Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 26/2021-55
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 18 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč spolu se zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z částky 5 300 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 13 320 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 4 261,14 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,69 Kč, pro 23,72% úrok ročně z částky 14 339,59 Kč od datum do zaplacení a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 14 339,59 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč spolu se zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 13 320 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 4 261,14 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,69 Kč, pro 23,72% úrok ročně z částky 14 339,59 Kč od [datum] do zaplacení a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 14 339,59 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 18 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou jistinou zaplatit úrok ve výši 2 520 Kč (23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, kdy poslední splátka byla stanovená na datum. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum. Žalovaný tak nedostál svým smluvním povinnostem a dostal se do prodlení se splácením. Celkem žalovaný uhradil částku 12 700 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu 3 660,41 Kč, na úrok 2 520 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 2 919,59 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 339,59 Kč od datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 18 620 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 14 339,59 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 4 280,41 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 261,14 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 14 339,59 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,69 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 14 339,59 Kč od datum tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení datum), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 14 339,59 Kč od datum do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 14 339,59 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet na základě informací poskytnutých od žalovaného, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka.
2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, se zavázala žalovanému poskytnout částku 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou (58 týdnů). Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku 31 320 Kč skládající se z jistiny 18 000 Kč, úroku ve výši 2 520 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku 31 320 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období, to vše v hotovosti do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně uvedeného ve smluvních podmínkách. Dle smluvních podmínek činí výše úroku 23,72 %. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Výše RPSN činí 195%. Dle smluvních podmínek je předmětem smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve formě peněžité zápůjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. V případě sjednaného hotovostního režimu se žalovaný zavazuje splatit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, a to v místě bydliště žalovaného. O každé splátce celkové dlužné splátky bude proveden záznam do evidence splátek nebo vystaveno písemné potvrzení o převzetí splátky. Výše nákladů na hotovostní inkaso splátek činí 40 % z celkové dlužné částky, pokud byla sjednána úhrada v 58 splátkách. Žalovaný splácí nejprve úrok a poplatky a teprve poté splácí jistinu. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet úvěr, dále že přečetl a porozuměl všem ustanovením smlouvy a smluvních podmínek. Smlouva se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu a jsou žalovaným samostatně podepsány.
4. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl své jméno, příjmení, rodné číslo, telefon, adresu trvalého pobytu (adresa žalovaného), adresu místa výběru splátek (sídliště příjmení anonymizováno, PSČ obec), dále druh bydlení – nájemník, rodinný stav svobodný, adresu zaměstnání a pracovní pozici – montážní dělník. Předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a nájemní smlouvu (kromě nájemní smlouvy jsou tyto doloženy). Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činí 10 200 Kč měsíčně, další příjmy (vedlejší) 6 000 Kč, výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 4 400 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč a spoření 500 Kč, z čehož byl vypočten použitelný příjem 4 300 Kč.
5. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, žalobkyně ve svém podání ze dne datum odkázala na ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalovaný zavázal poskytnout právnímu předchůdci žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti, že je plně svéprávný a že je schopen dlužnou částku splatit. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný byl vyhledáván v insolvenčním rejstříku, kde nebyl zjištěn žádný záznam a že žalovaný nemá závazky u jiných společností. Žalobkyně dále dokládá pracovní smlouvu uzavřenou dne datum mezi žalovaným jako zaměstnancem a právnická osoba – právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Dále žalobkyně dokládá 3 výplatní pásky žalovaného, a to za měsíc březen 2017 (čistá mzda 10 587 Kč), duben 2017 (čistá mzda 10 816 Kč) a červen 2017 (čistá mzda 10 239 Kč).
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalobkyně, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy číslo soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalovaného sídliště příjmení anonymizováno, PSČ obec (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne datum). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalovaného sídliště příjmení anonymizováno, PSČ obec (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne datum).
7. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
12. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Soud má však na základě shora provedeného dokazování za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nevyhověla zákonným požadavkům dle zákona č. 257/2016 Sb. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 84 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru zopakovala informace uvedené v kartě zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaný zavázal poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Dále žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného a tři výplatní pásky za měsíce březen, duben a červen 2017. Z těchto byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 10 200 Kč (jak je uvedeno v zákaznické kartě). Avšak v zákaznické kartě je uveden další příjem žalovaného, a to ve výši 6 000 Kč. Tento však není dále specifikován – není uvedeno, z jaké činnosti příjem pochází, jakým způsobem je vyplácen, zda se jedná o příjem dlouhodobý, pravidelný apod. Pokud tedy je v zákaznické kartě uvedena částka 16 200 Kč představující celkové měsíční příjmy žalovaného, nelze s tímto souhlasit, jelikož doložen byl pouze příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 10 200 Kč. Soud má tedy za to, že celkové příjmy žalovaného byly zjištěny pouze ve výši 10 200 Kč a ke zbývající částce 6 000 Kč se nepřihlíží a nelze s ní nakládat jako s dalším příjmem žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, jsou zde uvedeny výdaje na bydlení ve výši 4 400 Kč na nájem, inkaso a energie, avšak nájemní smlouva žalobkyní doložena nebyla (ani další doklady, ze kterých by šla ověřit skutečná výše těchto výdajů). Dále je ve výdajích uvedena částka 7 000 Kč a spoření ve výši 500 Kč, k těmto však není uveden ani přiložen žádný doklad, ze kterých by si právní předchůdce žalobkyně tyto ověřil. Celkem byly zjištěny měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 900 Kč, avšak příjmy pouze ve výši 10 200 Kč (kdy k částce 6 000 Kč se nepřihlíží, jak se uvedeno shora), z čehož je zřejmé, že výdaje žalovaného přesahují jeho příjmy, a tudíž není schopen spotřebitelský úvěr splácet. Závěrem soud dodává, že povinností poskytovatele je taktéž vyhledat spotřebitele v příslušných databázích. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v takových rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) , § 120 o. s. ř. o. s. ř. ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 12 700 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 18 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky a dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 300 Kč (poskytnuté peněžité prostředky 18 000 Kč – uhrazená částka žalovaným 12 700 Kč). Žaloba je tedy důvodná pro částku 5.300 Kč a taktéž zákonný úrok z prodlení z částky 5.300 Kč od datum do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a s ohledem na shora uvedené soud žalobu pro částku 13 320 Kč (18 620 Kč – 5 300 Kč), pro kapitalizovaný úrok ve výši 4 261,14 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 591,69 Kč, pro 23,72% úrok ročně z částky 14 339,59 Kč od datum do zaplacení a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 14 339,59 Kč od datum do zaplacení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 3 téhož ustanovení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla (resp. byla jen v nepatrném rozsahu), a úspěšná byl tedy žalovaný. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, protože byl po celou dobu řízení nečinný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
20. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.