Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 322/2021-48
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 8 640 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 24.3.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 360 Kč, úroku ve výši 3 060 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 562,78 Kč, úroku z prodlení z částky 9 360 Kč za dobu od 22.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 640 Kč za dobu od 22.12.2020 do 23.3.2021, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 8 640 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 24.3.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 18 360 Kč, úroku ve výši 3 060 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 562,78 Kč, úroku z prodlení z částky 9 360 Kč za dobu od 22.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 640 Kč za dobu od 22.12.2020 do 23.3.2021, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 27 000 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 2 562,78 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 18 000 Kč od 22.12.2020 až do zaplacení, úrokem ve výši 3 060 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 15.5.2018 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky, tedy částku v celkové výši 30 420 Kč v měsíčních splátkách po 2 340 Kč, a to nejpozději do 15.6.2019. Žalovaný uhradil pouze 9 360 Kč, zbývá tedy uhradit 18 000 Kč na jistině a 3 060 Kč na úroku. Částku 9 000 Kč pak představuje sjednaná smluvní, dále žalobce zevrubně specifikoval náklady spojené s uplatněním pohledávky na jednotlivé položky. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu původního věřitele tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky za žalovaným stala zmíněná společnost právnická osoba, která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020 postoupila předmětnou pohledávku žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil i přes upomínání ze strany žalobce a jeho právního předchůdce.
2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15.5.2018 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný se zde zavázal k úhradě shora uvedené, přičemž svým podpisem stvrdil, že při podpisu smlouvy obdržel 18 000 Kč a dále podepsal informace o úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru podepsané žalovaným dne 15.5.2018 vyplynulo, že zde uvedl své kontaktní údaje a dále údaje o svých příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem 25 584 Kč měsíčně, jeho výdaje činí 16 000 Kč, z toho 4 000 Kč na bydlení, 0 Kč na energie, 3 500 Kč na stravování, ostatní výdaje 2 000 Kč, splátky úvěrů jsou 6 500 Kč. V kolonce„ doklady k příjmům a výdajům“ je zaškrtnuto: výplatní pásky a čestné prohlášení. Z oznámení ze dne 19.1.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení předmětné pohledávky. Dle poštovního archu byla tato písemnost odeslána dne 22.1.2020. Z předžalobní výzvy ze dne 8.2.2021 a 15.3.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 17.3.2021. Z notářského zápisu číslo jednací sepsaného dne datum rozhodnutí notářkou JUDr. jméno příjmení v obec vyplynulo, že společnost právnická osoba prodala společnosti právnická osoba část svého závodu tvořícího spotřebitelské úvěry. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a společností právnická osoba svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: právnická osoba poskytla dne 15.5.2018 v hotovosti žalovanému 18 000 Kč oproti podpisu smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy žalovaný ve spolupráci s žalobcem vyplnil žádost o úvěr, jak je shora specifikována. Žalovaný v dané souvislosti uhradil 9 360 Kč právnická osoba následně prodala část závodu spočívajícím ve spotřebitelských úvěrech společnosti právnická osoba, jak je shora uvedeno. Tato společnost následně postoupila pohledávku z předmětné smlouvy žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, ten následně dne 17.3.2021 odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 18 000 Kč při podpisu smlouvy o úvěru. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci uhradil více, než žalobce tvrdí.
13. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné tyto ověřit a z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
14. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení výdajů neprokázal, v žádosti o úvěr je zaškrtnuto, že žalovaný měl doložit výplatní pásky. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že nebyly nijak dále doloženy výdaje žalovaného. Není zřejmé, co má znamenat položka„ čestné prohlášení“, pokud byly výdaje žalovaného zjišťovány pouze jeho prohlášením, je takové zkoumání nedostatečné, jak je již shora uvedeno. Tento závěr je pak dále umocňován tím, že výdaje uvedené v žádosti nejsou věrohodné. Není bez dalšího vůbec pravděpodobné, že by žalovaný v souvislosti s nájemním bydlením neměl žádné výdaje za energie, které jsou v žádosti dále specifikovány jako elektřina, plyn a voda. Rovněž není bez dalšího pravděpodobné, že by veškeré výdaje žalovaného na nájemní bydlení, ať již s energiemi nebo bez nich, měly činit pouze 4 000 Kč měsíčně, když obvyklé ceny nájmu či bydlení jako takového jsou v daném regionu většinou podstatně vyšší, což je známo obecně i soudu z jeho činnosti. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele nebo kopii nájemní smlouvy, dokladu SIPO apod. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
15. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
16. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 18 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 9 360 Kč, zbývá tedy uhradit 8 640 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až předžalobní výzvu odeslanou žalovanému dne 17.3.2021. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 22.3.2021. Jelikož žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 8 640 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.