Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 257/2021-59

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 58 883 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 100 Kč od 13.3.2018 do zaplacení.

II. Ohledně částky 25 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 7 717,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 20 339,90 Kč, zákonného úroku ve výši 11 900 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 9 %, úroku 23,72 % ročně z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, částky 9 883 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 868,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 5 215,47 Kč, zákonného úroku 7 611,11 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 7 611,11 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 100 Kč od 13.3.2018 do zaplacení. II. Ohledně částky 25 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 7 717,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 20 339,90 Kč, zákonného úroku ve výši 11 900 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 9 %, úroku 23,72 % ročně z částky 35 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, částky 9 883 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 868,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 5 215,47 Kč, zákonného úroku 7 611,11 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 7 611,11 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 58 883 Kč. V žalobě uvedl, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy úrok ve výši 4 900 Kč, odměnu za administrativní činnost 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem 58 týdenními splátkami. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23,72 %. Z toho úvěru žalovaný dosud zaplatil pouze 11 900 Kč. Dosud dluží 49 000 Kč. Dále společnost právnická osoba půjčila žalovanému částku 15 000 Kč. Za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem 58 týdenními splátkami. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23,72 %. Z úvěru a souhrnného poplatku dosud zaplatil pouze 16 217 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek společností právnická osoba na žalobce.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, částka, kterou po něm žalobce požaduje je podle jeho názoru příliš vysoká. První poskytnutý úvěr žalovaný řádně splácel. K prodlení se splátkami úvěru došlo na straně žalovaného proto, že utrpěl úraz a jeho jediným příjmem byly pouze nemocenské dávky.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne 30. 1. 2017 půjčila společnost právnická osoba žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 11 100 Kč vrátit v celkem 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Podle Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce byla dohodnuta výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 %.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne 7. 7. 2017 půjčila společnost právnická osoba žalovanému částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 24 100 Kč vrátit v celkem 58 týdenních splátkách po 1050 Kč. Podle Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce byla dohodnuta výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 %.

5. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 7. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem 15 620 Kč měsíčně, jeho výdaje včetně výdajů na bydlení činí 9 445 Kč měsíčně.

6. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně sjednávala se žalovaným uzavření smlouvy o úvěru v roce 2017. K žádosti o úvěr žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za tři měsíce. Při posuzování schopnosti klienta splácet úvěr bylo vycházeno z principu, podle kterého měl klientovi zbýt z jeho příjmu dvojnásobek výše splátky úvěru. Nebyla prováděna lustrace klienta v databázi dlužníků a exekucí.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky za žalovaným žalobci.

8. Podle , (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vlády č. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvy o úvěrech považovat za platné porto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které mu poskytl žalovaný a dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a jeho výplatní pásky za poslední 3měsíce (rovněž poskytnuto žalovaným). Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Konkrétně jde o zásadu, podle které bylo možno úvěr poskytnout tomu, komu po odečtení výdajů zbyl čistý příjem rovnající se alespoň dvojnásobku měsíční splátky úvěru (tuto zásadu poskytnutí úvěru soud zjistil z výpovědi svědkyně příjmení). ulice splátka úvěru v případě úvěru ve výši 15 000 Kč činila nejméně 1 929 Kč (týdenní splátce 450 Kč odpovídá splátka 1 929 Kč měsíčně), měsíční splátka úvěru ve výši 35 000 Kč činila 4 500 Kč měsíčně (týdenní splátce 1 050 Kč odpovídá splátka 4 500 Kč měsíčně). Žalovanému po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu zbýval čistý příjem 6 175 Kč měsíčně, z tohoto zůstatku příjmu měl žalovaný splácet právnímu předchůdci žalobce měsíčně 6 425 Kč. Podle názoru soudu po odečtení splátek úvěrů nezbýval žalovanému po dobu splácení úvěru, tj. po dobu více než jednoho roku, žádný příjem. Žalovaný si nemohl vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení příjmu žalovaného. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po takto dlouhé období nevyskytne v životě žalovaného nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí jeho možnosti zaplati splátky celkem 6 425 Kč měsíčně, když mu z jeho příjmu po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu již zbývala částka, které nedosahovala ani výše měsíčních splátek úvěrů. Nebylo možno reálně předpokládat, že nedojde ke snížení příjmu žalovaného tak, jak se skutečně u žalovaného stalo (pracovní neschopnost). V případě schvalování úvěru žalovanému nebyla dokonce dodržena ani zásada, že po odečtení výdajů z příjmu žalovanému mu musí zbýt alespoň částka rovnající se dvojnásobku splátky úvěru (dvojnásobek splátek úvěrů činí 12 850 Kč měsíčně, žalovanému však po odečtení výdajů na bydlení a osobní spotřebu zbývala pouze částka 6 175 Kč měsíčně). Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy žalovanému zbýval pro jeho potřebu příjem pouze 6 175 Kč měsíčně poskytnout úvěry se splátkami celkem 6 425 Kč měsíčně na dobu 58 týdnů. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrové smlouvy za neplatné. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrových smluv plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

14. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši 35 000 Kč dosud vrátil pouze 11 900 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil o částku 23 100 Kč (§ 2991 o. z.). Z druhého úvěru, který byl žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnut ve výši 15 000 Kč, žalovaný celou poskytnutou částku vrátil, z titulu tohoto úvěru mu tedy nevzniká žádná povinnost bezdůvodné obohacení vracet Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je tedy rovna částce 23 100 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 23 100 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 23 100 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně ode dne vzniku prodlení. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 13. 3. 2018 do zaplacení, což soud považuje za důvodný požadavek. Na úrok z prodlení z dalších žalobcem požadovaných částek žalobce nárok nemá, neboť žalobce nemůže požadovat úrok z prodlení z částek, na které mu z důvodu neplatnosti úvěrových smluv nevznikl nárok. Proto soud i tento požadavek jako nedůvodný zamítl. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části poskytnuté a dosud nevrácené jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. nař. vlády č. , ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.

15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěrech soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal úroky z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23,72 % a poplatky, které žalobce z titulu uzavřených úvěrových smluv po žalovaném požadoval.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce není v poměru k úspěchu žalovaného ani poloviční. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného

vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se plnění domáhat návrhem na exekuci.