Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 CO 369/2021-92

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zast. advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení částka s příslušenstvím,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části zamítavého meritorního výroku rozsudku (II.) a ve výroku o nákladech řízení (III.) potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části zamítavého meritorního výroku rozsudku (II.) a ve výroku o nákladech řízení (III.) potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku částka, (II.) v dalších požadavcích (ohledně zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení 9 % ročně z částky částka od datum) žalobu zamítl, a (III.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně se domáhala přiznání částky částka s příslušenstvím jako dlužné úhrady ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalované – právnická osoba – s žalovanou dne datum a podle níž žalované poskytla částku částka; pohledávka věřitelky z této smlouvy byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z datum. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud I. stupně shledal žalobu důvodnou jen částečně. Smlouvu, již uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou, shledal neplatnou při zjištění, že žalovaná ji uzavírala jako spotřebitel a poskytovatel peněžních prostředků si před uzavřením smlouvy náležitě neověřil její způsobilost poskytnuté prostředky vrátit (úvěruschopnost spotřebitele, § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poukázal při tom kromě příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru také na konkrétní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, která se v tomto smyslu ochranou spotřebitele zabývá, s tím, že k neplatnosti takové smlouvy je třeba přihlížet z úřední povinnosti. Vzájemná práva a povinnosti účastnic pak posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná přijala plnění v částce částka a vrátila pouze částka, je proto povinna zaplatit žalobkyni jako nástupci původní věřitelky ještě částku částka. V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl, a v dalších požadavcích ji zamítl. Pokud jde o lhůtu k plnění, konstatoval, že rozhoduje-li soud o povinnosti vyplývající ze vztahu bezdůvodného obohacení, je na něm, aby určil také lhůtu k plnění; s ohledem na to, že se žalovaná nevyjádřila k tomu, do kdy je schopna dlužnou částku žalobkyni zaplatit, jako přiměřenou lhůtu určil 30 dnů od právní moci rozsudku. S tím, že procesní úspěch účastnic byl srovnatelný, rozhodl podle , že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž brojila pouze proti části zamítavého výroku, a to v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Nesouhlasila se závěrem, že žalovaná se neocitla v prodlení s úhradou dlužné části poskytnuté jistiny proto, že lhůta k plnění je určena až rozsudkem. Argumentovala tím, že soudy I. stupně v rozhodovací praxi běžně považují oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, a že nárok na zákonný úrok z prodlení svědčí věřiteli podle zákona ( , o. z.). Navrhla proto, aby odvolací soud změnil zamítavý výrok ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 9 ročně z částky částka od datum do zaplacení tak, že toto příslušenství žalobkyni přizná, a uplatnila náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal na základě odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo ( , 212a ). Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

6. Soud I. stupně správně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako vztah z bezdůvodného obohacení, na jehož základě dluží žalovaná žalobkyni částku částka; uložil proto žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, přičemž určil lhůtu k plnění 30 dnů od právní moci rozsudku, jak uvedl a také konkrétně odůvodnil v napadeném rozsudku. Odvolací soud nemá, co by tomuto jeho rozhodnutí vytkl.

7. Námitka žalobkyně, že žalovaná je v prodlení s úhradou, neboť již dříve byla informována o postoupení pohledávky a byla jí zaslána předžalobní výzva k plnění, kteréžto úkony je třeba považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, není důvodná. Nebylo totiž prokázáno, že žalovaná byla k plnění vyzvána účinně.

8. Výzva k plnění je právním jednáním, a podle právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zákonná fikce doručení platí jen v případě, že adresát dojití vědomě zmaří. Žalobkyně v projednávané věci předložila doklady o tom, že žalované zaslala oznámení o postoupení pohledávky a že jí zaslala předžalobní výzvu k plnění. Nedoložila však, že tyto písemnosti (popř. alespoň některá z nich) byly žalované skutečně doručeny, popř. že by žalovaná doručení některé z nich vědomě zmařila (např. by odmítla přijetí písemnosti). Doklad o odeslání písemnosti neprokazuje nic jiného než to, že písemnost byla odeslána; jaký byl její další osud, z něj nevyplývá. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná je hlášena k trvalému pobytu na adrese adresa, podle relace pošty tam však nemá domovní schránku. Žalobkyně doložila, že žalované adresovala písemnosti na jinou adresu – ulice a číslo, obec a číslo – avšak nedoložila (ani netvrdila), z jakého důvodu tak činila, a především, jaký byl osud těchto zásilek. Přitom domněnka doručení podle platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona„ došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v obec spisová značka, ). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána. Podobné případy řešila soudní praxe v souvislosti se sjednáváním fikcí doručení (srov. VS v obec spisová značka, podle kterého nelze dohodou platně stanovit nevyvratitelnou domněnku ani fikci, že určitá zpráva obsahující právní úkon platí za doručenou jen na základě jejího odeslání, aniž došla do sféry příjemce zprávy). Žalobkyně tedy neprokázala, že žalovanou účinně vyzvala k plnění, takže žalovaná nebyla v prodlení, a soud I. stupně proto nepochybil, když lhůtu k plnění stanovil vlastní úvahou.

9. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený zamítavý výrok rozsudku v jeho odvoláním napadené části jako rozhodnutí věcně správné potvrdil ( ).

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  s tím, že procesně úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně dovolání, které je přípustné jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.