Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 327/2019-121
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
1) žalovaným: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
; trvale ytem obec a číslo, PSČ obec
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
2) celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 34 275 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný 1 a žalovaná 2 jsou povinni společně nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 8 514,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 514,91 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném 1 a žalované 2 povinnosti zaplatit částku
-) ve výši 25 760,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 25 760,09 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení
-) ve výši 6 017,04 Kč
-) úrok ve výši 20 % p. a. z částky 28 599,52 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč,
se žaloba zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1 náklady řízení ve výši 6 776 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná 2 ve vztahu k žalobci nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný 1 a žalovaná 2 jsou povinni společně nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 8 514,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 514,91 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném 1 a žalované 2 povinnosti zaplatit částku</b> <b>-) ve výši 25 760,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 25 760,09 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení</b> <b>-) ve výši 6 017,04 Kč</b> <b>-) úrok ve výši 20 % p. a. z částky 28 599,52 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1 náklady řízení ve výši 6 776 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná 2 ve vztahu k žalobci nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobce se svou žalobou domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 34 275 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že 19. 12. 2017 uzavřel se žalovaným 1 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 21. 12. 2017. Žalovaný 1 se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,87 % p. a. splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2018. Žalovaná 2 smlouvu uzavřela a podepsala jako spoluúčastník a zavázala se veškeré dluhy žalovaného 1 ze smlouvy či se smlouvou související plnit společně a nerozdílně se žalovaným 1. Žalobce požaduje zaplacení částky 32 877,59 Kč jako zbývající dlužnou jistinu ve výši 28 599,62 Kč a dlužný úrok ve výši 427 8,07 Kč, dále požaduje zaplacení částky ve výši 998 Kč jako smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy, náhradu nákladů ve výši 400 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru z částky 32 877,59 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 4. 2019 do zaplacení, v daném případě do data vyhotovení žaloby, ve výši 6 017,04 Kč a úrok ve výši 62,48 % p. a. z dlužné částky.
2 Žalovaný 1 navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že žalovaný neobdržel od žalobce včas a v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy předsmluvní informace v souladu s požadavky zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jen„ ZSÚ“), když smlouva o úvěru předkládaná žalobcem je smlouvou mezi podnikatelem a spotřebitelem a svým předmětem spadá pod úpravu ZSÚ. Dodané materiály byly všechny podepisovány naráz v jednom okamžiku, takže nelze považovat dobu pro seznámení se s předsmluvními informacemi za dostatečnou. Navíc žalobce neprokázal, že žalovanému předsmluvní informace poskytl s veškerým náležitým obsahem dle ZSÚ, včetně správně vypočtené RPSN, která má být spotřebiteli jednoznačně a bez dalších nákladů navíc známa. Dále namítal, že samotná výše RPSN byla vypočtena nesprávně, protože zahrnuje odlišný úrok, než který má být započítáván. Jak sám žalobce uvádí, existuje číselný rozdíl mezi tzv. efektivní a nominální úrokovou sazbou. Z důvodu ochrany spotřebitele má v RPSN být procento z půjčené částky, které ročně spotřebitel zaplatí. Pokud byl do RPSN zahrnut nesprávný úrok, je celá výše RPSN vypočtena špatně. Předsmluvní informace tedy byly nekompletní, nesprávné a dodané bez dostatečného předstihu, tudíž smlouva vůbec nesplňuje požadavky na ní kladené ZSÚ. Z těchto důvodů žalovaný tvrdil, že mezi účastníky nebyla uzavřena platná a účinná smlouva o úvěru s veškerými náležitostmi (viz § 86 ZSÚ), když žalobce nedodržel veškeré povinnosti, zejména posouzení s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V tomto konkrétním případě byla úvěruschopnost žalobce 1 zpochybňována již před samotným uzavřením smlouvy, což vedlo k nutnosti dalšího dlužníka, jímž byla žalovaná 2. Již z toho plyne, že schopnost žalovaného 1 splácet úvěr byla pochybná. Žalobce se ovšem ani tak nezabýval schopností splácet úvěr dostatečně. Informace z registrů příjmení a anonymizováno neměl žalobce ani čas prostudovat, zvážit a porovnat s informacemi získanými od žalovaných. Je tedy zcela evidentní, že úvěruschopnost žalovaného 1 byla zjištěna nedostatečně a žalobce vůbec neměl možnost ji reálně posoudit. Žalovaný 1 namítl relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Dále žalovaný 1 namítl, že plnění, jenž měl uhradit na nákladech úvěru, je co do povahy výše v hrubém nepoměru s poskytnutým plněním a je tak v rozporu s dobrými mravy. K úroku z úvěru žalovaný 1 namítl, že jej také považuje za nepřiměřený a odporující dobrým mravům. V této souvislosti poukázal žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s právním názorem, že nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dle následné judikatury Nejvyššího soudu je patrné, že za morální úrok, resp. náklady úvěru ve smyslu RPSN dle ZSÚ, lze považovat u nebankovních půjček zhruba dvoj až trojnásobek běžné úrokové sazby bank, která se dlouhodobě pohybuje mírně nad 10 % p. a., což bylo v daném případě mnohonásobně překročeno a je tak patrné, že náklady na úvěr včetně úroku jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle občanského zákoníku. Úrok 108 % p. a. je vysoce nad hranicí přípustnou dle zmiňované judikatury a je zcela evidentně nemorální, aby si osoba vypůjčila 70 000 Kč a během splácení úvěru musela vrátit tuto částku a úrok vyšší než 210 000 Kč. Vracet tudíž de facto čtyřnásobek částky je při tomto nastavení úvěru a době splácení naprosto nepřiměřené a nemorální. Za takových podmínek by vlastně ¾ zaplacených peněz ze splátek šly na úrok a zisk žalobce, což je zcela zjevně nepřiměřené. Dle o. z. je pak ustanovení smlouvy, které je v rozporu s dobrými mravy, absolutně neplatné, tudíž od počátku se jej nelze pro tuto neplatnost domáhat. Navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že žalovaný 1 půjčenou jistinu již zaplatil.
3 Žalovaná 2 uvedla, že žalovaný 1 ji nutil, aby si opakovaně brala půjčky. Měl půjčky 50 000 Kč u právnická osoba a 40 000 Kč u anonymizováno. Měl přístup k heslům na jejím účtu. K tomuto úvěru žalovaná 2 dokládala pouze své výpisy z banky. Dále uvedla, že může doložit i další půjčky.
4 Žalobce je zapsán v seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.
5 Z návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovanému 1 jako klientovi žalobce schválil spotřebitelský úvěr do výše 30 000 Kč, kdy žalovaný 1 se zavázal splatit tento úvěr v 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný 1 zaplatit, činila 98 400 Kč. Byla dohodnuta zápůjční úroková sazba 83,84 % p. a. po celou dobu splácení úvěru. Žalovaná 2 v této smlouvě vystupovala jako spoluúčastník smlouvy. Tuto smlouvu žalovaní 1, 2 podepsali dne 19. 12. 2017.
6 Dokladem o vyplacení úvěru – výpis z účtu právnická osoba - bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2017 byla provedena platba na účet žalovaného 1 ve výši 30 000 Kč.
7 Žalobce doložil Předsmluvní formulář ze dne 19. 12. 2017, který byl podepsán téhož dne oběma žalovanými. Doložil i kopie Potvrzení o přechodném pobytu žalovaného 1 na území České republiky a kopii občanského průkazu žalovaných, kopii pracovní smlouvy žalovaného 1. Žalobce doložil kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 21. 12. 2017 vyplacena částka 30 000 Kč, kterou splácel. Poslední splátka byla dne 18. 12. 2018. Dále doložil výpis záznamů z registru příjmení ohledně žalovaného 1, kde je uvedeno pouze jeho jméno, hodnocení klienta chybí. Z Prohlášení klientů z 19. 12. 2017 bylo zjištěno, že toto prohlášení podepsali oba žalovaní téhož dne jako smlouvu o úvěru. Zde uvedli, že nemají žádné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nebyla proti nim podána jakákoli žaloba. Z hodnocení klienta ze dne 19. 12. 2017 bylo zjištěno, že zde byl uveden pravidelný měsíční příjem 18 500 Kč (12 494 + 13 237 diety), výdaje celkem 13 395 Kč a rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje 19 605 Kč. U žalované 2 měl příjem činit 15 500 Kč a volné zdroje 6 590 Kč, aniž by tyto skutečnosti žalobce ověřoval. Dále žalobce doložil výplatní pásky ohledně výše mzdy žalovaného 1, ze kterých bylo zjištěno, že v říjnu 2017 dosáhl příjmu 12 365 Kč čistého, diety činily 29 409 Kč čistého, v listopadu 2017 dosáhl příjmu 12 629 Kč čistého, diety činily 23 542 Kč čistého. Vždy v každém měsíci byla vyplacena mimořádná záloha 10 000 Kč. Dále žalobce doložil i výpisy z anonymizována dvě slova na jméno žalovaného 1 za období od 12. 10. 2017 až 18. 12. 2017, ze kterých bylo zjištěno, že tyto částky byly zasílány žalovanému 1 na jeho účet.
8 Žalobce doložil příkaz k povolení inkasa doručený právnická osoba dne 2. 10. 2017, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný 1 dal s účinnosti ode dne 3. 10. 2017 maximální limit zadávaného inkasa 4 675 Kč.
9 Dopisem ze dne 22. 12. 2017 žalobce sdělil žalovanému 1, že mu schválil úvěr ke smlouvě o úvěru číslo včetně splátkového kalendáře.
10 Dopisem ze dne 25. 3. 2019 žalobce žalovaného 1 a žalovanou 2 vyzval k zaplacení dlužné částky včetně upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru.
11 Dopisem ze dne 28. 4. 2019 žalobce oznámil žalovaným 1, 2 zesplatnění úvěru a zároveň vyzval žalovaného 1 a žalovanou 2 k zaplacení dlužné částky.
12 Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2019.
13 Ze spisu zdejšího soudu spisová značka 13 C 335/2019 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným 1 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 9. 2017. Žalovaný 1 se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,8 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 675 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2017 Celkem měl zaplatit částku ve výši 224 400 Kč, což představuje více než trojnásobek půjčené částky. Žalovaná 2 smlouvu uzavřela a podepsala jako spoluúčastník a zavázala se veškeré dluhy žalovaného 1 ze smlouvy či s ní související plnit společně a nerozdílně se žalovaným 1. I v tomto případě vznesl žalovaný 1 námitku relativní neplatnosti.
14 V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovaným 1 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 21. 12. 2017. Žalovaný 1 se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,87 % p. a. splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2018. Žalovaná 2 smlouvu uzavřela a podepsala jako spoluúčastník a zavázala se veškeré dluhy žalovaného 1 ze smlouvy či s ní související plnit společně a nerozdílně se žalovaným 1. Žalobce požaduje zaplacení částky 32 877,59 Kč jako zbývající dlužnou jistinu ve výši 28 599,62 Kč a dlužný úrok ve výši 4 278,07 Kč, dále požaduje zaplacení částky ve výši 998 Kč jako smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy, náhradu nákladů ve výši 400 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru z částky 32 877,59 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 4. 2019 do zaplacení, v daném případě do data vyhotovení žaloby, ve výši 6 017, 04 Kč a úrok ve výši 62,48 % p. a. z dlužné částky. Žalovaný 1 vznesl námitku relativní neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, když nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného 1 a u žalované 2 nebyla prověřena vůbec. Žalobce doložil, že žalovaní podepsali téhož dne, kdy uzavřel žalovaný 1 smlouvu o úvěru, a žalovaná jako spoludlužník, tedy 19. 12. 2017, předsmluvní formulář a prohlášení klientů. Žalovaný předkládal výplatní pásky za říjen a listopad 2017, ze kterých bylo zjištěno, že jeho čistý příjem činil 12 497 Kč, dále pobíral diety, které však jsou pohyblivou složkou mzdy a nelze k nim přihlížet. Z hodnocení klienta přitom vyplývá, že jeho příjem měl činit 18 500 Kč (12 494 + 13 237 diety), výdaje celkem 13 395 Kč a rezerva 1 000 Kč, volné zdroje 19 605 Kč. U žalované 2 měl příjem činit 15 500 Kč a volné zdroje 6 590 Kč, aniž by tyto skutečnosti žalobce ověřoval, když údaje nesedí u žalovaného 1 a u žalované 2 nejsou doloženy žádné podklady, na základě kterých mohl žalobce posoudit její úvěruschopnost. Z registru příjmení nelze zjistit žádné údaje, když při předchozím úvěru (viz spis zdejšího soudu sp. zn. 13 C 335/2019) byl žalovaný 1 vyhodnocen ve III. kategorii. Z obsahu tohoto spisu bylo zjištěno, že žalovaný 1 uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru dne 18. 9. 2017, rovněž žalovaná 2 zde vystupovala jako spoludlužnice. Z prohlášení žalované 2 pak bylo zjištěno, že žalovaný 1 si opakovaně bral úvěry, nutil k tomu i žalovanou 2. U žalované 2 pak žalobce dokládal pouze její kopii občanského průkazu. Žalovaný zaplatil žalobci celkem 71 925,18 Kč, což nebylo mezi účastníky sporné.
15 Soud žalobu shledal nedůvodnou a projednávanou věc po právní stránce posuzoval dle § 580, § 586, § 588, § 1813, § 2048 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a za použití zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
16 Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17 Podle § 586 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
18 Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19 Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
20 Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21 Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
23 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
24 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“.
25 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26 Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
27 Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
28 Zákon č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Spotřebitel jako slabší strana je vůči poskytovateli úvěru při uzavírání smlouvy znevýhodněn, neboť nemá na rozdíl od poskytovatele úvěru dostatek profesionálních znalostí a zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu a nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouva je uzavírána jako adhézní. Současně již z podstaty věci je zřejmé, že peněžní prostředky ze spotřebitelských úvěrů si nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce postrádají, a jejich cílem, je tyto peněžní prostředky získat (byť třeba i za cen zkreslení některých údajů, jako je výše mzdy, výše nákladů na bydlení apod. a výše volných prostředků). Z toho důvodu je tedy poskytovateli úvěrů zákonem dána povinnost posoudit úvěruschopnost klienta (viz např. rozhodnutí ÚS 4129/18 k povinnosti zkoumat, zda úvěrující prověřil úvěruschopnost budoucího dlužníka, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
29 Na základě tohoto rozhodnutí soud dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaných 1, 2 splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když žalovaný 1 sice doložil výplatní pásky, avšak bylo zjištěno, že si bral půjčky opakovaně, dokonce v září 2017 si vzal úvěr u žalobce ve výši 70 000 Kč, který neměl splacený a kde žalovaná 2 rovněž vystupovala jako spoludlužnice. Dle soudu byl žalovaný 1 i v tomto případě vyhodnocen jako rizikový klient, což žalobce potvrdil tím, že žalovaná byla vedena ve smlouvě o úvěru jako spoludlužnice. Její úvěruschopnost přitom nebyla ze strany žalobce zjišťována vůbec. Žalovaný namítl relativní neplatnost smlouvy o úvěru a soud s ohledem na zjištěný skutkový stav vyhodnotil spotřebitelskou smlouvu jako neplatnou, když žalobce poskytl žalovanému 1 spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce se spokojil v podstatě s formálním ověřením výše příjmu, kdy je evidentní, že žalovaný 1 nemá dostatek volných prostředků (je třeba přihlížet k výši průměrného příjmu bez diet), byl vyhodnocen rizikově, což žalobce pravděpodobně řešil přistoupením žalované 2 jako spoludlužnice bez ověření jejího příjmu, kdy se spokojil pouze s jejím prohlášením o výši příjmu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 8 514,91 Kč, která představuje vyplacenou jistinu žalovanému 1 ve výši 30 000 Kč mínus částka 21 485,09 Kč, která byla žalobci zaplacena. V daném případě tedy žalovaný 1 zaplatil na jistinu částku 21 485,09 Kč. To znamená, že žalobce má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 8 514,91 Kč, když smlouva o úvěru je posouzena jako neplatná. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobci částku 8 514,91 Kč s příslušenstvím, v souladu s ustanovením § 1970 o. z., kdy žalovaní jsou v prodlení se zaplacení peněžité částky od 26. 10. 2019, neboť jim byla dána předžalobní výzvou lhůta k zaplacení do 25. 10. 2019.
30 O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch ve výši 25 % co do požadované částky a neúspěch do výše 75 %. Žalovaný 1 má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 50 % (úspěch mínus neúspěch). Žalovanému vznikly náklady na zastoupení advokátem dle vyhlášky číslo 177/96 Sb. za čtyři úkony z tarifní hodnoty 34 275 Kč po 2 500 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 16. 1. 2020, účast u jednání dne 22. 1. 2020 a 19. 2. 2020), čtyřikrát režijní poplatek dle § 13 odst. 4 dle citované vyhlášky v celkové výši 1 200 Kč, 21 % DPH ve výši 2 352 Kč, celkové náklady činí 13 552 Kč. Žalovaný 1 má nárok na 50 % z těchto celkových nákladů, což představuje částku 6 776 Kč.
31 Žalovaná 2 se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl tak, že ve vztahu k žalobci nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III).
32 Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.