Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 391/2020-62
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 50 716 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 498 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 38 218 Kč, úroku ve výši 12 357,47 Kč a úroku ve výši 23,7 % ročně z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 4 586,11 Kč, úroku z prodlení z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019 do 20. 2. 2021 a úroku z prodlení z částky 26 019,99 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 498 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 38 218 Kč, úroku ve výši 12 357,47 Kč a úroku ve výši 23,7 % ročně z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 4 586,11 Kč, úroku z prodlení z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019 do 20. 2. 2021 a úroku z prodlení z částky 26 019,99 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit
jí celkem 50 716 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 5 402 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 9. 9. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 980 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 400 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 174 Kč,
to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 6 952 Kč. Co do 39 764 Kč se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 25. 6. 2017 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný
se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 4 340 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 200 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 12 400 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 754 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 943 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 14 930 Kč. Co do 5 550 Kč se pak jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 17. 2. 2017 mezi žalovaným a společností.
Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 1 680 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek
za životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 15 620 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 17. 2. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky
ve výši 12 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 1 680 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 365 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 12 000 Kč v hotovosti předána.
4. Z listin y nazvané karta zákazníka soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí sám v nájmu, je svobodný a u společnosti má další zápůjčku ve výši částka s měsíční splátkou ve výši částka. Na nájem (včetně energií) vynakládá částka a osobní výdaje má částka. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky a občanský průkaz.
5. Z další listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 25. 6. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 4 340 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 200 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 12 400 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 754 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 943 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 31 000 Kč v hotovosti předána.
6. Z další listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 25. 6. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč v hotovosti předána. Pohledávka z této smlouvy není součástí žalobou uplatněných nároků.
7. Z další listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 9. 9. 2017 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 980 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 400 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 174 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 213 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 7 000 Kč v hotovosti předána.
8. Z další listin y nazvané karta zákazníka soud zjistil, že byla sepsána 9. 9. 2017, jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s partnerkou v nájmu, je svobodný a u společnosti má další zápůjčky ve výši částka s měsíční splátkou ve výši částka. Na nájem (včetně energií) vynakládá částka a osobní výdaje má částka. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO
a občanský průkaz.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.
10. Z dopisu ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 13. 12. 2019.
11. Z dopisu ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 73 041,89 Kč s tím, že pokud tak do 7. 5. 2020 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 1. 5. 2020.
12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela minimálně pět smluv o spotřebitelském úvěru, a to dne 17. 2. 2017 na částku 12 000 Kč, předtím na 20 000 Kč, dále dne 25. 6. 2017 na 31 000 Kč a 20 000 Kč a dne 9. 9. 2017 na 7 000 Kč O smlouvě předcházející tu ze 17. 2. 2017 má soud informace jen z karty zákazníka, a to, že se jednalo o částku 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 436 Kč. Zda byla splacena, soudu známo není, nicméně součástí žalobou uplatněných nároků není, stejně jako druhá smlouva z 25. 6. 2017 na 20 000 Kč. Žalovaný vždy při podpisu smlouvy uvedené částky v hotovosti převzal a zavázal se je spolu s příslušnými poplatky a úroky splácet v týdenních splátkách. Při uzavření poslední ze smluv
již (bez té první, která je zmíněna v kartě zákazníka) týdenní splátky činily 2 121 Kč a měsíčně tak byl žalovaný povinen platit společnosti 8 484 Kč. Podle evidence společnosti žalovaný
na smlouvu ze dne 17. 2. 2017 zaplatil 15 620 Kč, na smlouvu ze dne 25. 6. 2017 zaplatil 14 930 Kč a na smlouvu ze dne 9. 9. 2017 zaplatil 6 952 Kč. Před uzavřením smlouvy ze dne 17. 2. 2017 a ze dne 9. 9. 2017 obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný karta zákazníka, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. U příjmů je uvedena mzda částka (částka). Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí sám v nájmu (s partnerkou), je svobodný a jsou zde uvedeny celkové částky zápůjček
u společnosti spolu s měsíční splátkou. Na nájem (včetně energií) vynakládá částka (částka) a osobní výdaje má částka Tyto pohledávky pak byly dne 29. 11. 2019 postoupeny žalobkyni.
13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy,
pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu,
který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele
a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana.
Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele
ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v kartě zákazníka. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani karty zákazníka nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani karty zákazníka pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaný sdělil informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byly žalovanému peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalovaného
o jeho majetkové situaci verifikovala. Dlužno poznamenat, že u poslední z uzavřených smluv měl žalovaný měsíčně na splátky vynakládat již téměř polovinu svých tvrzených příjmů. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky (v rámci nároků uplatněných žalobou v této věci) celkem ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 37 502 Kč a k vydání tak zbývá jen 12 498 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalovaného a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 19. 2. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 20. 2. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 21. 2. 2021 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
21. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 498 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 21. 2. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 38 218 Kč, úroku ve výši 12 357,47 Kč a úroku ve výši 23,7 % ročně z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019
do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 4 586,11 Kč, úroku z prodlení z částky 38 517,99 Kč od 30. 11. 2019 do 20. 2. 2021 a úroku z prodlení z částky 26 019,99 Kč od 21. 2. 2021
do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o spotřebitelském úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.