Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 326/2021-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne 17. 8. 1993
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 17 843,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 9 671,87 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 866,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 600 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 705,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19,76 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 705,83 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 9 671,87 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 866,30 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 600 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 705,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19,76 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 705,83 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 843,21 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 16. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit s jistinou i úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 8 592 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 16. 7. 2020. Žalovaný však uhradil pouze 1 400 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Dluh tvoří:
- nesplacená jistina 9 305,83 Kč,
- nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 831,38 Kč,
- nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 531,02 Kč,
- nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 859,31 Kč,
- nesplacený inkasní poplatek 1 664,46 Kč,
- postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 520,11 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 17. 7. 2020 do 30. 11. 2020, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 9 305,83 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 286,06 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 17. 7. 2020 do 30. 11. 2020, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 9 305,83 Kč,
- účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč,
- smluvní pokuta ve výši 1 265,59 Kč.
2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
3. V podání doručeném soudu dne 7. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že dokumenty k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, bere tímto svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 9 671,87 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 8 406,28 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 265,59 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 9 305,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Žalobkyně tak soudu navrhuje, aby ve smyslu částečného zpětvzetí žaloby vydal následující rozsudek: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 305,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 286,06 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a náhradu nákladů řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud proto v I. výroku rozsudku v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení zastavil, a to bez souhlasu žalované, když žaloba byla zčásti vzata zpět ještě předtím, než bylo jednáno ve věci samé. Ohledně zbylé části nároku jednal a meritorně rozhodl.
4. K jednání nařízenému na den 6. 12. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
5. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, žádosti o úvěr, předpisu splátek, formuláře, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, dopisu z 8. 2. 2021, výpisu úkonů a předžalobní upomínky včetně podacího archu.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
7. Ze smlouvy o úvěru číslo dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný svým podpisem stvrdil její převzetí a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 8 592 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč dle splátkového režimu sjednaného ve smlouvě do 16. 7. 2020. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Ze žádosti žalovaného o úvěr 15 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou do 31. 12. 2020, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, má příjem 31 802 Kč, výdaje na bydlení a energie 2 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 850 Kč, srážky ze mzdy, výživné 17 333 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 400 Kč a výdaje za telefon 300 Kč. Dle žádosti měl žalovaný předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu, tyto listin y však žalobkyní soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 12. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána i ve zbylé části důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru předala žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených žalovaným v žádosti, ale nezkoumala jeho výdajovou stránku. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásku žalovaného, ale tuto soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně však hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně blížeji náklady na bydlení, nenechala si předložit nájemní smlouvu, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky, nebo jaké má žalovaný konkrétně jiné výdaje, zejm. položky srážky ze mzdy, výživné ve výši 17 333 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 400 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C xanon -240, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
9. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 8 600 Kč (rozdíl mezi jistinou 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 1 400 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny částku 8 600 Kč jak částečně kapitalizované od 17. 7. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 266,30 Kč, tak v souladu se žalobním požadavkem až ode dne 22. 12. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 8 705,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19,76 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 705,83 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, které jsou rovněž v důsledku neplatnosti hlavní smlouvy sjednány neplatně, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
10. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, když řízení bylo vůči němu v převážné části zastaveno z důvodu, který svým chováním nezavinil, a část žaloby byla navíc v III. výroku rozsudku vůči němu zamítnuta, měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, když sám žádné neuplatňoval a ze spisu na jeho straně rovněž žádné náklady nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).