16

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 31.3.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 31.3.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem, tj. společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen "původní věřitel") smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele.

2. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 29.1.2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30.3.2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.

3. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná dále uvedla číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalované jakožto žadatele o úvěr definitivní, odsouhlasila znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázala se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle čl. 4 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalované bylo přiděleno klientské číslo číslo číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaná následně uhradila odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet původního věřitele. Připsáním této platby byla registrace žalované dokončena a žalované vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí uživatelského jména a hesla.

4. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla na mobilní telefon žalované zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaná zadala ve svém uživatelském účtu (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu). Žalovaná návrh smlouvy akceptovala zadáním akceptačního kódu ze SMS zprávy (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu) a původní věřitel úvěr žalované vyplatil ze svého firemního bankovního účtu vedeného u bankovního u [[označení bankovního u]] obec anonymizováno na bankovní účet žalované č. bankovní účet vedeného u bankovního u [[označení bankovního u]] obec anonymizováno, a to pod variabilním symbolem odpovídajícímu klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalované.

5. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně Rámcové úvěrové smlouvy žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě původního věřitele odsouhlasila (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované (ze kterého byla dříve převedena platba ve výši 1 Kč, vizte výše). Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením klientského čísla. Žalovaná se dle čl. 8 Rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasila, zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru.

6. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a z případného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč.

7. Konečná dlužná částka tak činí částku 2 000 Kč.

8. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Jestliže by žalovaná zpochybnila poskytnutí peněžních prostředků její osobě původním věřitelem, pak žalobkyně požaduje, aby soud provedl důkaz vyjádřením banky, na jejíž účet byla připsána jistina úvěru z účtu původního věřitele. Tím bude prokázáno poskytnutí úvěru žalované.

9. Úvěruschopnost žalované byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzení o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což je vyobrazeno v kartě klienta.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela dne 12.5.2020 s žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26.5.2020.

11. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

12. Soud ve věci výzvou 23.6.2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalované řádně doručena dne 12.7.2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

13. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobcem a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla dne 29.1.2019 uzavřena dohoda prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a označena jako Smlouva o úvěru číslo podle které se právnická osoba zavázala poskytnout a také dne 29.1.2019 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 2 000 Kč, tyto peněžní prostředky byly žalované poukázány na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 2 000 Kč, ve lhůtě 30 dnů, do 28.2.2019. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, když doposud dluží částku 2000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela dne 12.5.2020 s žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26.5.2020.

14. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má v prvé řadě za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29.1.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalované bezúčelný úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 28.2.2019 Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve , . Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. až 1867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděla, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. Daný právní vztah je nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 2 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“

18. Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“

19. V daném případě pak žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala, že její právní předchůdkyně, pokud vycházela z informací od žalované, tyto informace ověřila. Z tohoto důvodu považuje soud smlouvu o úvěru ze dne 29.1.2019 za absolutně neplatnou a daný vztah podřadil pod ust. , podle nějž může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž tu byl platný závazek.

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. a násl. , , do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. , odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

21. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila částku 2 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 31.3.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1.7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 26.11.2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, která odkupuje od bankovních institucí peněžité pohledávky za dlužníky z titulu úvěrových smluv, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně podává opakovaně žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu vyhl. č. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1.7.2014.

23. Tyto celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a jednak částkou 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 3 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 200 Kč v souladu s  vyhl.č. , 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, který v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení právě částku 1 489 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.