Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 27/2020-63

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Ivana Kratochvíla a Mgr. Karlíny Šorbanové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o vyklizení bytu, rozsudkem pro uznání

k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. června 2020, č.j.  – 27,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzu je.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzu je. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost vyklidit byt číslo o vel. 1+1, I. kategorie s příslušenstvím, v 6. podlaží domu adresa, ul. příjmení příjmení pivovaru číslo v obec a číslo (výrok I.), a rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě na vyklizení bytu číslo v 6. podlaží domu adresa, v ul. příjmení příjmení pivovaru číslo v obec a číslo žalovaným, který se žalobkyní jako pronajímatelkou uzavřel dne datum podnájemní smlouvu. Podnájem byl původně sjednán na dobu určitou do datum. Dne datum byl mezi stranami uzavřen dodatek k podnájemní smlouvě, podle kterého byla doba podnájmu prodloužena do datum. Protože k dalšímu prodloužení podnájemní smlouvy nedošlo, z důvodu zvýšení ceny podnájmu, byl žalovaný povinen předmětný byt vyklidit k datu jeho ukončení, tj. ke dni datum. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala dne datum k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu, což se nestalo. Protože podnájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu zanikl a žalovaný jej užívá bez právního důvodu, domáhala se žalobkyně jeho vyklizení podanou žalobou.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle zák. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ), protože se žalovaný bez vážného důvodu nevyjádřil ke kvalifikované výzvě soudu - usnesení ze dne 1.4.2020, č.j.  – 23, ve kterém žalovanému bylo uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která byla připojena s tím, že je ve vyjádření povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. zda nárok uznává jen zčásti, nebo co do základu, dále rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro uznání v případě, že se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří, nebo nesdělí vážný důvod, který mu v tom brání. Usnesení soudu I. stupně bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne datum. Protože žalovaný na výzvu soudu nereagoval, ani soudu nesdělil vážný důvod, proč se ve věci písemně nevyjádřil, měl soud I. stupně za to, že nárok, který byl proti němu žalobou uplatňován uznal, a proto ve věci samé rozhodl rozsudkem pro uznání. Soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit, protože jej užíval bez právního důvodu.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn , když procesně úspěšné žalobkyni v řízení vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši částka a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci á částka dle , ve spojení s  vyhl.č. ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 krát paušál á částka, dle AT, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, vše dohromady částka. Podle soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupkyně žalobkyně.

5. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný z důvodu vad, spočívajících v tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ( ) a že nebyly splněny podmínky řízení ( ). Jednalo se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit ( ). Tímto nedostatkem byla skutečnost, že žádná z výpovědí (výzev k vyklizení bytu) doručených žalovanému neobsahovala poučení o jeho právu navrhnout přezkoumání jejich oprávněnosti soudem, proto byly výpovědi (výzvy k vyklizení bytu) neplatné ( zák. , ve znění pozdějších předpisů, , dále jen„ o.z.“). Žalovaný citoval ust. o.z. a uvedl, že pokračuje v užívání bytu podle smlouvy, která je platná.

6. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že tvrzení žalobkyně, že mu byla doručena výzva k vyklizení bytu (výpověď) se nezakládá na pravdě, neboť byla výpověď neplatná. Tvrzení žalobkyně, že užívá předmětný byt bez právního důvodu, se nezakládá proto na pravdě, neboť toto tvrzení zaniklo v průběhu řízení, ještě přede dnem, kdy ho soud vyzval, aby se k věci vyjádřil. Žalovaný odkázal na právní větu:„ Soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá“). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, žalobu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za právně bezvadný. Podle jejího názoru se soud I. stupně s celou situací vypořádal a pečlivě uvedl, proč ve věci postupoval formou vydání rozsudku pro uznání podle Zdůraznila, že soud I. stupně zároveň zkonstatoval skutkovou situaci a vyvodil správný názor, že žalovaný předmětný byt užíval bez právního důvodu a nic za něj po dobu 11 měsíců neplatil. Žalobkyně uvedla, že z podaného odvolání žalovaného nevyplývá skutečnost, že by žalovaný soudu vytkl jakoukoliv zásadní vadu, která by znemožňovala vydání rozsudku pro uznání.

8. Žalobkyně dále akcentovala, že žalovaný odmítl vzít na vědomí, že žádné výpovědi z nájmu po skončení jeho nájemního vztahu není třeba, neboť v daném případě se jednalo o podnájemní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do datum. Nebylo proto třeba žádné výpovědi k ukončení tohoto vztahu, který skončil sám uplynutím doby, přičemž žalovaný odmítl uzavřít novou nájemní smlouvu. Dále žalovaná zdůraznila, že žalovanému byla řádně doručena výzva k vyklizení a předání bytu a nikoliv výpověď z nájmu bytu. Proto polemika žalobce, týkající se fikce prodloužení doby nájmu nečinností pronajímatele, nemůže obstát, neboť se nezakládá na pravdě, a y prokazující tvrzení žalobkyně byly k důkazu předloženy.

9. Odvolací tvrzení žalovaného (druhý odstavec odvolání) považuje žalobkyně za irelevantní, protože žalovaný opět hovořil o výpovědi, kterou zaměňuje za výzvu k vyklizení, aniž by zdůvodnil, proč zpochybňuje tvrzení, že byt užíval bez právního důvodu. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že žalovaný v bytě nadále bydlí, přičemž žalobkyně platí zálohy na služby a žalovaný neplatí nic.

10. K dokreslení osoby žalovaného žalobkyně založila do spisu rozhodnutí ÚMČ obec a číslo o přestupku žalovaného, který spočíval v tom, že dne datum vyhodil z okna prázdnou láhev od alkoholu a jejího právního zástupce označil v podané stížnosti obec advokátní komoře za podvodníka a psychopata. Žalobkyně má ze žalovaného strach a trpí z tohoto důvodu psychickými potížemi. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaného zamítl a rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal podle a , 4 a 5 napadený rozsudek, včetně správnosti postupu soudu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté neshledal odvolání žalovaného důvodným.

12. Podle rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodu uvedených v ust. .

13. Podle u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v  a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( , 153b).

14. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, zákon omezuje důvody, za nichž lze rozsudek pro uznání v odvolacím řízení přezkoumat, kromě vad dle ust. na přezkum předpokladů pro vydání tohoto rozsudku. Těmito předpoklady se soud I. stupně v dané věci řádně zabýval. Soud I. stupně postupoval správně, pokud na základě fikce uznání nároku žalobkyně vydal rozsudek pro uznání dle

15. Ustanovení upravuje právní fikci, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal. Výjimečnost a formální povaha rozhodování na základě fikce, jakož i uvedený sankční prvek jsou důvodem, proč je nutné, aby byly dodrženy jak podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, tak i podmínky, za nichž nastupuje fikce uznání nároku podle Soud I. stupně se při zkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání musel zabývat i tím, zda vydání takového rozsudku není vyloučeno povahou věci nebo rozporem s právními předpisy kogentní povahy.

16. Kvalifikovanou výzvu k vyjádření nelze vydat, jestliže nejsou splněny podmínky řízení nebo pokud žaloba trpí vadou, která způsobuje její neprojednatelnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003, sp.zn. ). Kvalifikovaná výzva musí splňovat nejen formální, ale i materiální předpoklady. Musí obsahovat předepsané formální náležitosti ( , , odst. 1,2 ) a nelze jí vydat, pokud žaloba trpí vadami, které by bránily pokračování v řízení a které by vedly k výzvě dle V projednávané věci však k takovému případu nedošlo, když vydání rozsudku pro uznání nebylo vyloučeno pro rozpor s kogentními právními předpisy. Vydání rozsudku po uznání nebylo vyloučeno ani povahou věci, protože šlo o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír ( ). Nelze tak přisvědčit žalovanému, který jako odvolací důvod uvedl, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. V podaném odvolání žalovaný rovněž nespecifikoval, jaké podmínky řízení nebyly splněny, které by nešlo odstranit. Proto odvolací soud ani k této námitce žalovaného nemohl přihlédnout. Žaloba netrpí žádnou jinou vadou, která by bránila vydání rozsudku pro uznání.

17. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1.4.2020, č.j.  – 23 (kvalifikovaná výzva) bylo žalovanému řádně doručeno dne datum a žalovaný se přes poučení soudu I. stupně, bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalovaný v odvolání zaměňuje výpověď z nájmu bytu s výzvou k vyklizení. Žalobkyni lze přisvědčit, že žalovanému výpověď z nájmu bytu dávat nemusela, protože jeho podnájem, sjednaný na dobu určitou do datum skončil uplynutím času. Počínaje datum tak žalovaný předmětný byt užíval bez právního důvodu a byl tak dán důvod pro podání žaloby na vyklizení bytu.

18. Vydání rozsudku pro uznání soudem I. stupně nebránil ani žádný rozpor s kogentními právními předpisy, když ustanovení § 2285 a § 2286 o.z. se vztahují ke skončení nájmu a k výpovědi z nájmu bytu (nikoliv z podnájmu bytu), a zejména nikoliv k užívání bytu bez právního důvodu, přičemž žalobkyně žalovaného k vyklizení bytu písemně vyzvala předžalobní výzvou již datum, následně výzvou k vystěhování ze dne datum a žalobou z datum požadující vyklizení bytu, vše ve lhůtě do tří měsíců od doby, kdy měl podnájem bytu skončit.

19. Odvolací soud proto uzavřel, že v posuzované věci nebyla shledána žádná překážka, která by soudu I. stupně bránila rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání dle Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2006, sp.zn. nastala-li fikce uznání nároku podle , je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, a to bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými.

20. Z hlediska uplatněných odvolacích důvodů shledal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně věcně správným, a proto jej podle potvrdil, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ustanovením AT a výši zaplaceného soudního poplatku.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ve spojení s  Procesně úspěšné žalobkyni v této fázi řízení vznikly účelně vynaložené náklady právního zastoupení za 2 úkony právní pomoci á částka (vyjádření z datum k odvolání žalovaného, účast při jednání odvolacího soudu dne datum) dle , g), ve spojení s  a AT, tj. částka, 2 krát paušál á částka dle AT, celkem částka. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu dle ,3 DPH 21 %, tj. částka, vše celkem částka.

22. obec plnění k úhradě nákladů řízení bylo stanoveno dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za podmínek a násl. , podáním do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím soudu I. stupně.