Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 75/2021-57
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 969 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 869 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 695,09 Kč, úrok ve výši 2 794,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 105,92 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 005,92 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 9 105,92 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 869 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 695,09 Kč, úrok ve výši 2 794,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 105,92 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 005,92 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 9 105,92 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 969 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o zápůjčce ze dne datum (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný z této smlouvy dlužil částku 14 969 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 695,09 Kč, úrok ve výši 2 794,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 105,92 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 9 105,92 Kč od datum do zaplacení. Smlouvou byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit také úrok ve výši 1 711 Kč (úroková sazba činila 20,5 % ročně sjednaná v článku 4 smluvních podmínek), administrativní poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 2 672 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 486 Kč, tedy navíc 10 869 Kč Celkem tedy se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 23 869 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, nejpozději do datum. Žalovaný uhradil pouze částku 8 900 Kč z předepsaných splátek.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela datum s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému stejného dne v hotovosti částku 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 1 711 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 672 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 6 486 Kč, tedy celkem částku 23 869 Kč v 60 hotovostních týdenních splátkách po 398 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy první splátku a každou následující splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 387 Kč. Úroková sazba byla sjednána v samostatných smluvních podmínkách, konkrétně v článku 4, ve výši 20,5 % ročně, přičemž žalovaný potvrdil, že byl se smluvními podmínkami seznámen. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které ohledně svých poměrů uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, podniká, přičemž si vyplácí měsíčně částku 25 000 Kč. Své měsíční výdaje odhadl na 16 500 Kč, jež měly zahrnovat náklady na nájem 3 500 Kč, telefon 1 000 Kč, splátky zápůjček a výživné 4 000 Kč a ostatní výdaje domácnosti 8 000 Kč. V zákaznické kartě nebylo označeno, že by byla některá z tvrzení žalovaného ověřena nějakou listino u (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, zákaznická karta). Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke stejnému datu, přičemž postoupené pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek. Pohledávka za žalovaným, jež je předmětem sporu, byla evidována pod evidenčním číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum na adresu označenou žalovaným ve smlouvě. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení, přičemž tato výzva mu byla zaslána doporučeně dne datum. Následně byl žalovaný v dopise ze dne datum právním zástupcem žalobkyně, zaslaným doporučeně dne datum na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě, vyzván k úhradě dlužné částky do datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k plnění, podací lístky). Žalovaný uhradil celkem částku 8 900 Kč v sedmi splátkách, kdy datum uhradil částku 400 Kč, dne datum částku 1 200 Kč, dne datum částku 1 300 Kč, dne datum částku 1 500 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částku 1 500 Kč a dne datum částku 2 000 Kč (přehled plateb).
4. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný v době čerpání zápůjčky neplnil svou vyživovací povinnost k dětem jméno příjmení a jméno celé jméno žalovaného, kdy za období od ledna do května 2015 zůstal na výživném dlužen částku 25 000 Kč a ve svém chování pokračoval i v období od ledna 2016 do srpna 2016, kdy na výživném dlužil 40 000 Kč, za což byl pravomocně odsouzen (rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Problémy s placením vyživovací povinnosti měl žalovaný i v roce 2013 a 2014, kdy celkový dluh činil 55 000 Kč, za což byl pravomocně odsouzen (trestní příkaz vydaný Okresním soudem ve obec dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalovaný dále v období od datum do datum, jako osoba podnikající, neplatil povinné zálohy na zdravotní pojištění, na kterém v daném období dlužil obec průmyslové zdravotní pojišťovně anonymizováno 47 100 Kč, jež byla navýšena o dlužné penále ve výši 14 121 Kč (výkaz nedoplatků vydaný anonymizována tři slova dne datum rozhodnutí, anonymizováno spisová značka číslo).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve kterém se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 2 o.z. , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o.z. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Ohledně nároku žalobkyně má soud, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy žalovaného. K obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla právní předchůdkyni žalobkyně vést zejména ta skutečnost, že žalovaný svůj příjem z podnikatelské činnosti žádným způsobem nedoložil např. výpisem z účtu, daňovým přiznáním či jiným způsobem (například fakturami). Přesto, že žalovaný žádným způsobem právní předchůdkyni žalobkyně neprokázal věrohodnost tohoto údaje, právní předchůdkyně žalobkyně z této informace vycházela, kdy vzala za své, že žalovaný má pravidelný a neměnný měsíční příjem 25 000 Kč, bez ohledu na skutečnost, že podniká. Právní předchůdkyně žalobkyně tak bez dalšího z příjmu 25 000 Kč odečetla, opět jen žalovaným tvrzené, výdaje, jež také nebyly žádným způsobem doloženy, a výslednou částku vyhodnotila tak, že žalovanému umožňuje úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezajímala o to, zda žalovaný je schopen své měsíční výdaje pokrýt příjmy, ani zda mu příjmy postačí k pokrytí základních životních potřeb. S ohledem na chybějící doklady je tedy otázkou, zda žalovaný v době uzavření smlouvy s nějakými pravidelnými příjmy disponoval, resp. o jaké výši, když ze strany žalobkyně, ani po výzvě soudu, nebyly předloženy žádné důkazy prokazující úvěruschopnost žalovaného. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy z tvrzení osoby žádající o úvěr, jež mohla svou majetkovou situaci záměrně zkreslovat či modifikovat s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru tyto tvrzené poměry dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze v případě žalovaného považovat právě uvedené výpisy z účtu, daňové přiznání, listin y vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům jako jsou platby za bydlení či splátky jiných zápůjček či výživného. Rovněž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla jakékoliv šetření bonity žalovaného i nahlédnutím do příslušných rejstříků, jako jsou rejstřík exekucí, příjmení, NRKI a BRKI. Naopak z úřední činnosti soudu vyplynulo, že žalovaný má dlouhodobě problémy se splácením svých zákonných povinností na výživné ve vztahu ke svým nezletilým dětem, kdy má vysoké dluhy, za které byl dokonce opakovaně odsouzen. Toto chování žalovaného svědčí o tom, že žalovaný buď tvrzeným příjmem nedisponoval či nebyl schopen s tímto příjmem reálně vyjít a své závazky z něj platit.
14. Povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut žalovanému pouze v případě, že by z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměl již v době poskytnutí úvěru, o čemž svědčí také skutečnost, že již od počátku splátky hradil nepravidelně a nikoliv v plné výši. Z celkové částky 23 869 Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavázal, uhradil celkem částku 8 900 Kč, tedy méně než jednu třetinu.
15. obec spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře povinen prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisy z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, v tomto směru v řízení neprokázala, že tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k jeho příjmům a výdajům a tím reflektovala skutečnou schopnost žalovaného úvěr splatit.
16. Soud s ohledem na shora popsané důvody shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z. k ní soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a není potřeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože tato neplatnost není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, protože předchází negativním dopadům v sociální oblasti spotřebitele v podobě předlužení a insolvence a následně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení jeho rodinných vazeb a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání také věřitele, v jehož nesporném zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl také zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, poskytla žalovanému v hotovosti částku 13 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil pouze částku 8 900 Kč. Žalovaný je povinen poskytnutou částku, poníženou o uvedenou úhradu, vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem. Za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalovaný jako dlužník, žalobkyní, jako věřitelem, požádám o plnění, nebo byl seznámen se skutečností, že má plnit. Tímto dnem je den datum, tedy poslední den lhůty, ve kterém měly být finanční prostředky žalobkyni vráceny, jak vyplývá z předžalobní výzvy, jelikož žádná z předchozích výzev žalobkyně či její právní předchůdkyně nebyly prokazatelně doručeny dříve. Žalovaného tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky nově čeká také povinnost uhradit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 ve výši 8,05 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 4 100 Kč (13 000 Kč mínus 8 900 Kč), spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (výrok I.).
18. Ohledně zbývající částky včetně požadovaného příslušenství (výrok II.), byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy ostatní nároky vyplývající z této smlouvy, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout.
19. Žalobkyně byla v řízení v převážné části neúspěšná, proto žalovanému vznikl nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva. Žalovanému však žádné náklady vzniknout nemohly, protože po celou dobu řízení byl pasivní, proto soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), přičemž současně poměr úspěchu ve věci žalovaného nebyl, vzhledem k okolnostem, předmětem zkoumání soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.