Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 287/2021-36
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 575,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 575,95 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 575,95 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum, je zaplacení částky 8 575,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 250 Kč splatnými vždy k 12. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalovaná se dále zavázala hradit sjednané poplatky. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když řádně neuhradila splátky úvěru, žalobkyně proto dopisem ze dne datum upomenula žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním, že pokud nebude dluh uhrazen do datum, přistoupí žalobkyně k zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalované za splatný, když o zesplatnění úvěru žalovanou informovala dopisem ze dne datum. Dlužná částka ve výši 8 575,95 Kč se skládá z nedoplatku na jistině úvěru ve výši 5 000 Kč, z úroku ve výši 16,9 % ročně za období od datum do datum kapitalizovaného částkou 1 008,6 Kč, z úroku z prodlení ve výši 10 % ročně za období od datum do datum kapitalizovaného částkou 447,35 Kč a z poplatků ve výši 2 120 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, když vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla jako příjem částku ve výši 7 600 Kč, když výši svého příjmu doložila oznámením o přiznání dávky. Žalobkyně lustrovala žalovanou v bankovních a nebankovních registrem s negativním výsledkem. Žalobkyně uvedla, že výše splátky nového úvěru v částce 250 Kč představuje 3,29 % příjmu žalované, tedy příjem žalované byl dostatečný pro úhradu splátek úvěru. Žalovaná pohledávku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum listin u označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to tak, že žalované umožní přečerpat účet č. bankovní účet až do limitu ve výši 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr včetně úroků ve výši 16,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč, které jsou splatné vždy k 12. dni v měsíci (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum). Žalovaná se dále smlouvou zavázala uhradit sjednané poplatky (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum). Na základě shora uvedené smlouvy žalovaná úvěr čerpala až do výše 5 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaná byla výzvou ze dne datum žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu ve výši 1 653 Kč, a to nejpozději do datum s upozorněním, že pokud nedojde k úhradě dluhu, bude žalobkyně požadovat úhradu celého dluhu (poslední výzva k uhrazení dlužné částky ze dne datum). Žalovaná byla dopisem ze dne datum označeným jako rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu žalobkyní informována, že jelikož neuhradila dlužnou částku na základě výzvy, stala se zbývající část úvěru splatnou (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum). Žalovaná byla dopisem ze dne datum zároveň vyzvána k úhradě dluhu ve výši 7 393 Kč (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum). Žalovaná byla žalobkyní dne datum vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 8 127,81 Kč vzniklé ze smlouvy o úvěru číslo to nejpozději do datum (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne datum). Výzva byla žalované odeslána dne datum (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne datum, kopie obálky). Soud po provedeném dokazování zjistil, že žalované byl rozhodnutím Úřadu práce ČR číslo jednací ze dne datum rozhodnutí přiznán rodičovský příspěvek ve výši částka, když se jednalo o přiznání rodičovského příspěvku na nejmladší dítě v rodině (rozhodnutí Úřadu práce ČR číslo jednací ze dne datum rozhodnutí). Žalovaná nebyla evidována v rejstříku CCB (výpis z interní databáze žalobkyně).
4. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník “), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Dle názoru soudu žalobkyně nedostála své povinnosti jí zákonem stanovené v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru řádně nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr, když si sice ověřila příjem žalované, ale již žádným způsobem nezjišťovala její výdaje (náklady na bydlení, domácnost, atd.), natož že by si jejich výši ověřila. Žalobkyně tak nezjistila celkové majetkové poměry žalované, zda její příjmy postačují k úhradě jejích výdajů, a to za situace, kdy zjistila, že jediným příjmem žalované byl rodičovský příspěvek a žalovaná již měla (minimálně) dvě vyživovací povinnosti (dvě děti). Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky jméno příjmení ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , ze dne 20. 3. 2019). Závěry soudu podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovanou, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , vyslovené závěry lze vzhledem k jejich obecnému charakteru (základu či základní premise) přesahujícímu konkrétní právní úpravu vztáhnout i na projednávanou věc). Soud dodává, že je vždy třeba volit takový z výkladu zákonných ustanovení, který je ústavně konformní ale i euro konformní, proto soud zvolil ten výklad, který je v souladu se shora uvedenou judikaturou.
6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nepostupovala s odbornou péčí a náležitě tak nezjistila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dle § 2395 občanského zákoníku neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalované (§ 588 občanského zákoníku ).
7. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o revolvingovém úvěru je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu úroků (jak běžících ve výši 16,9 % ročně, tak kapitalizovaného ve výši 1 008,60 Kč), ani na úhradu poplatků (2 120 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se tak o tuto částku bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Jelikož smlouva je neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobkyní požádána. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která se do její dispozice dostala dne datum, když splatnost byla stanovena do datum. Žalovaná se tak ode dne datum dostala do prodlení s úhradou částky ve výši 5 000 Kč, a je tak povinna uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
9. Naopak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroků a poplatků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 3 575,95 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, zamítnout (výrok II.).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 72 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v rozsahu 56 % a úspěchu žalované v rozsahu 44 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výrok III.).
11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.