Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 301/2021-43
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 887 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 726 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 726 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení 12 887 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne 19. 6. 2020. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že jí tuto částku vrátí a současně zaplatí sjednaný úrok a poplatky související s úvěrem, a to prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Úrok byl zahrnut v rámci druhé až osmé splátky úvěru, a to vždy ve výši 735 Kč. Účastnice si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dále poplatky související s některými doplňkovými službami. Jednalo se v prvé řadě o poplatek za expresní výplatu úvěru ve výši 199 Kč. Dále byl sjednán poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, který byl splatný vždy v rámci jednotlivých splátek. Těchto poplatků bylo žalované vyúčtováno v průběhu smluvního vztahu účastnic celkem šest. Ve smlouvě byla dále sjednána možnost žalované tzv. Korunovým odkladem dosáhnout odkladu splatnosti až dvou sjednaných splátek úvěru, přičemž využití této možnosti bylo v každém jednotlivém případě zpoplatněno částkou 1 485 Kč. Žalovaná si tímto způsobem odložila splatnost celkem dvou splátek. I přesto se však dostala do prodlení s řádnou úhradou splátek dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalobkyně jí proto naúčtovala dvě smluvní pokuty po 500 Kč za prodlení s úhradou dvou splátek úvěru, a to s odkazem na příslušné smluvní ustanovení označené jako„ Náklady úvěru“. Žalované byly rovněž naúčtovány žalobkyní účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované, jejichž celková výše činila 560 Kč a které sestávaly v prvé řadě ze tří paušálních částek po 100 Kč účtovaných v měsících říjnu a listopadu 2020 a dále v měsíci lednu 2021 Tyto paušální částky zahrnovaly dle žalobkyně měsíční náklady na poměrnou část mezd jejích zaměstnanců podílejících se na vymáhání dlužných částek, náklady na SMS zprávy, jimiž byla žalovaná vyzývána k úhradě jejích dluhů, náklady na související telefonické hovory mezi žalobkyní a žalovanou, náklady na provoz budovy, kde pracují zaměstnanci žalobkyně podílející se na vymáhání jejích pohledávek, jakož i náklady na provoz a údržbu systému, který využívají tito zaměstnanci při vymáhání dlužných částek. Dále byla shora uvedená částka účelně vynaložených nákladů tvořena dvěma poplatky po 130 Kč účtovanými v souvislosti s vyhotovením a odesláním výzvy před zesplatněním úvěru ze 14. 12. 2020, respektive zesplatňujícího dopisu z 1. 2. 2021. Tímto dopisem žalobkyně s ohledem na prodlení žalované se splácením úvěru tento zesplatnila a vyzvala žalovanou k jednorázovému doplacení zbývajícího dluhu z předmětné smlouvy. Následně byla žalované vyúčtována ještě jednorázová smluvní pokuta odpovídající 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v částce 1 196 Kč, opět dle žalobkyně v souladu s ustanovením„ Náklady úvěru“. Žalovaná celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradila pouze 12 802 Kč. Ke dni podání žaloby činil celkový dluh žalované z předmětné úvěrové smlouvy 12 887 Kč, tento sestával z dlužné jistiny ve výši 10 727 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, úroku ve výši 735 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 130 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 196 Kč Vedle shora uvedené dlužné částky požadovala žalobkyně ještě zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 130,17 Kč, kdy tato částka měla odpovídat zákonné sazbě ve výši 8,5 % ročně z celkové dlužné částky za dobu od 23. 8. 2021 do 7. 10. 2021, a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 7. 10. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, ta ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto její souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, úrok, jakož i další poplatky sjednané v souvislosti s poskytnutím některých doplňkových služeb žalované. Účastnice si sjednaly v prvé řadě službu expresní výplaty peněžních prostředků, která byla zpoplatněna jednorázově částkou 199 Kč. Díky této službě měl být úvěr vyplacen ve prospěch bankovního účtu žalované nejpozději do 60 minut od chvíle, kdy žalobkyni doloží, že účet je skutečně její, a bude ověřena totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Dále byla sjednána služba Bezpečná splátka. Ta dle příslušného smluvního ustanovení umožňovala žalované, aby si v případě, že nastane některá z ve smlouvě vyjmenovaných životních situací (např. nemoc, hospitalizace nebo ztráta zaměstnání), odložila splátku úvěru o měsíc od původního data splatnosti. Za tuto možnost se žalovaná zavázala hradit žalobkyni měsíční poplatek ve výši 99 Kč. Ve smlouvě byla konečně sjednána ještě služba tzv. Korunového odkladu, díky níž si mohla žalovaná posunout dobu splatnosti splátky úvěru o jeden měsíc od původního data splatnosti, a to tak, že nejpozději 15 dnů po splatnosti splátky zaplatí žalobkyni 1 Kč. Dle smlouvy mělo být za využití zmíněné služby považováno i to, když žalovaná zaplatí žalobkyni jakoukoliv částku nižší, než kolik bude činit aktuálně splatná měsíční splátka. Korunový odklad žalovaná mohla využít maximálně dvakrát za dobu trvání smlouvy, přičemž každé využití služby bylo zpoplatněno částkou 1 485 Kč Celkem byla žalovaná dle smlouvy povinna zaplatit 20 640 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách s tím, že první splátka ve výši 1 418 Kč zahrnovala vedle úhrady části jistiny ve výši 625 Kč též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za službu expresní výplaty ve výši 199 Kč a poplatek za službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč. V pořadí druhá až osmá splátka pak zahrnovala úhradu části jistiny, úroku a poplatek za Bezpečnou splátku, všechny další splátky pak již jen úhradu části jistiny a poplatek za Bezpečnou splátku. Celkový úrok dle smlouvy činil 5 145 Kč. Všechny splátky byly splatné vždy ke každému 19. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 19. 7. 2020. Ve smlouvě byly dále v části označené jako„ Náklady úvěru“ sjednány dvě smluvní pokuty. Jednalo se o smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky, a dále smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou byla žalovaná povinna uhradit v případě prodlení s úhradou dluhu po jeho zesplatnění. Žalobkyně měla rovněž právo v případě jejího prodlení s úhradou splátek účtovat žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání.
5. Z žalobkyní předloženého potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 6. 2020 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
6. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila na svůj dluh ze smlouvy 12 802 Kč.
7. Z dopisu ze 14. 12. 2020 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 6 912 Kč v souvislosti s předmětným úvěrem a upozornila ji na možnost jeho zesplatnění v případě neuhrazení dluhu.
8. Z dopisu z 1. 2. 2021 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k jednorázové úhradě celé zbývající dlužné částky vzniklé z titulu předmětné smlouvy o úvěru ve výši 21 361 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy a upozornila žalovanou, že v případě neuhrazení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.
9. Z předžalobní výzvy z 23. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého zástupce.
10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě téhož dne vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku vrátí a současně zaplatí žalobkyni úrok, jehož celková výše činila 5 145 Kč (7 * 735 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dále poplatky za sjednané doplňkové služby expresní výplaty úvěru, Bezpečné splátky a Korunového odkladu tak, jak jsou tyto specifikovány v odstavci 4 tohoto odůvodnění. Celkem byla dle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni 20 640 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek, které byly splatné vždy ke každému 19. dni příslušného měsíce počínaje 19. 7. 2020. Ve smlouvě byly sjednány dvě smluvní pokuty, první ve výši 500 Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované v případě jejího prodlení s každou jednotlivou splátkou úvěru, druhá ve výši 10 % z dlužné jistiny a úroků, kterou mohla žalobkyně účtovat v případě, že žalovaná neuhradí dluh ze smlouvy po zesplatnění úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek úvěru, v důsledku čehož žalobkyně po předchozí marné výzvě k nápravě celý poskytnutý úvěr dopisem z 1. 2. 2021 jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovanou, aby doplatila celý dluh ze smlouvy. Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě dluhu ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“.), ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle § 122 odst. 2 ZSÚ nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
Podle § 122 odst. 3 ZSÚ nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
17. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, neboť žalované prokazatelně poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím dle smlouvy i dle citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost tyto prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Jeho výši (v souhrnu měla žalovaná uhradit na úroku celkem 5 145 Kč) soud vzhledem k výši poskytnutých peněžních prostředků i době, na kterou byl úvěr sjednán (24 měsíců), nepovažuje za nepřiměřenou, stejně jako výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru (495 Kč), která odpovídá méně než 5 % z poskytnuté jistiny. Je pravdou, že vedle poplatku za poskytnutí úvěru bylo ve smlouvě sjednáno ještě množství dalších poplatků, je však třeba si uvědomit, že za tyto poplatky byly žalované poskytnuty doplňkové služby, které rozhodně nejsou běžnou součástí smluv o spotřebitelských úvěrech.
18. Jednalo se předně o možnost zrychlené výplaty peněžních prostředků žalované, která byla zpoplatněna jednorázově částkou 199 Kč. Zde je třeba si uvědomit, že za expresní platby si obvykle účtují poplatky i banky, které tyto transakce provádí, z tohoto pohledu je tedy zcela logické, pokud žalobkyně tuto dozajista ne zcela standardní službu žalované rovněž zpoplatnila, a to částkou, která se soudu jeví jako zcela přiměřená. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za tzv. Bezpečnou splátku, tj. možnost žalované odložit si v případě nastalé mimořádné životní situace splatnost splátky úvěru o jeden měsíc. Ani v tomto případě se soudu výše poplatku s ohledem na charakter poskytnuté služby nejeví jako nepřiměřená a nevidí důvod, proč by žalobkyně na tento poplatek neměla mít nárok. Jinak je ovšem třeba nahlížet na sjednaný poplatek za tzv. Korunový odklad. I v tomto případě spočívala žalobkyní poskytnutá služba v možnosti odkladu splatnosti splátky úvěru o jeden měsíc, nicméně se již nejednalo o přesně vymezené situace, ale žalovaná si tímto způsobem maximálně dvakrát v průběhu trvání smluvního vztahu účastnic mohla odložit splátku bez udání důvodu, a to primárně tím způsobem, že nejpozději do 15 dnů po splatnosti splátky uhradí žalobkyni platbu ve výši 1 Kč. Zároveň bylo ujednáno, že žalobkyně bude považovat za projevení zájmu žalované o službu Korunového odkladu i situaci, kdy žalovaná uhradí jakoukoliv částku nižší, než kolik bude činit její aktuálně splatná měsíční splátka, minimálně však 1 Kč. Toto ujednání soud hodnotí v podstatě jako skrytou smluvní pokutu, neboť ve svém důsledku vede k tomu, že pokud žalovaná uhradí sjednanou splátku úvěru pouze částečně, automaticky jí bude naúčtována k úhradě částka 1 485 Kč jakožto poplatek za Korunový odklad, bez ohledu na to, jestli žalovaná bude mít skutečně zájem využít této služby a prodloužit si splatnost sjednané splátky. Z textu smlouvy (konkrétně pasáže„ Parametry a podmínky úvěru“) přitom vyplývá, že služba Korunový odklad byla žalované poskytována automaticky, na rozdíl od dalších doplňkových služeb Expres výplata, Bezpečná splátka či Doplňková služba SMS servis, u nichž bylo ve smlouvě vždy ve zvláštním poli uvedeno, zda tyto služby byly či nebyly se žalovanou sjednány, navíc i v dalším textu smlouvy je u těchto služeb výslovně zmiňováno, že jich žalovaná může využít pouze v případě, kdy jsou sjednány přímo ve smlouvě. Taková doplňující pasáž však u služby Korunového odkladu schází. Autonomie vůle žalované tedy byla při uzavření smlouvy evidentně omezena, pokud jde o možnost odmítnout poskytnutí služby Korunový odklad. Za této situace se soudu jeví příslušné smluvní ustanovení jako obcházení zákona ze strany žalobkyně, neboť ve smlouvě byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení žalované s každou jednotlivou splátkou. Tato smluvní pokuta přitom dosahuje maximální přípustné výše ve smyslu § 122 odst. 2 ZSÚ. Jestliže vedle ní byla sjednána ještě další smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou splátky (byť skrytě označená jako tzv. poplatek za službu Korunový odklad) ve výši 1 485 Kč, je takové ujednání zjevně v rozporu s citovaným ustanovením, a to bez ohledu na fakt, že tuto smluvní pokutu si žalobkyně mohla účtovat toliko ve vztahu k prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru. Zmíněné ujednání tedy soud posoudil ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné, neboť odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K neplatnosti ujednání přitom ve smyslu citovaného ustanovení přihlédl i bez návrhu žalované.
19. Pokud jde o ve smlouvě sjednané smluvní pokuty, tedy již shora zmiňovanou smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, jakož i smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroku, která byla žalované účtováno po zesplatnění úvěru, tyto podle názoru soudu byly sjednány v souladu s úpravou obsaženou v § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru a že následně po zesplatnění úvěru neuhradila ve stanovené lhůtě celou dlužnou částku vzniklou v souvislosti s předmětným úvěrem, dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo právo jak na úhradu dvou jí účtovaných smluvních pokut ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou dvou splátek úvěru, tak i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 196 Kč, která odpovídala sjednané procentní sazbě z dlužné jistiny úvěru a úroků k datu zesplatnění.
20. V neposlední řadě soud posoudil jako oprávněný též nárok žalobkyně na zaplacení požadovaných účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 560 Kč. Tento nárok vychází z ujednání obsaženého ve smlouvě, žalobkyní účtované náklady nejsou nijak nepřiměřené, ať už se jedná o měsíční paušální částku ve výši 100 Kč související s činností administrativního aparátu žalobkyně v rámci vymáhání dluhu ze smlouvy, nebo o částku 130 Kč jakožto náklady spojené s vyhotovením a odesláním písemné výzvy k úhradě dluhu.
21. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvu vzniklo vůči žalované právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 5 145 Kč (7 * 735 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expresní výplatu peněžních prostředků ve výši 199 Kč, poplatků za Bezpečnou splátku v celkové výši 594 Kč (6 * 99 Kč), smluvních pokut za prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 1 000 Kč (2 * 500 Kč), smluvní pokuty za neuhrazení zesplatněného dluhu ve výši 1 196 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dluhu vzniklého ze smlouvy ve výši 560 Kč, celkem tedy na zaplacení částky 24 189 Kč. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by na tento dluh uhradila více, než žalobkyní tvrzených 12 802 Kč. Soud proto vycházel z toho, že výše jejích úhrad skutečně činila 12 802 Kč, a tuto částku započetl oproti celkovému dluhu žalované ze smlouvy. Tímto způsobem dospěl k závěru, že žalované zbývá v souvislosti s předmětnou smlouvou doplatit žalobkyni ještě 11 387 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11 387 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 23. 8. 2021 do zaplacení, tedy za období, za které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení vychází z § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované nastalo.
22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 500 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy dle míry úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci. Předmětem řízení bylo zaplacení 12 887 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 387 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 1 500 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tedy procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 88 % ku 12 % ve prospěch žalobkyně, které ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 76 % (88 – 12 = 76).
24. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhlášky a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 726 Kč (76 % z celkových nákladů ve výši 2 270,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.