Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 16/2021-50

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o náhradu škody ve výši 55 407 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 407 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 407 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. -92. Žalobkyně ve svých tvrzeních uvedla, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29.5.2018, čj. -92 zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 21.3.2017, čj. -80 a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. V uvedeném rozhodnutí však Krajský soud v Ústí nad Labem poskytl žalobkyni nesprávné poučení o možnosti podat dovolání. V souladu s tímto poučením žalobkyně proto podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Tento však usnesením ze dne 5.2.2020, čj. -141 dovolání žalobkyně odmítl s odkazem na ustanovení , kdy proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu I. stupně není dovolání přípustné. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že ani nesprávné poučení uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu připouštějící dovolání, nezakládá jeho přípustnost. Jelikož došlo k pochybení ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem v podobě nesprávného poučení o možnosti podat dovolání, nárokuje žalobkyně náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v souvislosti s dovolacím řízením – tři úkony právní služby á 8 180 Kč – převzetí a příprava zastoupení, sepsání žádosti o prominutí soudního poplatku a dovolání, dva úkony právní služby á 4 090 Kč – sepis plné moci, sepis žádosti o prodloužení lhůty, včetně pět režijních paušálů á 300 Kč a zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že je u něj žalobkyně předběžně uplatnila nárok na náhradu škody v celkové výši 55 407 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. dne 22.4.2020. Žalovaný po projednání tohoto nároku dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaný také nesporoval skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29.5.2018 zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 21.3.2017, přičemž v poučení rozhodnutí uvedl, že proti danému usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu za podmínek uvedených v  , u okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni, za současného poučení, že přípustnost dovolání ( až ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 5.2.2020 dovolání odmítl s tím, že toto není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný s odkazem na výše uvedené uzavřel, že je sice v poučení odvolacího soudu uvedeno, že dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, avšak Krajský soud jako soud odvolací striktně vycházel z ustanovení , podle kterého je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud, což ve svém poučení i uvedl. Odvolací soud tedy poučil účastníky o tom, že proti jeho usnesení dovolání podat lze, ovšem pouze za podmínek uvedených v  až 238a, tedy i podmínek uvedených v ustanovení Žalobkyně byla v předmětném řízení zastoupena právní zástupkyní, které mělo být známo ustanovení , zahrnující případy, kdy dovolání není přípustné. Navíc ze znění předmětného poučení nelze dojít k závěru, že v případě podání dovolání je nutno jej považovat za přípustné.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně se předběžně dne 22.4.2020 se svým nárokem na náhradu škody v celkové výši 55 407 Kč představující vynaložené náklady spojené s podáním dovolání, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. , obrátila na žalovaného. Žalovaný tento nárok odmítl jako nedůvodný, neboť ve věci podle jeho názoru nebyl dán odpovědnostní titul. Dále bylo mezi účastníky řízení nesporné, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29.5.2018, čj. -92 zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 21.3.2017, čj. -80 a věc vrátil Okresnímu soudu k dalšímu řízení. V poučení tohoto rozhodnutí pak bylo uvedeno:„ Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v  u okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání ( až 238a ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud“. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala k Nejvyššímu soudu dovolání a tento usnesením ze dne 5.2.2020, čj. -141 dovolání odmítl, neboť nebylo přípustné podle ustanovení , jelikož směřovalo proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné. Jelikož tato tvrzení mezi účastníky řízení byla shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění ve smyslu

5. Soud provedl dokazování výpisem infosoud pro věc vedenou u Okresního soudu Děčín sp. zn. , ze kterého vzal za prokázané, že po rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 5.2.2020, byl spis vrácen zpět Okresnímu soudu v Děčíně dne 13.2.2020. Předmětné řízení není dosud pravomocně skončeno.

6. Podle ust. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. zákona stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustanovení zákona, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: ve smyslu citovaných zákonných ustanovení, je poškozený ten, kdo náklady řízení vynaložil na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. První podmínkou pro použití § 31 odst. 1 odškodňovacího zákona je, aby náklady byly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí, nebo nesprávného úředního postupu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ). Druhou podmínkou odpovědnosti státu za škodu spočívající ve vynaložení nákladů je, aby poškozený neměl možnost jejich náhradu uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Odkaz na procesní předpisy znamená, že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, např. z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (rozhodnutí , rozh. Nejvyššího soudu ). Z popsaného je zřejmé, že ani jedna z podmínek přiznání náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na dovolací řízení nebyla v případě žalobkyně naplněna. Pokud žalobkyně vynaložila náklady na dovolací řízení, jednalo se sice o náklady vynaložené v souvislosti s nesprávným poučením odvolacího soudu tj. v souvislosti s nesprávným úředním postupem, avšak nejednalo se o náklady řízení, které by žalobkyně vynaložila na odstranění resp. nápravu uvedeného nesprávného úředního postupu. Z uvedeného proto plyne, že již není použitelná judikatura vycházející z dřívější právní úpravy tj. před účinností , která umožňovala odškodnění nákladů vynaložených v důsledku nesprávného poučení o možnosti podat dovolání. Také další podmínka pro přiznání náhrady škody v podobě nemožnosti poškozeného/žalobkyně náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů, nebyla naplněna, neboť rozhodnutí o těchto nákladech procesní předpisy v daném řízení umožňují a náhrada škody je tak v uvedeném případě vyloučena. Nad to je třeba uvést, že předmětné řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, tj. nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, týkající se i dotčených nákladů řízení a je tak možné, že v závislosti na výsledku uvedeného sporu budou náklady na dovolacího řízení žalobkyni přiznány. Na základě těchto popsaných důvodů proto soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. ve spojení s ust. ,3 písm. a) a ust. vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. a podle exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.