Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 218/2021-20
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 006 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 006 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 109,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 071,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 296,19 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 071,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 372,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 006 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 109,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 071,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 296,19 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 071,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 372,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 8 006 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného smluvního úroku a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 17. 7. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení anonymizována dvě slova) a žalovaným.
2. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Bez nařízení jednání je přitom možné rozhodnout i o částečném zamítnutí žaloby v případě, že tak soud činí na základě právního hodnocení věci a není třeba strany poučovat ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 7. 2016 uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč, z čehož 2 100 Kč představoval úrok, 3 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 6 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek a 406 Kč pojistné anonymizováno Life. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 25 506 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 457 Kč. Žalovaný však svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradil řádně a včas. Do dne podání žaloby uhradil na svůj dluh celkem částku 18 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z předložené karty zákazníka ze dne 17. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený, má středoškolské vzdělání, nemá žádné nezaopatřené dítě, pracuje jako řidič a jeho celkové měsíční příjmy činí 27 461 Kč. Výdaje domácnosti jsou vyčísleny na částku 11 500 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že má úvěry v celkové výši 20 000 Kč a měsíčně na ně splácí celkem 3 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.
4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dlužné jistiny povinen uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek a zákonný úrok z prodlení.
6. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 3 296,19 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 071,17 Kč od 28. 8. 2017 do 29. 11. 2019, a dále též ohledně úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 701,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V předmětné smlouvě byl úrok sjednán pevnou částkou 2 100 Kč a tento již byl dle žalobních tvrzení uhrazen. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. Žalobkyní nárokovaný úrok ze zápůjčky ve výši 23,72% nelze přiznat, neboť ve smlouvě platně sjednán nebyl a je uveden pouze ve smluvních podmínkách. Předmětnou smlouvu je přitom třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. I kdyby ujednání o dalším úroku bylo přímo součástí textu smlouvy, bylo by na zvážení, zda lze toto ujednání považovat za platné či nikoli. Dle názoru soudu totiž jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Soud proto výrokem II. žalobu ve shora specifikované části zamítl.
7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 62,5%: 37,5% (celkově byla žalována částka 16 466,47 Kč včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 10 317,73 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku).
8. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (63 – 37 = 25%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 372,25 Kč.
9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.