Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 220/2020-90

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 32 425,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 684,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 489,80 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 21 852,75 Kč s 21,99% úrokem z částky 30 345,57 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 9 855,77 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 684,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 489,80 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 21 852,75 Kč s 21,99% úrokem z částky 30 345,57 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 9 855,77 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 32 425,57 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 30 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2 080 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení do 4. 6. 2020 a současně požadovala zaplacení tohoto příslušenství i od 5. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, zda a v jakém rozsahu byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěr.

5. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum k výzvě soudu sdělila, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena, a to především vyhodnocením informací z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází, dále vyhodnocením příjmů a výdajů žalovaného a výdajů na splátky úvěrů. Z bankovních i nebankovní registrů nebyly zjištěny žádné negativní informace k osobě žalovaného s tím, že žalovaný mimo závazku u žalobkyně měl další dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru na stavebním spoření ze dne datum s celkovou měsíční splátkou ve výši 1 831 Kč. V insolvenčním rejstříku nebyl žádný záznam k osobě žalovaného. Pokud se týká příjmů, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalovaného, v němž uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti představuje 30 000 Kč a ostatní prokazatelné příjmy částku 5 000 Kč Tyto informace podané žalovaným nebyly žalobkyní žádným způsobem objektivizovány. V případě výdajů žalovaného žalobkyně ve svém podání uvedla, že byly ověřeny periodickými výpisy z běžného účtu žalovaného za období šesti předcházejících měsíců. U jednání soudu dne datum pak žalobkyně uvedla, že tyto výpisy nemá k dispozici. V případě výdajů tedy bylo vycházeno pouze z informací sdělených žalovaným, že náklady na bydlení představují 2 500 Kč, náklady na pojištění 500 Kč, aniž by tyto informace byly jakýmkoliv způsobem ověřeny.

6. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě, z výpisu z účtu žalovaného z datum, z oznámení o převzetí žádosti o vyhotovení kreditní karty Telefonním centrem, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z upozornění na překročení úvěrového limitu ze dnů datum, datum, datum a datum, z upomínek ze dnů datum, datum, datum a datum, z detailu o klientovi NRKI, ze sazebníku KB pro občany, z všeobecných obchodních podmínek, z podmínek osobních kreditních karet, z oznámení KB o úrokových sazbách s účinností od 14. 2. 2018, ze standardních evropských informací, z historického výpisu úvěrového účtu žalovaného ke dni datum, z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum včetně dokladu-dodejky, z předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2020, z poštovního podacího archu a ze sledováním zásilky u České pošty má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 30 000 Kč, do kterého byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 %, přičemž vyčerpanou jistinu úvěru a splatné úroky byl žalovaný povinen hradit nejpozději 25. den příslušného kalendářního měsíce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtů ke kreditní kartě. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky smlouvy řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne datum od smlouvy ke dni 15. 5. 2020 odstoupila, čímž nastala splatnost všech závazků žalovaného. Z podání žalobkyně ze dne datum a z předložených listinných důkazů má soud dále za prokázané, že za dobu existence smluvního vztahu žalovaný celkem vyčerpal finanční prostředky ve výši 194 600 Kč a fakticky uhradil částku 174 110,20 Kč, přičemž z této částky bylo na jistinu započteno 164 254,43 Kč, na úrok z úvěru částka 9 848,67 Kč a na úrok z prodlení 7,10 Kč. Rozdíl čerpaného úvěru a uhrazené částky představoval 20 489,80 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení za období od 15. 5. 2020 do 16. 5. 2020, kdy u zákonného úroku z prodlení představuje tato částka 1 194,54 Kč, u sjednaného úroku pak 9 916,98 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný opakovaně upomenut k úhradě dlužné částky části, avšak na tyto výzvy nereagoval.

7. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení písemnou formu je platným právním jednáním, a to s přihlédnutím k ustanovení , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou lze v souladu s ustanoveními , považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k  tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz výklad ). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

11. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně prokazovala posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze nahlédnutí do bankovních, nebankovních a ostatních rejstříků. Příjmové a výdajové poměry žalovaného byly zjištěny jen na základě čestného prohlášení žalovaného bez jakéhokoliv ověření těchto údajů ze strany žalobkyně. Z důkazů předložených žalobkyní tedy nelze učinit závěr o příjmech a výdajích žalovaného takovým způsobem, aby bylo možné vyhodnotit, zda žalovanému po zaplacení všech závazků zůstane dostatek finančních prostředků na splácení sjednaného úvěru. Přes tuto skutečnost byl žalovanému úvěr poskytnut. Skutečnost, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, nemůže zprostit žalobkyni povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení

12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou odbornou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou dle , za absolutně neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení a o. z.

13. Podle a 2 , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný fakticky vyčerpal za dobu existence závazkového vztahu částku 194 600 Kč a uhradil za stejné období částku 174 110,20 Kč, představuje rozdíl těchto částek bezdůvodné obohacení ve výši 20 489,80 Kč, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni.

16. Za této situace soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 489,80 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 194,54 Kč, tedy celkem 21 684,34 Kč, neboť má za to, že žalovaný byl po uvedené období v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyni lze přiznat předmětné příslušenství. Dále soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 489,80 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl i od tohoto data v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ().

17. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 21 852,75 Kč představující rozdíl mezi původně žalovanou částkou včetně kapitalizovaného příslušenství ve výši 43 537,09 Kč a částkou přiznanou. Dále byl zamítnut nárok na zaplacení sjednaného úroku z úvěru z částky 30 345,57 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 855,77 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení úroku z úvěru a poplatků, které byly sjednány v neplatně uzavřené smlouvě o úvěru, a částky jistiny ve výši 9 855,77 Kč, kterou žalovaný zaplatil.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Jelikož žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, avšak byla ve svém nároku z větší části neúspěšná, a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů od dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.