Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 379/2020-41

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 63.635 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se pro částku 63.635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 19.1.2020 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se pro částku 63.635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 19.1.2020 do zaplacení zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 63.635 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 19.1.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (maltská obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) dne 20.4.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 63.635 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 18.1.2020. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla a e-mailové adresy). Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření platební schopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy (smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 63.635 Kč a splatností dne 18.1.2020). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami původního věřitele a upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobce (9.3.2020). Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 63.635 Kč splatných nejpozději 18.1.2020. právnická osoba uzavřela s žalobcem dne 20.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 společnost právnická osoba postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9.3.2020.

V podání ze dne 25.10.2021 žalobce předložil soudu potvrzení o provedených platbách a to: dne 10.10.2018 na částku 2.000 Kč, dne 9.11.2018 na částku 11.107 Kč, dne 30.11.2018 na částku 6.000 Kč, dne 20.12.2018 na částku 2.000 Kč, dne 3.1.2019 na částku 2.000 Kč, dne 11.2.2019 na částku 2.000 Kč a výpisy z účtu ze dne 20.4.2018 na částku 11.000 Kč, dne 7.5.2018 na částku 1.500 Kč, dne 22.6.2018 na částku 4.500 Kč, dne 23.7.2018 na částku 4.700 Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný potvrdil, že s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný čerpal peněžní prostředky a hradil právnímu předchůdci žalobce splátky. Neví, kolik peněžních prostředků celkem vyčerpal a neví, kolik splátek a v jaké výši zaplatil. Před uzavřením smlouvy o úvěru se právní předchůdce žalobce zajímal o jeho finanční podmínky. Žalovaný uvedl zaměstnavatele a předložil výpis z účtu za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného, ani doklad o výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce nepožadoval. K jednání soudu dne 10.12.2021 žalovaný předložil výpis se svými jednotlivými platbami.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18.12.2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba (dále věřitel) a žalovaným na dobu neurčitou. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu – 35.000 Kč. Strany si dohodly úvěr úročit úrokovou sazbou ve výši 8,5% měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání. RPSN činí 264,42 %. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč (podle toho, která z těch dvou částek je vyšší) vždy do 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 18.12.2017.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20.4.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba (dále věřitel) a žalovaným na dobu neurčitou. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu – 50.000 Kč. Strany si dohodly úvěr úročit úrokovou sazbou ve výši 8,5% měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání. RPSN činí 262,91%. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč (podle toho, která z těch dvou částek je vyšší) vždy do 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 20.4.2018.

Podle potvrzení o provedené platbě byla na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo byla provedena dne 10.10.2018 platba ve výši 2.000 Kč, dne 9.11.2018 platba ve výši 11.107 Kč, dne 30.11.2018 platba ve výši 6.000 Kč, dne 20.12.2018 platba ve výši 2.000 Kč, dne 3.1.2019 platba ve výši 2.000 Kč, dne 11.2.2019 platba ve výši 4.825 Kč, dne 18.9.2019 platba ve výši 16.087 Kč Celkem byla na účet žalovaného vyplacena částka 44.019 Kč.

Podle výpisu z účtu byla na účet č. bankovní účet provedena dne 20.4.2018 platba ve výši 11.000 Kč, dne 7.5.2018 platba ve výši 1.500 Kč, dne 22.6.2018 platba ve výši 4.500 Kč, dne 23.7.2018 platba ve výši 4.700 Kč Celkem byla vyplacena částka 21.700 Kč.

Podle y označené jako platební informace měly být platby právnímu předchůdci žalobce zasílány na účty obec spořitelny č. bankovní účet, banka č. bankovní účet a banka anonymizováno č. bankovní účet. U každé platby je nutno uvádět variabilní symbol.

Podle výpisu z účtu celé jméno žalovaného číslo byla na protiúčet č. bankovní účet pod variabilní symbol vyplacena v období od 16.1.2018 do 11.9.2019 celkem částka 103.028 Kč. A to: dne 16.1.2018 částka 1.500 Kč, dne 11.2.2018 částka 2.000 Kč, dne 8.3.2018 částka 2.320 Kč, dne 4.4.2018 částka 27.699 Kč, dne 9.5.2018 částka 1.500 Kč, dne 10.5.2018 částka 2.000 Kč, dne 7.6.2018 částka 2.000 Kč, dne 9.7.2018 částka 2.100 Kč, dne 7.8.2018 částka 2.700 Kč, dne 17.9.2018 částka 2.600 Kč, dne 16.10.2018 částka 2.500 Kč, dne 14.12.2018 částka 5.500 Kč, dne 15.1.2019 částka 10.000 Kč, dne 10.4.2019 částka 5.900 Kč, dne 10.5.2019 částka 6.500 Kč, dne 24.5.2019 částka 2.400 Kč, dne 10.6.2019 částka 5.500 Kč, dne 9.7.2019 částka 5.200 Kč, dne 9.8.2019 částka 5.000 Kč, dne 10.9.2019 částka 4.712 Kč, dne 11.9.2019 částka 3.397 Kč.

V dopise ze dne 9.3.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ve výši 63.380,95 Kč (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) na žalobce.

Předžalobní výzvou k plnění ze dne 9.3.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 77.754,95 Kč do 3 dnů.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 18.12.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem do výše 35.000 Kč a dne 20.4.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem do výše 50.000 Kč. Žalovaný čerpal na základě uzavřených smluv finanční prostředky v období od 20.4.2018 do 18.9.2019 v celkové výši 65.719 Kč. V období od 9.5.2018 do 11.9.2019 žalovaný uhradil na účet právního předchůdce žalobce na úhradu poskytnutého revolvingového úvěru celkem částku 69.509 Kč. u ze dne 9.3.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle tvrzení žalobce původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrováním z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) a nechal si předložit výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru (jak uvedl žalovaný). Žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace o úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce z výpisu z účtu žalovaného zjistil. Žalobce netvrdil a z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se právní předchůdce žalobce zajímal o příjmy a výdaje žalovaného, případně, že by si příjmy a výdaje žalovaného nějakým způsobem ověřoval. Žalovaný uvedl, že právní předchůdce žalobce nepožadoval potvrzení o výši jeho příjmu a nezajímal se o jeho výdaje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splatit, kdy se nezajímal o příjmy a výdaje žalovaného. S ohledem na tuto skutečnost (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (z výpisů z účtu a z potvrzení o provedené platbě), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem částku 65.719 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem (placení úroku, poplatku za čerpání úvěru, smluvní pokuty a nákladů za uplatnění). Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 65.719 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný zaplatil ve splátkách 69.509 Kč (dne 9.5.2018 částku 1.500 Kč, dne 10.5.2018 částku 2.000 Kč, dne 7.6.2018 částku 2.000 Kč, dne 9.7.2018 částku 2.100 Kč, dne 7.8.2018 částku 2.700 Kč, dne 17.9.2018 částku 2.600 Kč, dne 16.10.2018 částku 2.500 Kč, dne 14.12.2018 částku 5.500 Kč, dne 15.1.2019 částku 10.000 Kč, dne 10.4.2019 částku 5.900 Kč, dne 10.5.2019 částku 6.500 Kč, dne 24.5.2019 částku 2.400 Kč, dne 10.6.2019 částku 5.500 Kč, dne 9.7.2019 částku 5.200 Kč, dne 9.8.2019 částku 5.000 Kč, dne 10.9.2019 částku 4.712 Kč, dne 11.9.2019 částku 3.397 Kč). Protože žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.