Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 275/2021-51

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 7 257,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 257,68 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 580,19 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 140 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 257,68 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 580,19 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 140 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 7 257,68 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne datum.

2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za tento úvěr ve výši 5 160 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 240 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1 320 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 920 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou splátek či zesplatněné jistiny byla žalovaná dle čl. V.4. smlouvy povinna uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla v prodlení. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaná v žádosti o úvěr písemně prohlásila, že její příjem činí 9 100 Kč a její výdaje činí 4 000 Kč měsíčně. Podle zaškrtnutých políček v žádosti o poskytnutí úvěru využila právní předchůdkyně žalobkyně k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou rozhodnutí o přiznání dávky a čestné prohlášení žalované. Podle dvou čestných prohlášení žalované ze dne datum žalovaná bydlí s matkou, přispívá na nájem a služby částkou 1 000 Kč a dostává alimenty ve výši 1 500 Kč měsíčně. Podle oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum pobírala žalovaná rodičovský příspěvek ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy; žalovaná na svůj dluh uhradila podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně částku 6 020 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala písemně žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o úvěru. Podle notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, spisová značka, sepsaného notářkou anonymizováno jméno příjmení, uzavřela dne datum právní předchůdkyně žalobkyně jako prodávající a společnost právnická osoba jako kupující smlouvu o prodeji části závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu uvedeném v čl. III. odst. 3.2. smlouvy, přičemž součástí prodeje byla i pohledávka za žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení písemně oznámeno. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum naúčtovala žalobkyně žalované náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 768 Kč, zahrnující náklady za tři odeslané dopisy a tři osobní návštěvy v místě bydliště žalované. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne datum k úhradě dlužné částky.

3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení , , , , , , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením , a , , (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Žalobkyně však v řízení nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však měla právní předchůdkyně žalobkyně přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť disponovala pouze jejím čestným prohlášením o výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně. I kdyby žalovaná skutečně vynakládala na bydlení pouze tuto velmi nízkou částku, zcela jistě se nemohlo jednat o veškeré výdaje žalované, tj. právní předchůdkyně žalobkyně se měla s odbornou péčí zabývat i dalšími očekávatelnými výdaji, jako jsou výdaje na potraviny, ošacení, dopravu či náklady spojené s výchovou a výživou nezletilého dítěte žalované; v neposlední řadě žalobkyně ani netvrdila, zda její právní předchůdkyně zkoumala např. nahlédnutím do veřejně příslušných rejstříků, jestli žalovaná již nesplácí jiné úvěry či zápůjčky nebo zda proti ní není vedena exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly ověřit a doplnit její tvrzení ohledně výše jejích výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci právní předchůdkyně žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s provozem domácnosti a s péčí o nezletilé dítě, když samotnou žalovanou byly náklady na bydlení tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je nutné předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k ustanovení věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Z nerozporovaných žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh celkem částku 6 020 Kč, čímž došlo k úplnému splacení zapůjčené jistiny ve výši 6 000 Kč. Pokud se jedná o náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč, výše těchto nákladů nebyla sjednána ani ve smlouvě o úvěru, ani jiným způsobem, a proto žalobkyně nemá na jejich úhradu nárok. S ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru a úplné splacení dlužné jistiny úvěru proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , . V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože jí však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.