Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 38/2021-27

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 540 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč za období od 27. října 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 450 Kč za období od 16. srpna 2020 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč za období od 27. října 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 450 Kč za období od 16. srpna 2020 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 27. ledna tr., na zaplacení částky 540 Kč jakožto ceny za převoz žalované ze sídla žalobkyně do protialkoholní záchytné stanici v obec dne datum ve výši 450 Kč a jakožto regulačního poplatku za návštěvu ambulance žalobkyně dne datum žalovanou ve výši 90 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže vysvětila.

Podle žalobkyně byla žalovaná dne datum pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, přičemž nekontrolovala své chování a tím bezprostředně ohrožovala sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek podle Na základě vyšetření na název kliniky anonymizováno žalobkyně bylo rozhodnuto o transportu žalované do protialkoholní záchytné stanice. Cena za převoz nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění a byla stanovena na základě dodavatelské faktury společnosti právnická osoba Žalobkyni tak vznikly náklady na tuto dopravu a žalovaná je povinna je uhradit podle , o specifických zdravotních službách, (dále jen„ ZSZS“). Žalované byl ošetřujícím lékařem žalobkyně vystaven daňový doklad číslo na částku 90 Kč podle a dále byl vystaven daňový doklad stejného čísla na částku 450 Kč se splatností do 15. srpna 2020. Fakturu za zdravotní transport zaslala žalobkyně poštou žalované. K placení byla žalovaná vyzvána upomínkou, zaslanou žalované na adresu,, kterou žalobkyni sdělila.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast však byla předem omluvena) se nedostavila ani k nařízenému jednání.

Pravomoc soudu k rozhodování o žalobě na zaplacení regulačních poplatků ve zdravotnictví byla dovozena usnesením Zvláštního senátu (zřízeným podle ) ze dne 19. března 2013, č. j. Konf 38/2012–32, ve věci kompetenčního sporu mezi zdejším soudem a Zdravotní pojišťovnou METAL – ALIANCE. Podle něj je rozhodnutí o povinnosti zaplatit regulační poplatek ve smyslu ustanovení , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZVZP“) rozhodnutím o věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto příslušným v této věci rozhodnout je soud v občanském soudním řízení. Byť v této věci nejde o stejný základ poplatku, není důvod, aby bylo na žalovanou poplatkovou povinnost obecně pohlíženo jinak. Soud se proto věcně zabýval všemi pohledávkami, které byly předmětem tohoto řízení.

Překleneme-li se přes nedostatky ve skutkových tvrzeních, podle nichž se lze jen domnívat: 1. že žalovanou měl vyzvat k odbornému lékařskému vyšetření její ošetřující lékař (bylo rozhodnuto) a že tedy byly splněny podmínky stanovené v  , o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve spojení s  , o specifických zdravotních službách (dále jen„ ZSZS“); 2. že zřejmě byly splněny podmínky pro učinění předmětné výzvy k podrobení se tomuto vyšetření, byť žalobkyně zjevně jen obecně opsala text ustanovení ZSZS obsahující alternativní vymezení příslušných skutkových podstat; a 3. že žalovaná zřejmě byla pojištěncem veřejného zdravotního pojištění podle ZVZP, a byla proto povinna hradit regulační poplatky podle téhož zákona; nemohl soud žalobě vyhovět také pro neunesení důkazního břemene, které žalobkyni tížilo podle , (dále jen„ OSŘ“).

Žalobkyně totiž k prokázání vzniku nákladů na dopravu označila k důkazu fakturu společnosti právnická osoba, která ovšem neprokazovala vznik konkrétních nákladů na dopravu žalované, nýbrž zjevně jen nákladů na všechny transporty učiněné v měsíci červen 2020. Nebylo tedy možné posoudit, zda žalobkyni skutečně vznikly náklady na dopravu žalované v žalované výši. Ohledně obou pohledávek pak soud nezjistil ani to, že by žalobkyně vyzvala žalovanou k jejich placení. Podle žalobkyně nebylo předání daňového dokladu na placení 90 Kč ošetřujícím lékařem nijak potvrzováno žalobkyní. Daňový doklad na placení 450 Kč pak měl být doručován žalované poštou, avšak žalobkyně nedisponovala žádným dokladem o odeslání či doručení. Doručení, resp. předání do sféry dispozice žalované tvrdila žalobkyně jen ve vztahu k upomínce k placení. Ta ovšem neobsahovala specifikaci žalovaných pohledávek (uvedení jejich skutkového důvodu), nýbrž jen obecný odkaz na faktury. Za výzvu k placení ji tedy považovat nelze. Žalovaná nepřevzala z poštovního doručení ani žalobu samotnou s jejím doplněním tak, aby bylo možné toto jednání považovat za hmotněprávní doručení. Tyto písemnosti totiž byly doručovány žalované na evidenční adresu podle , aniž by soud bylo známo, zda se žalovaná na adrese pro doručování skutečně zdržuje. Došlo tak jen k procesnímu doručení ve smyslu bez hmotněprávních účinků ve smyslu a násl. , (dále jen„ OZ“). Soud proto nezjistil, že by právo žalobkyně na placení žalovaných částek dospělo do nároku na základě výzvy věřitelky k placení ve smyslu , když zákon jiné skutečnosti s jejich splatností nespojuje.

Pro všechny tyto důvody soud výrokem I. žalobu na placení částek 90 Kč a 450 Kč jako nedůvodnou zamítl. Pokud nebylo ovšem možné dovodit právní povinnost žalované k placení žalované jistiny, nebylo zjištěno ani to, že by se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu. Proto nesvědčí žalobkyni ani právo na zaplacení žalovaného úroku z prodlení ve smyslu . Soud proto žalobu výrokem I. zamítl i ohledně žalovaného příslušenství.

Výrok II. je odůvodněn podle nějž právo na náhradu nákladů řízení přísluší tomu z účastníků, který byl v řízení procesně úspěšný. Zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).