Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 145/2021-92

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 81 040 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 200 Kč ve výši 10 % p.a. od 14. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s úrokem z prodlení z částky 31 200 Kč ve výši 10 % p.a. od 14. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 zaplacení celkem částky 81 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 13. 7. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok ve výši 28 % p.a.; náklady spotřebitelského úvěru činily 30 340 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 67 340 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 810 Kč. Splátky však nehradila řádně a včas, celkem splatila pouze 5 800 Kč a proto právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 13. 9. 2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení jistiny ve výši 37 000 Kč, úroku ve výši 7 705 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 9 990 Kč a administrativního poplatku ve výši 6 845 Kč. Dlužná částka nyní sestává z uvedených částek, dále pak ze smluvní pokuty ve výši 19 500 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 20. 5. 2020 ve výši 3 515,97 Kč. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží.

K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr dle , žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, což je uvedeno v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí 22 843 Kč, výše měsíčních výdajů 8 600 Kč a výše měsíčních výdajů celé domácnosti 24 000 Kč. Údaje byly ověřeny z nájemní smlouvy + jejího dodatku a z oznámení o změně výše dávky. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

2. Žalovaná, ačkoli byla k jednáním soudu nařízeným na den 20. 9. 2021 a 25. 10. 2021 řádně předvolána (předvolání k jednání nařízenému na den 20. 9. 2021 považoval soud žalované za doručené dnem 9. 8. 2021 a k jednání nařízenému na den 25. 10. 2021 za doručené dnem 11. 10. 2021), se ani k jednomu jednání bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval de a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované.

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020.

4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 13. 7. 2018, předpisem splátek, přehledem plateb, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 13. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 37 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4 810 Kč splatných vždy do každého 13. dne v měsíci, tedy celkem částku 67 340 Kč, která je tvořena úvěrem ve výši 37 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 30 340 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, když splatila pouze 5 800 Kč.

7. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla na mateřské dovolené, v družském poměru, pečovala o pět dětí (tři do šesti let a dvě do patnácti let). Jejím příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 22 843 Kč, výdaje sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 8 500 Kč, energie 5 500 Kč a stravování 10 000 Kč. Příjem žalované byl doložen Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 30. 1. 2018 a rozhodnutím Úřadu práce v obec ze dne 9. 9. 2015, podle kterých činil příjem žalované 22 843 Kč. Dle nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2017 + jejího dodatku ze dne 6. 6. 2017 bylo nájemné představováno částkou 8 500 Kč + 4 000 Kč zálohy na služby; vedle nájemce, kterým byla výlučně žalovaná, byly dalšími uživateli bytu pouze její nezletilé děti (jméno, nar. rok, jméno, nar. rok, jméno, nar. rok, jméno, nar. rok a jméno, nar. rok).

8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato byla uzavřena platně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti sice předložila důkazy shora citované, avšak soud má s ohledem na jejich obsah zato, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Listinami byl doložen příjem žalované (22 843 Kč), výdaje žalované spojené s bydlením (12 500 Kč) + pět vyživovacích povinností k nezl. dětem. V žádosti o úvěr bylo sice uvedeno, že žalovaná žije v družském poměru, avšak druh uveden nebyl, tento nebyl zmíněn ani v nájemní smlouvě a nebyl uveden ani jeho případný příjem. Za této situace, po odečtení příjmů a výdajů žalované této zůstalo pro obstarání veškerých potřeb svých a pěti nezl. dětí pouze 10 343 Kč měsíčně. Nelze předpokládat, že z této částky by pak žalovaná ještě byla schopna měsíčně splácet dalších 4 810 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované částku 37 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 5 800 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 31 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo 2013 Sb. od 14. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 81 040 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 31 200 Kč, tj. jen do 38 %, proto soud za situace, kdy žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.