Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 249/2021-61
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: ;
anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 11 936,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 936,29 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 836,78 Kč,
s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 070,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 936,29 Kč</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 836,78 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 070,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 18. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 11 936,29 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2019 smlouvu o bankových produktech a službách, zřídila pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet a zavázala se žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr anonymizováno, kdy umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného limitu 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 26. 9. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10 136,29 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 29. 1. 2020, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni
na jistině částku 10 136,29 Kč
smluvní poplatky ve výši 1 800,00 Kč
úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.01.2021 ve výši 836,78 Kč
úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29.01.2021 do zaplacení
smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 10 136,29 Kč od 29.01.2021 do zaplacení.
Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy.
2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.
5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 18. 4. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:
14. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 18. 4. bylo zjištěno, že právnická osoba uzavřela dne 18. 4. 2019 s žalovaným smlouvu, kdy se zavázala vést žalovaném platební účty a to účet. č. bankovní účet, dále pak na základě Dispozic ze dne 12. 6. 2019 povolila limit čerpání úvěru 7 000 Kč, nazvaný anonymizováno od 12. 6. 2019 s úrokovou sazbou 21,99% p.a. sazba z nepovoleného debetu pak byla sjednána ve výši 29% p.a. Žalovanému pak byla zřízena debetní karta, zpřístupněno internetové bankovnictví., ve smlouvě byla sjednána výše poplatků za vedení karty, za výběry v hotovosti, za zasílání výpisů z účtu, apod.. Debetní karta byla žalovanému odeslána dopisem na adresu uvedenou žalovaným – ulice a číslo, obec a příjmení byl zaslán na mobilní telefon.
15. Z dopisu ze dne 6. 9. 2019 bylo zjištěno, že banka pro opakované porušování smluvních podmínek produktu anonymizováno (nepovolené přečerpání povoleného limitu) s okamžitou účinností zrušila povolený limit anonymizováno a vyzvala žalovaného k úhradě celého debetního zůstatku ve výši 9 436,29 Kč do 17. 9. 2019. Dopisem ze dne 27. 9. 2019 banka sdělila žalovanému, že dluh z běžného účtu byl převeden na otevřený úvěrový účet číslo dlužnou částku měl žalovaný uhradit ve 4 měsíčních splátkách po 2 534,07 Kč vždy k 26. dni v měsíci počínaje 26. 10. 2019. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky a to dopisem ze dne 30. 1. 202023 2. 2021.
16. K výzvě soudu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně sdělila, že žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, jednalo se o studentský anonymizováno, nebyla zde posuzována bonita klienta, jelikož klient nemusí mí pravidelný příjem. Žalovaný zaplatil celkem 8 874,02 Kč od dubna 2019 do června 2019, k čemuž žalobkyně předložila výpisy z úvěrového účtu vedeného pro žalovaného, výpisy z běžného účtu žalovaného.
17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Soud tedy s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou.
18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 7 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 21,99% p.a. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaných ustanovení. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 10 136,29 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč, dlužných úroků z prodlení jak v kapitalizované výši 836,78 Kč ke dni 28. 1. 2021, dále pak je oprávněný nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.
19. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována
zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč,
odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1
písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby),
odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve
výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) , § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. ,
náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ,
s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle
ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč.
20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.