Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 305/2020-76
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 627,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 10. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč až do úplného zaplacení, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci,
pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 847 Kč od 17. 4. 2020 do 2. 10. 2020 a dále z částky 2 494 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, pohledávku 1 427,60 Kč a úrok ve výši 86 % ročně z částky 6 837,14 od 17. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 009 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 10. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč až do úplného zaplacení, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 847 Kč od 17. 4. 2020 do 2. 10. 2020 a dále z částky 2 494 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, pohledávku 1 427,60 Kč a úrok ve výši 86 % ročně z částky 6 837,14 od 17. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 009 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 6. 10. 2020 Kč domáhala
po žalované zaplacení částky v celkové výši 10 627,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 6. 2019 úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 48 měsíčních splátkách po 521 Kč
i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 129,69 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku,
u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za dvě splátky ve výši celkem 498 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane
do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 15. 4. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny v celkové výši 8 302,23 Kč. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalované jí dále vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje jistinu 9 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1 427,60 Kč a úrok
ve výši 86,11 % ročně z částky 6 837,14 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se vyjádřila u jednání tak, že již neví, kolik žalobkyni uhradila. Uvedla, že je pobiratelkou invalidního důchodu II. stupně, má příjem pouze z důchodu ve výši 7 400 Kč měsíčně. Za bydlení platí 8 500 Kč, na což jí přispívá úřad práce 6 000 Kč a má vyživovací povinnost k nezl. dítěti.
3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
Z výpisu ze příjmení, že žalovaná neměla k 20. 6. 2019 v tomto registru žádný záznam.
Z výpisu z nebankovního registru klientských informací, že měla žalovaná kód příznaku 25, bez vysvětlivek, co toto číslo znamená.
Z prohlášení klientů, že je ke smlouvě číslo poskytovatele žalobce a klienta žalované, která informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru podepsala dne 20. 6. 2019. Žalovaná poskytla i kopii svého občanského průkazu a oznámení ČSSZ o zvýšení důchodu
na částku 6 585 Kč ke dni 1. 1. 2019. Dále žalobkyni předložila Smlouvu o poskytování bankovních služeb s příjmení příjmení. Souhlasila se zpracováním svých osobních údajů.
Z dokladů žalované, že pobírá od ČSSZ invalidní důchod ve výši 7 448 Kč měsíčně, za SIPO platí 8 564 Kč a úřad práce jí zasílá 6 795 Kč na sociálních dávkách.
Z hodnocení klienta, že ke dni 20. 6. 2019 měla žalovaná příjem 6 585 Kč z důchodu, výdaje činily 4 410 Kč měsíčně tj. životní minimum 3 410 Kč a bydlení 1 000 Kč.
Z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 20. 6. 2019 standardní informace o spotřebitelském úvěru, což stvrdila svým podpisem.
Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 25 008 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši 521 Kč, kdy ve splátkách
je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 129,69 % ročně
a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru.
V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle bodu 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce
30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. příjmení jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.
Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 21. 6. 2019 oznámila žalované, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo došlo tak k jejímu uzavření. Přílohou byl splátkový kalendář ke smlouvě. Z dodejky, že žalovaná převzala zásilku 26. 6. 2019.
Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 7 000 Kč dne 20. 6. 2019.
Z výzvy k zaplacení ze dne 12. 3. 2020 a 14. 4. 2020, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z oznámení ze dne 15. 4. 2020, že oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 9 200 Kč.
Z karty klienta, že žalovaná uhradila 3 647 Kč.
Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne 16. 9. 2020, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 17. 9. 2020.
4. Soud tedy učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací a registru příjmení neměla žalovaná žádný záznam. Pobírá však pouze
od ČSSZ invalidní důchod ve výši 7 448 Kč měsíčně, za SIPO platí 8 564 Kč a úřad práce jí zasílá 6 795 Kč na sociálních dávkách. Účastníci uzavřeli dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru
číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 25 008 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši po 521 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku a sjednaná zápůjční úroková sazba činí 129,69 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle bodu. 6. 1 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč
za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok
na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. příjmení jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 7 000 Kč dne 20. 6. 2019. Žalovaná úvěr splácela a uhradila tak 3 647 Kč, následně byla dopisy ze dne 12. 3. 2020 a 14. 4. 2020 vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 15. 4. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy
o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne 16. 9. 2020, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 17. 9. 2020.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení
§ 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost
v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku , nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona číslo Sb. “), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
13. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
14. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Nevyhodnotila ji však řádně, když poměry žalované nevypovídají o její dostatečné kredibilitě. Žalovaná pobírá pouze od ČSSZ invalidní důchod ve výši 7 448 Kč měsíčně, za SIPO platí 8 564 Kč a úřad práce jí zasílá 6 795 Kč
na sociálních dávkách, k tomu vyživuje nezletilé dítě. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované správně.
16. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku , neboť ujednaná výše úroku 129,69 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona
č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen příjmení), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů
a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než tři a půl násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.
17. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 129,69 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru
a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaná tedy při uzavírání smlouvy nemohla předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle argumentace samotného žalobce se u nominální
a efektivní úrokové míry jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba
129,69 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení, požaduje tj. 129,69 či 86,11 % ročně. Soud považuje za zjevně rozporné s dobrými mravy obě žalobkyní uváděné sazby úroků
a při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel jen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila tj. oproti poskytnutým 7 000 Kč uhradit částku 25 008 Kč, což je 3,57 násobek, tj. o 18 008 Kč více, než žalovaná od žalobkyně obdržela.
18. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ , podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud
z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup nového občanského zákoníku
v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by
k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. příjmení a kol. Občanský zákoník I. obecná část a Komentář
k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje
na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku , navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.
19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 OZ ) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni. ulice právní úprava (ust. § 2993 věta druhá občanského zákoníku ) naopak vyžaduje aktivitu strany žalované, tedy námitku vzájemného plnění,
tj. požadavek žalované, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytla. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která
se vztahovala k ustanovení § 457 OZ . Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít
k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované 7 000 Kč a ona uhradila částku 3 647 Kč, pak zůstala dlužna částku 3 353 Kč. Soud tedy zavázal výrokem I. žalovanou k úhradě 3 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 10. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Prodlení žalované nastalo až den následující po uplynutí 15 dnů po odeslání předžalobní výzvy dne 17. 9. 2020. Soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil žalované plnění v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč až
do úplného zaplacení a to z důvodu jejích poměrů tak, aby byla schopna dluh řádně uhradit.
S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalobkyni jako pouze částečné procesně úspěšné náklady řízení nepřiznal a žalované dle obsahu spisu ani žádné náklady řízení nevznikly. Soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, před částečným zpětvzetím žaloby, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Žalobkyně byla méně procesně úspěšná než žalovaná, která však náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.