Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
124 C 12/2021-88
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 955,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 540 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 415,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 817 Kč od 26. 1. 2021 do 10. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 277 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 59,87 % ročně z částky 19 571,21 Kč od 26. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 752,40 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 19 571,21 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 52 142 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 584,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 540 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 415,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 817 Kč od 26. 1. 2021 do 10. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 277 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 59,87 % ročně z částky 19 571,21 Kč od 26. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 752,40 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 19 571,21 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 52 142 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 584,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 26 955,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne datum za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo dle níž byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 59,87 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 1 207 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2020. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného, z jeho úvěrové historie v databázích příjmení a anonymizováno a kontrolou jeho účtu. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen dvě splátky v celkové výši 2 460 Kč. Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto došlo s účinností ke dni 24. 1. 2021 podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru a žalobkyni vzniklo podle bodu 6.1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč. K datu zesplatnění úvěru se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 22 419,42 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradil. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 400 Kč za 3. a 4. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jen za období od 26. 1. 2021 do 14. 6. 2021, tj. ve výši 3 138,80 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 22 419,42 Kč, jež odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 19 571,21 Kč a přirostlému úroku ve výši 2 848,21 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 3 138,80 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočtený z původní jistiny úvěru ve výši 19 571,21 Kč od 26. 1. 2021 do 18. 2. 2021 ve výši 59,87 % ročně a od 19. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy a z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 23 817 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat od datum spotřebitelské úvěry.
4. Z listin y označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ číslo ze dne datum a z oznámení o schválení úvěru ze dne datum, včetně doručenky ze dne 24. 8. 2020, soud zjistil, že žalovaný elektronicky podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala ve znění dodatku číslo k této smlouvě a žalovanému tuto skutečnost sdělila písemně dopisem. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit 36 měsíčními splátkami po 1 207 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 43 452 Kč Smluvní strany si sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 59,87 %, která byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si účastníci ujednali, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dostane-li se do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V bodě 6.2 smlouvy si účastníci sjednali právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, je-li delší než 15 dnů. V článku 6.3 smlouvy si strany dohodly, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 si strany sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po zesplatnění úvěru. Z dodatku číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že účastníci se dohodli na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to tak, že žalovaný zašle žalobkyni na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas se smlouvou a souvisejícími dokumenty a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na jeho bankovní spojení. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil počet a výši dohodnutých splátek úvěru. Dne datum byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a téhož dne žalovaný elektronicky podepsal prohlášení klienta, v němž potvrdil, jaké informace týkající se úvěru mu byly žalobkyní poskytnuty. Z kopie řidičského a občanského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru.
5. Z dokumentu nazvaného„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že smluvní dokumenty klient podepisuje desetimístným náhodně vygenerovaným číselným kódem pomocí odpovědní SMS. Po posouzení úvěruschopnosti klienta informační systém žalobkyně odešle AML platbu ve výši 1 Kč na účet vedený na jméno klienta a jako variabilní symbol této platby je uveden vygenerovaný podpisový kód. Byla-li platba odeslána bez chyby, odešle systém klientovi informační SMS a klient následně smlouvu a další dokumenty podepíše zasláním SMS zprávy s uvedením jména a příjmení klienta a stanoveného podpisového kódu na telefonní spojení žalobkyně. Z informace o provedené platbě se podává, že dne datum v údaj o čase hodin byla na účet č. bankovní účet zaslána 1 Kč s poznámkou„ Smlouva c. číslo“. Z dokumentu nazvaného„ Základní informace o klientovi“ soud zjistil, že informační systém žalobkyně evidoval ke smlouvě číslo telefonní číslo e-mailovou adresu email, číslo účtu bankovní účet, datum podpisu datum v údaj o čase hodin a datum vyplacení datum. Z výpisu z logu odeslaných SMS soud zjistil, že dne datum v údaj o čase hodin byla na telefonní číslo odeslána SMS zpráva, že na účet žalovaného byla odeslána platba 1 Kč a že VS této platby má být použit jako podpisový kód pro odpovědní SMS na tuto zprávu v uvedeném tvaru. Z dokumentu nazvaného„ Důkaz o přijaté SMS (pro vyplácení)“ soud zjistil, že dne datum v údaj o čase hodin byla žalobkyni z telefonního čísla číslo doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru se souhlasem žalovaného.
6. Z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla z bankovního účtu č. bankovní účet provedena platba na bankovní účet číslo bankovní účet ve výši 20 000 Kč, přičemž jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo právnická osoba ze dne datum se podává, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. bankovní účet byl v srpnu 2020 žalovaný. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za měsíc srpen 2020 soud zjistil, že dne datum byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč z účtu č. bankovní účet s poznámkou„ vyplata pujcky“ a s variabilním symbolem číslo.
7. Podle výpisu z registru příjmení ze dne datum neměl žalovaný evidovány dluhy. Podle výpisu z anonymizováno ze dne datum byl žalovaný hodnocen skórem 387, což má představovat menší riziko a lepší segment klientů. Z potvrzení o zaúčtování plateb soud zjistil, že dne datum, datum, datum a datum byly na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet připsány čtyři úhrady označené jako mzda od společnosti právnická osoba ve výši 18 269 Kč, 20 777 Kč, 20 432 Kč a 21 573 Kč. Z formuláře Hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl jako příjem ze zaměstnání částku 20 927 Kč a ve výdajích uvedl částky 3 860 Kč jako životní minimum a 2 603 Kč jako náklady na bydlení; dále zaškrtl, že nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerkou.
8. Z karty klienta soud zjistil, že ke dni datum žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 460 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru číslo opět jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že v důsledku jeho trvajícího prodlení s úhradou splátek úvěru došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, a požádala jej o úhradu dlužné částky 23 817 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 23 817 Kč, přičemž žalovanému poskytla lhůtu 15 dnů od data odeslání této výzvy; podle podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 26. 5. 2021.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit dlužnou částku spolu s úrokem ve výši 59,87 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru si účastníci sjednali povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč a žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 2 460 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, avšak bezúspěšně. Následně došlo k automatickému zesplatnění dlužné části úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.
10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle citovaných právních předpisů a dospěl k závěru, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “) nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je podle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit jeho tvrzení ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 603 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , je nutné předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 74 Co 39/2021 -109, ve věci žalobkyně a typově obdobné smlouvy o spotřebitelském úvěru, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020 -68, dostupný v databázi anonymizováno)
13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (dostupný na adrese www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na adrese www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Samotné jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne datum ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, sp. zn. anonymizováno číslo, který je dostupný na adrese www.curia.europa.eu.
15. S ohledem na výše uvedené závěry soud dovodil, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu poskytla částku 20 000 Kč a žalovaný jí z této částky vrátil pouze částku 2 460 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácené finanční prostředky ve výši 17 540 Kč (tj. 20 000 Kč – 2 460 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 11. 6. 2021 do zaplacení. Při určení prvního dne prodlení žalovaného soud vycházel z patnáctidenní lhůty, počítané od data odeslání, stanovené v předžalobní výzvě, neboť u žádných jiných výzev k úhradě předložených žalobkyní a provedených k důkazu žalobkyně nedoložila, že byly odeslány žalovanému. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 26. 5. 2021, kdy zároveň začala běžet lhůta k zaplacení. Tato patnáctidenní lhůta uplynula dne 10. 6. 2021 a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu předžalobní výzvou s datem plnění do 15 dnů ode dne odeslání výzvy; žalovaný na tuto výzvu došlou do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby.
16. Zbývající část žaloby ohledně již uhrazené části jistiny úvěru ve výši 2 460 Kč, požadovaných smluvních úroků, smluvních pokut a náhrady účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením žalovaného včetně příslušenství těchto nároků soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 17 540 Kč za období od 26. 1. 2021 do 10. 6. 2021, neboť soud z provedeného dokazování zjistil, že předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 26. 5. 2021, patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dnem 10. 6. 2021 a prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 11. 6. 2021, a nikoliv již 26. 1. 2021.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 30 700,99 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 18 253,61 Kč, tj. z 59 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 12 447,38 Kč, tj. ze 41 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 18 % a v tomto rozsahu jí náleží náhrada nákladů řízení. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 124 C 6/2021 , 104 C 6/2021 či 120 C 8/2021 ) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 348 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. z tarifní hodnoty 26 955 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 7 bodu 5. a. t. ve spojení s § 14b odst. 3 a. t. z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 2 180 Kč za dva úkony právní služby realizované po podání návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. d) , g) a. t. (vyjádření ze dne datum k výzvě soudu, účast na jednání před soudem dne datum) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 160 Kč ve výši 1 293,60 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to podání ze dne datum, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený; žalobkyně navíc náhradu za tento úkon právní služby ani nepožadovala. Celkem tedy žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 8 801,60 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 18 %, tj. částka 1 584,29 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.