Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 321/2021-122
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 888 980,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 811 058,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 77 921,99 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 858 860,46 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 942,74 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 148,89 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 12. 6. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2020 do 31. 12. 2020.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 811 058,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 77 921,99 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 858 860,46 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 942,74 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 148,89 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 12. 6. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2020 do 31. 12. 2020. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 888 980,88 Kč a zaplacení úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 858 860,46 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 942,74 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 148,89 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 942,74 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 12. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 18 148,89 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 25. 4. 2012 smlouvu o kontokorentním úvěru až do výše 15 000 Kč, dne 28. 3. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 5 000 Kč a dne 3. 5. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 870 000 Kč, žalovaný se se splácením u všech tří úvěrů dostal do prodlení a vznikl mu dluh v žalované výši, žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 16. 12. 2020 k úhradě dluhu do 31. 12. 2020, k úhradě ani částečné dosud nedošlo.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu trvání řízení neprojevil žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, datum doručení žaloby a předvolání k jednání bylo stanoveno dnem 29. 10. 2021, kdy došlo k náhradnímu doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 25. 4. 2012 (dále jen„ smlouva“) poskytla právnická osoba, IČO (dále také jen„ žalobkyně“ nebo„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč formou povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet, smlouva byla písemná, žalovaný ji vlastnoručně podepsal. Ve vztahu k označené smlouvě byla mezi účastníky dne 28. 6. 2017 uzavřena také písemně rámcová smlouva o finančních službách, která upravila způsob vedení účtu č. bankovní účet. Mezi účastníky bylo dohodnuto placení ročního úroku z kontokorentního úvěru žalovaným ve výši stanovené sazebníkem žalobkyně platným ke dni započetí čerpání kontokorentního úvěru, ve výši 18,90 % ročně, úrokové sazby byla žalobkyně oprávněna v souladu se smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu měnit. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorentní úvěr průběžně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh z kontokorentního úvěru splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. V případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek, ke dni podání žaloby byla úroková sazba ve výši 18,90 % ročně. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že majitelem účtu byl žalovaný, z účtu bylo od dubna 2012 čerpáno do mínusových položek, od dubna 2020 žalobkyně u účtu poznamenává přečerpaný kontokorent, k 1. 7. 2020 činil, dluh na účtu částku 18 148,89 Kč, k 1. 10. 2020 účet zanikl. Z písemných upomínek soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 10. 5. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na účtu č. bankovní účet vzniknuvšího přečerpáním prostředků, jinak smlouvu ke dni 1. 7. 2020 vypoví, dopisem ze dne 3. 7. 2020 opět žalovaného vyzvala k úhradě přečerpané částky ve výši 18 148,89 Kč a úroku ve výši 302,59 Kč, celkem 18 451,48 Kč a to neprodleně, jinak bude podána soudní žaloba, dopisem ze dne 9. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy ve lhůtě do 24. 3. 2021. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného, což bylo zjištěno z poštovních obálek.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 28. 3. 2017 poskytla právnická osoba, IČO žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč formou kreditní karty z kartového účtu č. bankovní účet, smlouva byla písemná, žalovaný ji vlastnoručně podepsal. Mezi účastníky bylo dohodnuto placení ročního úroku z úvěru žalovaným ve výši 12 % ročně, úrokové sazby byla žalobkyně oprávněna v souladu se smlouvou o úvěru měnit, žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty nebo hotovostně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh z úvěru splatit v den stanovené splatnosti, v případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek stanovený žalobkyní. Ve smlouvě ani v jiné soudu předložené listin ě nebylo uvedeno, v jakých osobních a majetkových poměrech se žalovaný ke dni uzavření smlouvy nacházel. Z výpisu kartového účtu, upomínek a poštovních obálek soud zjistil, že žalovaný započal čerpat povolený úvěrový limit dnem 31. 3. 2017, k částkám výběrů byly připsány ceny za služby v souladu se smlouvou o poskytnutí úvěru, žalovaný nesplatil povolenou výši úvěru v den splatnosti a přečerpal povolenou výši úvěru v únoru 2020, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 6 942,74 Kč a debetní úrok 12 % ročně do splatnosti úvěru ve výši 345,81 Kč, upomínkou ze dne 12. 6. 2020 a opakovaně ze dne 28. 1. 2021 byl vyzván k zaplacení závazku z nepovoleného debetního zůstatku v termínu do 12. 2. 2021 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný 11. 6. 2020. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného.
5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne 3. 5. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným jako fyzickou nepodnikající osobou smlouvu o úvěru číslo za účelem zaplacení dluhů. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 870 000 Kč, přičemž žalovaným tato částka byla vyčerpána. Mezi účastníky bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 6,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, splácení poskytnutého úvěru bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši 10 142 Kč počínaje červnem 2019, dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky za poskytnutých služeb a provedení úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování, cena za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr činila 5 000 Kč, cenu za správu a vedení úvěrového účtu nebyla účtována a pojištění pro případ nemožnosti splácení činilo částku 659 Kč. Ve smlouvě ani v jiné soudu předložené listin ě nebylo uvedeno, v jakých osobních a majetkových poměrech se žalovaný ke dni uzavření smlouvy nacházel. Z výpisu úvěrového účtu, upomínek a poštovních obálek soud zjistil, že žalovaný platil dohodnuté splátky od června 2019 do února roku 2020, celkem zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 84 335,33 Kč, žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami ze dne 1. 10. 2019, 9. 10. 2019, 1. 12. 2019, 9. 12. 2019, 31. 3. 2020 a 2. 5. 2020. Žalovaný byl dne 16. 2. 2020 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 31. 12. 2020 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 2. 5. 2020. Upomínky byly poštou odeslány na smluvní adresu bydliště žalovaného.
6. Skutkový stav soud posoudil tak, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným tři smlouvy o úvěru. Smlouva ze dne 25. 4. 2012 byla uzavřena dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013, smlouvy ze dne 28. 3. 2017 a 3. 5. 2019 měly všechny náležitosti dle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Žalovaný se vždy zavázal poskytnutý úvěr splácet, úvěr ale řádně a včas nesplácel. Žalovaný ohledně žádného ze tří žalovaných úvěrů netvrdil, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh vzniknuvší z těchto smluv neexistoval. U smlouvy ze dne 25. 4. 2012 je dluh tvořen součtem jistiny ve výši 18 148,89 Kč a úroku ve výši 302,59 Kč Smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 43/2013 Sb. , účinného od 25. 2. 2013, jímž byl novelizován zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. , kdy teprve po datu účinnosti novely byla věřiteli uložena povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytovaný úvěr. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky ve zbývající části se ohledně smluv uzavřených dne 28. 3. 2017 a 3. 5. 2019 opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzených smluv zjištěna. Obě však dle § 588 o. z. byly absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) byly sjednany protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smluv, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se jako věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabývala otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nijak nedoložila, že povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěry řádně splácet, byla splněna. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala a neprověřovala otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným jsou tedy neplatné a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 6 942,74 Kč ve vztahu ke smlouvě ze dne 28. 3. 2017, což je částka, která byla žalovanému vyplacena, na tuto žalovaný do rozhodnutí soudu nic nesplatil. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 3. 5. 2019 vznikl žalobkyni nárok na výplatu částky 870 000 Kč, kterou žalované poskytla. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 84 335,33 Kč, tak nadále dluží částku 785 664,67 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 77 921,99 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla ohledně závazků ze všech tří smluv první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 16. 12. 2020. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 21. 12. 2020, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 31. 12. 2020, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 1. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 1. 1. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 , § 142a o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, redukce výše nákladů dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.“), byla proto vyloučena. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 36 160 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 35 560 Kč a paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. , kdy za jeden úkon náleží náhrada 300 Kč, za celkem dva úkony (sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) náleží náhrada celkem ve výši 600 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 91 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 82 % (úspěch 91 % mínus neúspěch 9 %), tj. v částce 29 651 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jeho soudního výkonu nebo nařízení exekuce.