Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 180/2021-45
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 38 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 500 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 24 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 151,22 Kč a úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 29 850 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 385 Kč na účet číslo variabilní symbol.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 500 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 24 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 151,22 Kč a úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 29 850 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu ve Vyškově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 385 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 500 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 30. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal poskytnout právnická osoba zpět úrok ve výši 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 24. 12. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 15 500 Kč (poslední platba uhrazena dne 18. 3. 2019), která byla započtena v částce 150 Kč na úrok, v částce 6 000 Kč na úrok, v částce 5 900 Kč na administrativní poplatek a v částce 3 450 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 24. 12. 2019, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 29 850 Kč úrokem ve výši 19,12 % ročně od 25. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 38 500 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 29 850 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 100 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 550 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 6 151,22 Kč (úrok ve výši 19,12 % ročně z částky 29 850 Kč od 25. 12. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 217,17 Kč (zákonný úrok z částky 29 850 Kč od 25. 12. 2019 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 850 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 29 850 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Z karty zákazníka ze dne 30. 10. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 30 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu, domácnost sdílí s jiným rodinným příslušníkem, nemá žádné nezaopatřené dítě. Žalovaný uvedl, že zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele se smlouvou na dobu neurčitou, kdy jeho čistý příjem činí 11 000 Kč (ověřeno z výplatních pásek), dále má žalovaný další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu) ve výši 6 000 Kč, tedy celkem příjmy ve výši 17 000 Kč. Žalovaný dále sdělil, že nemá další úvěr u právnická osoba ale má dluh u název věřitele ve výši 8 000 Kč, který splácí částkou 1 200 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného celkem pak činí 7 800 Kč (tj. výdaje na bydlení 2 600 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 200 Kč) k prokázání výdajů bylo předloženo SIPO. Žalovaný na závěr prohlásil, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 10. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, kdy jistina bude žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 54 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 6 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč (při 60 splátkách činí 40 % z výše spotřebitelského úvěru) a administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % ze spotřebitelského úvěru). Ve smlouvě bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba v případě smlouvy na 60 splátek činí 32,15 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 54 000 Kč splácet v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 900 Kč hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance právnická osoba, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
10. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 54 000 Kč, který se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 15 500 Kč.
11. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 30. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Posoudit schopnost splácet úvěr má věřitel učinit na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. Je pravdou, že toto si právnická osoba vyžádal, avšak jednak nebyly společhlivě doloženy příjmy žalovaného, když výplatními páskami měly být doloženy jen příjmy ze zaměstnání. Další příjem ve výši 6 000 Kč měsíčně doložen nebyl, žalovaný tedy neprokázal, že by jeho příjmy činily 17 000 Kč, ale pouze 11 000 Kč. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, jeho výdaje na bydlení (nájem, inkaso a energie) mají činit pouze 2 600 Kč. Této částce tak odpovídajíc spíše náklady na energie (z přiloženého dokladu SIPO nelze pro nečitelnost ověřit), když běžně nájemné dosahuje několikanásobně vyšších částek. Celkově tak výdaje dospělého muže bydlícího v nájmu na bydlení a osobní výdaje ve výši celkem 6 600 Kč budí pochybnost. Vzhledem k příliš nízkým deklarovaným výdajům žalovaného měl právnická osoba považovat za nezbytné nahlédnout do centrální evidence exekucí nebo jiných nebankovních registrů za účelem posouzení úvěruschopnosti. Kdyby právnická osoba do těchto evidencí nahlédl, zjistil by, že v roce 2016 byla na žalovaného vedeno jedno exekuční řízení, v roce 2017 čtyři exekuční řízení a v roce 2018 před uzavřením smlouvy jedno exekuční řízení. Je tedy evidentní, že platební morálka žalovaného nebyla vůbec dobrá, kdy na straně žalovaného lze již hovořit o tzv. vytloukání klínu klínem a soud je toho názoru, že spotřebitelský úvěr neměl být žalovanému poskytnut. Jelikož právnická osoba poskytl úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, včetně všech jejich dodatků je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 15 500 Kč, zbývá tedy uhradit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, částku 14 500 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně zaslána, je obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, dle kterého měla být dlužná částka uhrazena do 10 dnů po obdržení oznámení, tedy do 8. 3. 2021. Pokud tak žalovaný neučinil, dostal se následující den do prodlení s úhradou peněžité částky a je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 14 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 24 000 Kč, kapitalizovaného i nekapitalizovaného úroku, a zákonného úroku přesahující zákonný úrok z prodlení z částky 14 500 Kč od 9. 3. 2021, pak byla žaloba zamítnuta.
12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník úspěch jen částečný. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 Sazebníku poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, kdy vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 sazebníku činit 1 925 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 1 540 Kč, je tak třeba doplatit částku 385 Kč.
14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.