Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 322/2021-28
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 23 369 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 29 % ročně z 13 200 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 10 769 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 13 200 Kč od datum do datum a z 600 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z 12 600 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 12 600 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 29 % ročně z 13 200 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 10 769 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 13 200 Kč od [datum] do [datum] a z 600 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z 12 600 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 12 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 369 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené datum mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaným (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 12 283 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátka byla ujednána na datum. Žalovaný zaplatil do datum pouze 1 400 Kč. Další platby žalovaný neprovedl.
2. Před uzavřením smlouvy zkoumala právnická osoba schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného.
3. Společnost anonymizováno datum postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 12 283 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátka byla ujednána na datum.
7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil pouze 1 400 Kč Poslední platbu učinil žalovaný datum.
8. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila jako čistý příjem žalovaného částku 36 142 Kč, skládající se z příjmu žalovaného ve výši 17 142 Kč, který ověřila právnická osoba prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek a z dalšího příjmu domácnosti ve výši 19 000 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila právnická osoba částku 4 000 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právnická osoba uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila právnická osoba pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum.
11. Skutkový závěr soudu je následující. Žalovaný uzavřel se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na základě které obdržel od právnická osoba plnění ve výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 1 400 Kč Poslední platbu na dluh ze smlouvy o zápůjčce provedl žalovaný datum. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Následně pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila právnická osoba na žalobkyni dne datum. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.
12. Právní posouzení soudu je následující. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedené judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.
20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
23. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěru způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. V souzené věci nepostupovala společnost s odbornou péčí, když sice řádně ověřila část příjmů žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, pokud však jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ není ze zákaznické karty zřejmé, jaké další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a zejména z jakých zdrojů při ověřování těchto příjmů právnická osoba vycházela. O tom nelze než učinit závěr, že právnická osoba porušila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ze stejného důvodu je smlouva o zápůjčce neplatná.
25. Protože je smlouva z výše popsaných důvodů absolutně neplatná (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Společnost anonymizováno poskytla žalovanému celkem plnění ve výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 1 400 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 600 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním.
26. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Kde dni vyhlášení rozsudku byl nárok žalobkyně představován jistinou 23 369 Kč, úrokem 8 526,48 Kč a úrokem z prodlení 3 905,75 Kč, tj. celkem 35 801,23 Kč představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal pouze jistinu 12 600 Kč a úrok z prodlení 777,49 Kč představující méně než poloviční (37,37 %) úspěch ve věci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.