Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 264/2021-39
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 857,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 750 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 448,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 198,21 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 448,21 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 778,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 560,54 Kč a částky ve výši 6 659,43 Kč, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 750 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 448,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 198,21 Kč od 22. 12. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 448,21 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 778,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 560,54 Kč a částky ve výši 6 659,43 Kč, zamítá. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 857,64 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na částku 15 000 Kč, když finance žalované vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která jí byla poskytnuta, se žalovaná zavázala spolu s částkou ve výši 12 272 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Tato částka je tvořena součtem úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když uhradila částku 9 250 Kč, která byla alokována částkou ve výši 4 801,79 Kč na jistinu a 4 448,21 Kč na sjednané příslušenství pohledávky. V důsledku prodlení žalované byl závazek zesplatněn ke dni 15. 2. 2019 a žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou požaduje ve výši 6 659,43 Kč za období od datum do datum. Dne datum postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne 22. 9. 2021 pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet vyhodnocením údajů sdělených žalovanou a jejich ověřením předloženými doklady.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o úvěru číslo v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč; celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že předmět zápůjčky jí byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje informace o smlouvě s tím, že úvěr měl být úročen úrokem ve výši 15 % ročně a při prodlení s úhradou plateb byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení, smluvní pokutu 500 Kč za každou upomínku a oznámení a účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč za upomínku.
4. Dle žádosti o úvěr ze dne datum byla žalovaná zaměstnána u právnická osoba, anonymizováno, s příjmem 16 231 Kč měsíčně, příjem byl dle žádosti doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou. Její měsíční výdaje činily celkem 7 618 Kč, z čehož 3 410 Kč bylo v žádosti o úvěr přiřazeno na bydlení, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 208 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a nemá žádné vyživované děti do 26 let. V seznamu dluhů není uveden žádný dluh. Údaje poskytnuté žalovanou byly ověřeny pracovní smlouvou ze dne datum, dle níž měla žalovaná od datum na dobu určitou do datum vykonávat práci jako anonymizováno pro zaměstnavatele právnická osoba Mzda byla stanovena ve výši 11 000 Kč. Dle potvrzení o výši příjmu ze dne 13. 12. 2017 činil průměrný měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců 15 400 Kč a za poslední 3 měsíce 16 230 Kč.
5. Smlouvou uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021, který byl podán k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021. Dne 8. 2. 2021 byla žalovaná vyrozuměna o předání věci do advokátní kanceláře a vyzvána k úhradě závazku ve výši 32 850,42 Kč do 1. 3. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2021 odeslanou dne 17. 3. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 4. 2021.
6. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že původní věřitel poskytl žalované v hotovosti 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Dle nesporovaného tvrzení žalobkyně pak žalovaná uhradila 9 250 Kč. Další částky však neuhradila, proto byla následně vyzvána k úhradě dlužné částky.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť původní věřitel žalované poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Pokud žalobkyně doložila pracovní smlouvu a prohlášení o výši příjmů žalované, z nichž měla být ověřena její schopnost splácet půjčku, soud tyto považuje za nedostatečné. Z předloženého pracovní smlouvy je zřejmé, že pracovní poměr vznikl nedlouho před uzavřením smlouvy a měl trvat pouze do 30. 11. 2018, což při splátkovém kalendáři na 14 měsíců zcela zjevně muselo ovlivnit budoucí platební schopnost žalované. Dle názoru soudu původní věřitel pochybil zejména při posouzení výdajové stránky žalované, když bylo v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaná nemá žádné dluhy, přestože měla na nespecifikované stávající půjčky hradit 2 208 Kč měsíčně. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru půjčku u původního věřitele na základě smlouvy ze dne datum, kterou měla splácet částkou 2 208 Kč měsíčně, dále měla úvěr u obec anonymizováno s dluhem ke dni 31. 8. 2016 ve výši 49 648 Kč. Původní věřitel se tedy schopností žalované splácet poskytnutý úvěr zcela zjevně nezabýval dostatečně důkladně, neboť výše výdajů nebyla nijak blíže ověřena, např. výpisem z účtu. Ohledně výdajů žalované se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů, resp. pokud měl možnost sdělené údaje ověřit, neučinil tak s náležitou odbornou péčí.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svou pohledávku za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně se zavázala k úhradě celkové částky ve výši 27 272 Kč, poté měla žalovaná splácet a nyní má dlužit celkem částku 10 198,21 Kč. Z nesporovaného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku 9 250 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi původním věřitelem a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť původní věřitel jí plnil bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnil původní věřitel. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované proto vznikla povinnost vrátit částku 5 750 Kč. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měla žalovaná plnit do deseti dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 19. 1. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 22. 1. 2021. Desátý den od doručení potom připadá na pondělí 1. 2. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 9,75 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 2. 2. 2021, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 30 155,98 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 226,14 Kč, tj. z 20,65 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 23 929,84 Kč, tj. z 79,35 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 58,7 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.