Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 33/2020-97

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

jednající anonymizováno 7 slov

sídlem adresa

o zaplacení částky 180 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 41 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 21. 8. 2020 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 139 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 18. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 41 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 21. 8. 2020 do zaplacení, se zastavuje. II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 139 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 18. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 27.2.2021, se žalobce domáhal zaplacení částky 180 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 21.8.2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce se domáhal této částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady číslo , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou mu nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Okresním soudem v Třebíči (dále též„ OS“) pod sp. zn. (dále též„ původní řízení“), které dle žalobce trvalo nepřiměřeně dlouho.

2. Žalobce dále uvedl, že původní řízení bylo zahájeno usnesením dne 30.7.2012, č. j. -442. V řízení přitom bylo několikrát rozhodováno k odvolání dědiců Krajským soudem v Brně, který v původním řízení vydal rozhodnutí dne 10.11.2016, č. j. -363, dne 19.10.2015, č. j. 194/20015-310, a dne 11.9.2014, č. j. -183, kterými byla vždy rozhodnutí soudního komisaře JUDr. jméno příjmení zrušena a vrácena zpět k novému rozhodnutí. Odvolacím důvodem bylo vždy chybné vyčíslení dědických podílů a chybné zápočty darů zůstavitele. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že každé rozhodnutí notáře bylo rovněž jím samotným měněno opravným usnesením; v několika vydaných usneseních notář chybně započítával dary zůstavitela a chybně stanovoval kolační hodnoty. Dále má žalobce za to, že ze strany notáře docházelo ke zbytečnému zatěžování řízení důkazy, které neměly oporu v předchozím dokazování a v závazných stanoviscích odvolacího soudu, což mělo za následek nejen průtahy, ale rovněž i navyšování výdajů dědiců (např. ustanovováním znalce). Žalobce tak uzavřel, že notář JUDr. jméno příjmení od zahájení dědického řízení až do svého odvolání z funkce (ke dni 31.12.2018) prováděl úkony, které nevedly k ukončení dědického řízení a způsobovaly průtahy v řízení. Zvláště v této souvislosti upozornil na ustanovení soudního znalce příjmení jméno příjmení. Žalobce proto podal dne 22.5.2019 žádost o přezkum usnesení dotčeného notáře ze dne 30-11 2018, č. j. -442, dále žádost o změnu soudního komisaře, stížnost na průtahy a stížnost na podjatost.

3. Při výpočtu požadované výše odškodnění žalobce vyšel z toho, že původní řízení mělo trvat 7 let a 4 měsíců; žalobce tak nárokoval náhradu nemajetkové újmy v rozsahu základní částky 95 000 Kč, kterou je třeba dle jeho názoru zvýšit o 50% za to, že věc měla pro žalobce mimořádný význam, a dále o dalších 20 % z důvodu jednoduchosti a konečně o dalších 20% z důvodu, že se žalobce na průtazích nijak nepodílel.

4. Podáním doručeným soudu dne 19.1.2021 žalovaná soudu sdělila, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní dne 20.2.2020 uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslili ve výši 180 500 Kč. K projednání žádosti žalobců došlo dne 17.6.2020, kdy žalovaná konstatovala, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žádosti žalobce tak bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 41 200 Kč. Žalovaná ve svém podání uznala, že původní řízení bylo vzhledem k okolnostem nepřiměřeně dlouhé. Pokud jde o výši zadostiučinění přiznaného žalobci, odvolala se na tzv. limitaci odškodnění dané předmětem řízení a tedy tím, co bylo pro žalobce tzv. v sázce. V této souvislosti žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2010, sp. zn. , a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva Apicella proti Itálii ze dne 29.3.2006, Klein proti Německu ze dne 27.7. 2000, Klepetář proti ČR ze dne 21.2.2006, Berlin proti Lucembursku ze dne 15.7.2003 a Szeloch proti Polsku ze dne 22.5.2001). Podle žalované při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. K výši zadostiučinění tak žalovaná uzavírá, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.

5. Dne 31.8.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých tvrzeních, a byly provedeny listinné důkazy. Dále během jednání podal žalobce návrh na změnu žaloby, když jinak skutkově vymezil okamžik prodlení (tj. okamžik, odkdy má být příslušenství přiznáno, a sice od 18.6.2020 namísto původně žalovaného období od 21.8.2020). Během jednání dne 1. 10. 2021 usnesením soud změnu žaloby připustil.

K částečnému zastavení řízení a změně žaloby:

6. Podle (dále jen „ “) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

7. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal na jednání dne 31.8.2021 svoji žalobu co do částky 41 200 Kč (včetně příslušenství) zpět, přičemž žalovaná se zpětvzetím souhlasila, bylo řízení v daném rozsahu výrokem I. zastaveno.

Skutková zjištění:

8. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 20.2.2020 a stanovisko žalované ze dne 17.6.2020) vzal za prokázané, že se žalobce dne 20.2.2020 obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení, za což bylo žalobci přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 41 200 Kč. Soud má tak za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované).

9. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná odškodnila žalobce dne 19. 6. 2020 částkou 41 200 Kč (uvedené soud zjistil též ze schvalovací doložky žalované).

10. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Třebíči, pod sp. zn. , soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení):

-) Usnesením ze dne 30.7.2012 bylo zahájeno řízení o dědictví ve věci po celé jméno žalobce.

-) Dne 30.7.2012 byl pověřen JUDr. jméno příjmení, notář jako soudní komisař k provedení úkonů v řízení o dědictví.

-) Dne 24.9.2012 Městský soud v Brně provedl předběžné šetření s vypravitelem pohřbu, soupisem nemovitostí.

-) Dne 2.10.2012 notář požádal Centrální depozitář cenných papírů o zaslání výpisu na jméno zůstavitele.

-) Přípisem z 1.10.2012 notář požádal banku právnická osoba o zaslání výpisu z účtu zůstavitele.

-) Dle úředního záznamu z 2.10.2012 sdělila manželka zůstavitele, že má jeho závěť.

-) Dne 3.10.2012 se vyjádřil k žádosti Centrální depozitář cenných papírů.

-) Přípisem ze dne 10.9.2012 notář požádal o součinnost manželku zůstavitele.

-) Dne 23.10.2012 doručen přípis ČSOB.

-) Dne 23.11.2012 byl notářem sepsán protokol ve věci projednání dědictví.

-) Dne 7.2.2013 žalobce požádal OS o sdělení, zda dosud nedošlo k projednání dědictví.

-) Přípisem ze 6.3.2013 požádal notář manželku zůstavitele o předložení znaleckého posudku na nemovitosti, které jsou předmětem dědického řízení. Uvedené žádal též přípisem ze dne 8.2.2013.

-) Usnesením OS ze dne 13.3.2013 byl ustanoven znalec.

-) Dne 2.4.2013 byl notáři doručen znalecký posudek s oceněním nemovitostí.

-) Dne 12.4.2013 byl sepsán protokol notářem.

-) Dne 12.4.2013 se konalo jednání u notáře.

-) Dne 26.4.2013 dcera zůstavitele zaslala doplňující informace notáři.

-) V podání z 10.5.2013 se k závěti zůstavitele a ke znaleckému posudku vyjádřil zdejší žalobce.

-) Dne 17.5.2013 se u notáře konalo jednání, byl proveden soupis aktiv a pasiv.

-) Dne 27.5.2013 se konalo u notáře další jednání.

-) Usnesením ze dne 27.5.2013 byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele, a sice ve výši 310 746 Kč, což rovněž představuje čistou hodnotu dědictví.

-) Dne 22.7.2013 se ve věci vyjádřila jedna z dědiček.

-) Dne 26.8.2013 se ve věci vyjádřila další dědička.

-) Podáním ze dne 28.8.2013 se ve věci vyjádřil zdejší žalobce.

-) Dne 11.9.2013 bylo nařízeno jednání na 14.10.2013.

-) Dne 12.9.2013 bylo nařízené jednání odročeno na neurčito.

-) Dne 11.10.2013 se omluvila jedna z dědiček z jednání, dne 10.10.2013 další dědička.

-) Dne 14.10.2013 se konalo jednání u notáře.

-) Přípisem ze dne 20.11.2013 sdělil notář dědicům, že již marně uplynula lhůta k uzavření dohody o vypořádání dědictví, proto bude přistoupeno k potvrzení nabytí dědictví dle dědických podílů ze závěti a ze zákona a započtení na tyto podíly. V rámci dědického řízení bylo jednáno s 5 dědici.

-) Přípisem ze 17.1.2014 požádal notář katastrální úřad o zaslání darovacích smluv k nemovitostem.

-) Dne 29.1.2014 obdržel notář znalecký posudek o ceně bytové jednotky.

-) Usnesením ze dne 26.2.2014 OS rozhodl, že jsou 4 účastníci dědického řízení a bylo rozhodnuto o nabytí dědictví dle jejich podílu.

-) Dne 20.3.2014 podal žalobce odvolání proti usnesení.

-) Dne 20.3.2014 podala odvolání další dědička.

-) Přípisem z 24.3.2014 zaslal ostatním účastníkům notář podaná odvolání k vyjádření.

-) Dne 10.4.2014 byl zaplacený soudní poplatek za odvolání.

-) Dne 10.4.2014 se žalobce vyjádřil k odvolání druhé dědičky.

-) Dne 10.4.2014 žalobce doplnil své odvolání.

-) Dne 11.4.2014 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.

-) Dne 17.4.2014 se jeden dědic vyjádřil k odvolání zdejšího žalobce.

-) Usnesením ze dne 11.9.2014 Krajský soud v Brně zrušil napadené usnesení OS ze dne 26.2.2014 s tím, že se má soud I. stupně zabývat mimo jiné námitkou zdejšího žalobce o nesprávně stanovené ceny akcií a znovu stanovit podíly jednotlivých dědiců.

-) Spis byl vrácen OS dne 17.9.2014.

-) Dne 26.9.2014 zdejší žalobce doplnil své odvolání.

-) Přípisem z 10.10.2014 notář sdělil účastníkům že bude přistoupeno ke změně stanovení obvyklé ceny akcií, na což reagoval přípisem z 15.10.2014 jeden z dědiců.

-) Přípisem z 20.10.2014 se vyjádřil další dědic.

-) Dne 23.10.2014 se vyjádřil zdejší žalobce.

-) Přípisem z 5.11.2014 notář se opět dotázal ostatních účastníků na stanovení hodnoty ocenění akcií v souladu s novým návrhem zdejšího žalobce.

-) Na to přípisem z 20.11.2014 reagovala jiná dědička, přípisem z 24.11.2014 další dědic.

-) Usnesením ze dne 7.1.2015 OS vydal usnesení, kterým byla znovu stanovena obvyklá cena majetku zůstavitele na částku 191 805,50 Kč.

-) Dne 26.1.2015 podala jedna z dědiček odvolání proti usnesení OS ze dne 7.1.2015.

-) Dne 16.2.2015 se k odvolání vyjádřil další dědic.

-) E-mailem z 16.2.2015 vyzval notář odvolatele k zaplacení kolku.

-) Usnesením z 2.3.2015 bylo vydáno opravné usnesení, kterým bylo určeno, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 216 295,50 Kč.

-) Dne 4.3.2015 se dotázal zdejší žalobce, jak bude postupováno v souvislosti s číselnými chybami, které učinil notář.

-) Usnesením ze dne 5.3.2015 bylo vydáno další opravné usnesení, kterým bylo určeno, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 326 015,50 Kč.

-) Dne 26.6.2015 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.

-) Dne 20.4.2015 se jeden z dědiců dotázal na stav řízení.

-) Usnesením z 20.4.2015 OS potvrdil dědicům nabytí dědictví dle jejich podílu.

-) Dne 11.5.2015 sdělil žalobce příjmení, že usnesení ze dne 20.4.2015 je opět chybné.

-) Dne 11.5.2015 se ve věci vyjádřila jiná dědička.

-) Dne 11.5.2015 se proti usnesení OS ze dne 20.4.2015 odvolala jiná dědička.

-) Dne 11.5.2015 se proti usnesení OS ze dne 20.4.2015 odvolala další dědička.

-) Dme 11.5.2015 bylo OS doručeno další odvolání proti usnesení ze dne 20.4.2015.

-) Následně notář rozeslal odvolání ostatním účastníkům řízení.

-) Dne 18.5.2015 se vyjádřila dědička k podanému odvolání.

-) Dne 26.5.2015 byl doručen přípis jedné z dědiček.

-) Následně notář rozeslal účastníkům návrh nového opravného usnesení.

-) Dne 24.6.2015 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.

-) Usnesením ze dne 19.10.2015 Krajský soud v Brně zrušil napadené usnesení OS ze dne 20.4.2015 a věc vrátil zpět.

-) Spis byl vrácen OS 5.11.2015.

-) Usnesením ze dne 10.3.2016 OS znovu rozhodl o podílech nabytí dědictví dědici.

-) Dne 30.6.2016 bylo notáři doručeno odvolání jedné z dědiček, které následně bylo rozesláno ostatním účastníkům řízení.

-) Dne 20.5.2016 se k odvolání vyjádřila jiná dědička.

-) Přípisem ze 4.5.2016 byla odvolatelka vyzvána k zaplacení kolku za odvolání.

-) Dne 11.5.2016 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.

-) Dne 2.8.2016 byl doručen přípis zdejšího žalobce, kterým odvolal plnou moc, udělenou jeho manželce.

-) Dne 17.10.2016 bylo nařízeno jednání na 10.11.2016.

-) Dne 10.11.2016 se před odvolacím soudem konalo jednání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo napadené usnesení OS zrušeno, napadené usnesení OS ze dne 10.3.2016, a věc byla vrácena zpět OS.

-) Usnesením ze dne 9.1.2017 OS vyzval 2 účastníky, aby navrhli důkazy k prokázání neodůvodněného zvýhodnění obdarované závětní dědičky.

-) Dne 13.2.2017 se ve věci vyjádřil jeden z účastníků řízení.

-) Dne 20.4.2017 zaslala jedna z dědiček podání, jímž vzala zpět svou námitku neplatnosti závěti v návaznosti na výsledek mimosoudní dohody.

-) Předvoláním ze dne 20.5.2017 byli dědici předvoláni k jednání u notáře na 27.6.2017.

-) Dne 15.6.2017 navrhl žalobce mimosoudní řešení dědictví a omluvil se z nařízeného jednání.

-) Dne 25.8.2017 se ve věci vyjádřila další dědička.

-) Podáním ze dne 19.1.2018 se vyjádřila další dědička.

-) Dne 13.3.2018 se vyjádřil zdejší žalobce a navrhl další důkazy.

-) Usnesením ze dne 3.1.2018 OS vyzval 2 účastníky řízení, aby navrhli důkazy k prokázání neodůvodněného zvýhodnění dědiců, a sice zdejšího žalobce a další dědičky.

-) Dne 11.4.2018 se ve věci vyjádřila dědička.

-) Dne 28.6.2018 se ve věci vyjádřil zdejší žalobce.

-) Dne 4.9.2018 se u notáře konalo jednání, které bylo odročeno na měsíc říjen 2018.

-) Dne 25.10.2018 informovala jedna z dědiček o průběhu mimosoudního řešení sporu.

-) Dne 26.10.2018 byli účastníci předvoláni k jednání u notáře dne 23.11.2018, kdy se jednání u notáře konalo.

-) Usnesením ze dne 30.11.2018 byl ustanoven znalec oceňování majetku pro movité věci za účelem ocenění investic zůstavitele do rozestavěné stavby.

-) Dne 16.1.2019 ustanovený znalec soudu sdělil, že bez požadovaných podkladů nemůže znalecký posudek vypracovat.

-) Na to reagoval notář přípisem ze dne 6.2.2019.

-) Dle přípisu ministerstva spravedlnosti ze dne 19.11.2018 byl ustanovený notář JUDr. jméno příjmení z funkce k 31.12.2018, byl jmenován nový notář.

-) Přípisem ze dne 22.5.2019 podal zdejší žalobce stížnost na průtahy a na podjatost vyřizujícího notáře.

-) Na stížnost reagoval OS, respektive předsedkyně OS, přípisem ze dne 4.6.2019.

-) Usnesením ze dne 15.7.2019 OS zrušil usnesení ze dne 30.11.2018 a soudní znalec, který byl ustanoven, byl zproštěn povinnosti k podání znaleckého posudku.

-) Dále je ve spise založeno několik přípisů notáře adresovaných několika společnostem s dotazem, zda evidují zůstavitele jako akcionáře; dále žádost o součinnost katastrálnímu úřadu města Třebíč.

-) Přípisem ze 4.10.2019 bylo u notáře nařízeno jednání na 25.10.2019.

-) Dne 8.10.2019 požádal zdejší žalobce o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, ta byla k žádosti notáře doložena ze strany právního zástupce zdejšího žalobce dne 9.10.2019.

-) Přípisem ze dne 11.10.2019 bylo jednání u notáře nařízeno na 25.10.2019.

-) Přípisem ze 17.10.2019 se žalobce i jeho právní zástupkyně omluvila z jednání u notáře.

-) Dne 1.11.2019 se konalo u notáře jednání.

-) Dne 8.1.2019 (jedná se o zjevnou chybu v psaní) se ve věci vyjádřila jedna z dědiček.

-) Ve je spise je dále založeno množství listinných důkazů, výpisů z katastru nemovitostí, smluv, dodacích listů, účtenek apod.

-) Dne 11.11.2019 se zdejší žalobce vyjádřil ve věci v návaznosti na jednání.

-) Usnesením ze dne 25.11.2019 rozhodl OS notářem jako soudním komisařem o určení obvyklé ceny majetku zůstavitele částkou 325 956,25 Kč, rozhodl o podílech dědiců, kterými nabyla majetek a dluhy zůstavitele, přičemž bylo zmíněným usnesením potvrzeno, že veškerý majetek, připadající do pozůstalosti, a veškeré dluhy nabyli pozůstalí zdejší žalobce a dcera zůstavitele jméno příjmení, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dle doložky nabylo zmíněné usnesení právní moci dne 12.12.2019.

Právní úprava:

11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

14. Podle a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení věci:

18. Žalobce se svou žalobou domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši (po částečném zpětvzetí žaloby) 139 300 Kč včetně úroků z prodlení v zákonné výši, a to z titulu nepřiměřené délky předmětného dědického řízení.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 30. 7. 2012, kdy bylo usnesením zahájeno původní řízení, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 12. 12. 2019 (právní moc usnesení, kterým rozhodl OS notářem jako soudním komisařem). Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 7 let a 5 měsíců.

24. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně pětkrát a soud II. stupně třikrát. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ).

25. Posuzované dědické řízení bylo dle soudu po procesní i hmotněprávní stránce složité; po skutkové stránce složitější. Původní řízení bylo dědickým řízením, kdy bylo jednáno se čtyřmi dědici. Během řízení vyvstala existence závěti. Účastníci byli soudem opakovaně vyzýváni, aby tvrdili a prokázali svá tvrzení ohledně neodůvodněného zvýhodnění závětní dědičky, byl řešen zápočet na dědický podíl a právo nepominutelných dědiců, byla též řešena otázka provádění rekonstrukce domu a jejího financování. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, a byl vypracován znalecký posudek. Rovněž byla vyhledávána aktiva zůstavitele, peněžní prostředky a akcie. Konalo se několik jednání, které bylo několikrát odročeno, mj. k žádosti zdejšího žalobce. V souhrnu tedy soud věc hodnotí jako složitější.

26. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce původního řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo dědické řízení, se jednalo o řízení se standardním významem. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobce sice podal stížnost na průtahy, avšak až dne 22. 5. 2019, tj. po více jak 6 letech od zahájení původního řízení. Ani na základě této skutečnosti tak nelze dovodit, že by pro žalobce mělo původní řízení zvýšený význam. Soud přitom zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit, jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). V souhrnu tak soud hodnotí význam řízení jako standardní.

27. Soud dále konstatuje, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí.

28. Konečně pokud se jedná o postup soudů jakožto jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti délky řízení, soud neshledal žádné výraznější průtahy, avšak nebylo možné pominout jistý„ nekoncentrovaný“, resp. zmatečný postup soudu I. stupně, o čemž svědčí zejm. celá řada vydaných opravných usnesení.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka původního byla nepřiměřená dlouhá.

30. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela. Ta přitom sama žalobce, byť ne v celé požadované výši, odškodnila.

31. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

32. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 38 500 Kč.

33. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. celkem 90 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc (tj. celkem 6 250 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

34. Vypočtená základní částka ve výši 96 250 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy svou stupňů soudní soustavy, dále o 45 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 5 % z důvodu postupu soudu v původním řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 60 %, tj. na výslednou částku 38 500 Kč.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala a dne 18. 6. 2020 žalobci vyplatila vyšší částku zadostiučinění (41 200 Kč), než by mu přiznal zdejší soud, byla projednávaná žaloba výrokem II. zamítnuta.

36. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že na místě nebylo přiznat ani úroky z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná rozhodla o žádosti žalobce a peníze vyplatila ve lhůtě podle § 15 odst. 1 zákona.

K nákladům řízení:

37. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením , dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

38. Podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely činí 300 Kč za každý úkon.

39. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonů (1 x písemné vyjádření k žalobě, 2 x účast na jednání soudu a 2 x příprava na jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením ve spojení s  zmíněné .

Ke lhůtě k plnění:

40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud důvod neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.