Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 219/2021-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o 19.044 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.270 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 10.774 Kč s kapitalizovaným úrokem 8.909,68 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem 3.103,20 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 20,98% ročně z částky 3.260,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 13.260,94 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 4.990,94 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8.270 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 10.774 Kč s kapitalizovaným úrokem 8.909,68 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem 3.103,20 Kč, s úrokem 23,72% ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 20,98% ročně z částky 3.260,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 13.260,94 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 4.990,94 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 3. 2021 domáhal po žalovaném uhrazení shora uvedených peněžních částek a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále též právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I) a dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva II). Žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce v hotovosti anonymizováno podpisu Smlouvy I peněžní částku 5.000 Kč a zavázal se v hotovosti zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 8.084 Kč (jistina 5.000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky 455 Kč, s úrokovou sazbou 20,98% ročně dle čl. 1 anonymizováno, odměnu za administrativní činnost 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1.500 Kč, doplňkovou službu životního pojištění 129 Kč) v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem 4.000 Kč. Při podpisu Smlouvy II žalovaný převzal v hotovosti proti jejímu podpisu částku 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit s úrokem ve výši 23,72% ročně za půjčené peněžní prostředky 1.400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, a za doplňkovou službu životní pojištění 290 Kč, v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, poslední splátka byla stanovena na 2. 3. 2017. Žalovaný povinnosti vyplývající ze Smlouvy II neplnil řádně a včas a uhradil celkem 4.000 Kč. Žalovaný se ocitl s plněním ze Smlouvy I a II v prodlení, a proto právní předchůdce žalobce měl právo požadovat kromě smluvních úroků též zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě níž byly pohledávky ze Smlouvy I a II postoupeny na žalobce s účinností od 6. 12. 2019 a to v rozsahu, který je předmětem tohoto řízení. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021, ve smyslu ust. § 142a o.s.ř. k plnění, avšak bezvýsledně.
Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), v souladu se stávající judikaturou, žalobce v podání ze dne 23. 10. 2021 odkázal na platnou právní úpravu ke dni uzavření anonymizováno (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ) a tvrdil, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici kartu zákazníka ke každé Smlouvě zvlášť, dle nichž právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Přitom měl k dispozici výměru podpory, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvy a výpis z účtu. Současně zjistil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka a zkontrolovaných právním předchůdcem žalobcem z předložených listin, dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky v dohodnutých lhůtách vrátit. Žalobce odkázal též na povinnost žalovaného jednat poctivě v právním styku a sdělit pravdivé údaje ohledně jeho majetkových a osobních poměrů a poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5Co 231/2020 -97.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř. ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 25. 10. 2021 (pondělí, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Soud pro úplnost odůvodnění konstatuje, že obdobným způsobem, jako předvolání, byla žalovanému doručena též žaloba dne 21. 9. 2021 (úterý, pracovní den), aniž by na její doručení nějak reagoval.
3. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy anonymizováno postoupených pohledávek ze dne datum, smlouvami o půjčce z datum a datum, kartami zákazníka z 6. 11. 2015 a 21. 1. 2016, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, předžalobní výzvou z 22. 2. 2021, smluvními podmínkami ke Smlouvě I a II, včetně podacích lístků z 23. 2. 2021 a 7. 1. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným ve dnech datum a datum Smlouvy I a II. Právní předchůdce žalobce na základě smluvními stranami podepsané Smlouvy I předal žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto poskytnutou peněžní službu zaplatit celkem částku 8.084 Kč (jistina 5.000 Kč, poplatek za služby spojené s uzavřením Smlouvy celkem 2.955 Kč a doplňková služba životní pojištění 129 Kč) v 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Podpisem smluvních stran Smlouvy II žalovaný převzal v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a zavázal za tuto poskytnutou peněžní službu zaplatit celkem 17.690 Kč (jistina 10.000 Kč, poplatek za služby spojené s uzavřením Smlouvy celkem 7.400 Kč a doplňková služba životní pojištění 290 Kč) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy I a II neplnil, dostal se prodlení se splněním těchto smluvních povinností a právní předchůdce žalobce v rozsahu, který je předmětem tohoto řízení, pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobce, jako novému věřiteli, s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Soud dále ze Smlouvy I a II zjistil, že nedílnou součástí se smluvní podmínky, na které bylo odkazováno a to v rozsahu dohodnutého zápůjčního úroku, nestaly, neboť byly předloženy samostatně, bez podpisu žalovaného, a proto soud z nich žádná skutková zjištění nečinil. Nebylo tak prokázáno, že se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Pokud se týká tvrzení žalobce ohledně zjišťování schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, k tomu žalobce odkázal na karty zákazníka, které před uzavřením Smlouvy I a II žalovaný vyplnil a právní předchůdce žalobce z nich vycházel. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 6. 11. 2015, tedy ke Smlouvy I, soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl, že je zaměstnán jako dělník u společnosti právnická osoba, s příjmem 16.500 Kč, s měsíčními výdaji domácnosti celkem 12.300 Kč (nájem 6.000 Kč, výdaje domácnosti 4.500 Kč, splátky půjčky a alimenty 1.100 Kč, výdaje za telefon 700 Kč), k tomu měl žalovaný podle zaškrtnutých políček ve formuláři předložit občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu. Tyto listin y soud k dispozici neměl a nebylo prokázáno, že by je měl k dispozici i právní předchůdce žalobce před uzavíráním Smlouvy I. Údaje zaškrtnuté v kartě zákazníka nebyly ani blíže konkretizovány, zejména pokud se týká výplatních pásek a výpisů z účtu. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 21. 1. 2016, tj. ke Smlouvě II soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl stejného zaměstnavatele s příjmem 18.000 Kč, s měsíčními výdaji na nájemné 7.500 Kč, domácnost 5.000 Kč, na splátky, půjčky a alimenty celkem 846 Kč a výdaje na telefon 300 Kč. I k této kartě měl předložit listin y uvedené v kartě bez bližší konkretizace. Dle obsahu karty měl mít žalovaný kromě mzdy ve výši 18.000 Kč k dispozici též podle zaškrtnutého políčka i výměr státní podpory, jejíž výše uvedena nebyla. Již z tohoto rozporu v označených údajích je nejvýše pravděpodobné, že právní předchůdce žalobce žádné listin y k dispozici neměl, a vycházel pouze z prohlášení žalovaného v kartě zákazníka. Z oznámení o postoupení pohledávek z datum bylo zjištěno a prokázáno, že právní předchůdce žalobce oznamuje žalovanému postoupení pohledávek, které vznikly za žalovaným ve Smlouvy I a II ve výši 19.044 Kč bez příslušenství (tj. předmět tohoto řízení). Žalobce prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvou podle § 142a o.s.ř. ze dne 22. 2. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze Smlouvy I a II, který žalovanému ke dni sepisu výzvy činil 36.142,71 Kč. Dle podacích lístků ze dne 23. 2. 2021 a 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že oznámení i předžalobní výzva byly doručovány žalobcem na adresu, která mu byla známa.
5. Podle ust. § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle ustanovení § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
7. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
10. Podle ust. § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci učinil následující právní závěr.
12. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále úvěrující věřitel) a žalovaným (spotřebitelem) byly ve dnech datum a datum uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. Smlouvy I a II, byť formálně byly označeny jako smlouva o půjčce, obsahují všechny podstatné zákonné náležitosti upravené zákonem pro tento smluvní typ a to ke dni, kdy byly uzavírány. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší strany a obsah uzavíraných anonymizováno je nutno jejich obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy I a II., tj. včetně novely zákona č. 43/2013 Sb. a zkoumat, zda úvěrující věřitel postupoval před a při uzavíráním Smlouvy I a II v souladu i s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o tyto skutečnosti, když povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy I a II mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele (tj. schopnost spotřebitele řádně splácet poskytnutý úvěr – zápůjčku). Z doplnění žalobních tvrzení bylo zjištěno, že úvěrující věřitel vycházel z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka, které měly být podle políček označených v kartě zákazníka doplněny listinami. Tyto listin y soudu spolu s kartou zákazníka předloženy nebyly a to ani dodatečně na výzvu soudu, a proto z nich soud ani nemohl vycházet. Úvěrující věřitel vycházel, jak bylo prokázáno, pouze z údajů uvedených žalovaným v kartě zákazníka a to je podle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní úpravě § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a II nedostatečné. Žalobce se nepřítomností na jednání soudu zbavil práva být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. o tom, že má předložit další listinné důkazy, neboť takové poučení soud může dát účastníkům řízení pouze ústně na soudním jednání. Soud má za to, že za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho schopnosti poskytnutou zápůjčku splácet. S ohledem na procesní chování žalobce soud má za to, že úvěrující věřitel si žádné další takové podklady nevyžádal, a proto nemohl ani řádně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr – zápůjčku splácet. Z těchto důvodů nemůže úvěrující věřitel dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a II. Úvěrující věřitel si tak nemohl být jistý, že úvěr – zápůjčka bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující věřitel spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující věřitel svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr – zápůjčku poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených anonymizováno I a II, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka, spisová značka, rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. ústavní nález, apod.). Nelze přehlédnout, že úvěrující věřitel před uzavřením Smlouvy I nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy a neověřil si ani v dalších veřejně dostupných rejstřících, jako např. NRKI, BRKI, že žalovaný nemá některé splátky již po dohodnutém termínu splatnosti. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavírání spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovaným, nebyla úvěrujícím věřitelem dostatečně a řádně s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného – spotřebitele, splácet zápůjčku a Smlouvy I a II jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust. § 580 odst. 1 o. z. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné Smlouvy I a II, je povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Bylo zjištěno, že žalovaný v případě Smlouvy I převzal částku 5.000 Kč v hotovosti, v případě Smlouvy II 10.000 Kč v hotovosti a celkem zaplatil úvěrujícímu 6.730 Kč, proto mu zbývá vrátit žalobci zbytek z částky 15.000 Kč, tj. 8.270 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (v tomto případě návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud, aniž by zkoumal další podmínky pro přiznání zbývající části žaloby, tuto zamítl (odst. II. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byl Seznam postoupených pohledávek, byla prokázána aktivní procesní legitimace žalobce pro toto řízení. Žalovaný ke dni podpisu Smlouvy I a II převzal peněžní plnění nejdříve 5.000 Kč, poté 10.000 Kč a tímto byla prokázána jeho pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Postoupení pohledávky – předmětu řízení na žalobce, bylo žalovanému též řádně oznámeno.
13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a protože byl žalovaný procesně úspěšnější, vznikl mu nárok na náhradu poměrné části nákladů tohoto řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
14. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).