Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 110/2021-44

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 8 440 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 27. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 8 361 Kč, úroku ve výši 3 402,97 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 323,30 Kč, úroku z prodlení z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do 26. 8. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 297,94 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 27. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 8 361 Kč, úroku ve výši 3 402,97 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 323,30 Kč, úroku z prodlení z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do 26. 8. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 297,94 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci byla nesplacená zápůjčka podle smlouvy číslo uzavřené dne 20. 12. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 376,94 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 063,06 Kč.

2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne 20. 12. 2015 uzavřela se společností právnická osoba podpisem vyplněného formuláře smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které uvedená společnost žalované v hotovosti vyplatila 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč (sestávající

z kapitalizovaného úroku v sazbě 20,5 % ročně ve výši 1 317 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 055 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 989 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 307 Kč a poslední 60. ve výši 248 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, kde jsou uvedeny její příjmy a některé výdaje. Současně je zde uvedeno, že obchodní zástupkyni společnosti právnická osoba byla předložena nájemní smlouva, občanský průkaz a tři výpisy z účtu. Je zde uvedeno, že žalovaná žije v nájmu s partnerem, má jedno nezaopatřené dítě, není zaměstnána (je v domácnosti) a její čistá mzda činí částka a další příjmy domácnosti jsou částka. Žalovaná před podáním žaloby na tuto pohledávku uhradila celkem 9 921 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla dne 24. 6. 2019 postoupena žalobkyni, přičemž její zástupce žalované

před podáním žaloby adresoval výzvu k plnění.

3. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vztahu ke společnosti vystupovala jako spotřebitelka,

jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání ( , o spotřebitelském úvěru – dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a předmětem zápůjčky měla být částka 10 000 Kč, podléhal vztah mezi žalovanou a společností úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Z zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel,

že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

4. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaná sdělila informace o svých příjmech

a výdajích (a téhož dne byly žalované peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalované o její majetkové situaci verifikovala, nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Nadto je třeba poznamenat,

že podle zákaznické karty byla žalovaná ženou v domácnosti, nepobírala žádné dávky státní sociální podpory, avšak její čistá mzda měla činit částka, což je bez jakéhokoliv ověření jen těžko představitelná situace. Dlužno dodat, že pokud je v zákaznické kartě uveden další příjem domácnosti (pravděpodobně partnera, což však z této y nevyplývá), neznamená to nutně, že má žalovaná k těmto příjmům přístup za účelem splácení poskytovaného spotřebitelského úvěru. Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako

na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

5. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu,

kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 9 921 Kč a k vydání tak zbývá jen 79 Kč.

Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby uplynulé od přijetí plnění žalovanou, je přiměřené považovat

za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 25. 8. 2021 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 26. 8. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 27. 8. 2021

do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

6. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 27. 8. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění

pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

7. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 361 Kč, úroku ve výši 3 402,97 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 323,30 Kč, úroku z prodlení z částky 5 376,94 Kč od 25. 6. 2019 do 26. 8. 2021 a úroku z prodlení z částky 5 297,94 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).