Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 394/2021-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 100 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 475 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 796,60 Kč a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 754,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 100 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 475 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 796,60 Kč a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 754,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 26 100 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2018. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které poskytla tato žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 000 Kč právní předchůdkyni vrátit v 60 týdenních splátkách, a to nejpozději do 27. 1. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na úvěru uhradil toliko částku 900 Kč. Dne 15. 1. 2021 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu celé dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 100 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 18,96 % ročně z nesplacené jistiny. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovaný uzavřeli dne 3. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součásti jsou smluvní podmínky, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 000 Kč představující poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a za úrok pro dobu trvání smlouvy vrátit, a to v 60 týdenních splátkách nejpozději do 27. 1. 2020 (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2018 č. 1401054861). Právní předchůdkyně svůj závazek ze smlouvy, poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč splnila, jak vyplývá ze smlouvy. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy o úvěru hradit sjednané splátky řádně a včas nesplnil. Ze smlouvy má soud za prokázané, že výpůjční úroková sazba je pevně stanovena pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 32,15 % ročně, kdy žalobkyně uvedla, že žádá o úrok v nižší sazbě, než byla mezi stranami smlouvy sjednána, a to 18,96 % ročně.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že v příloze uvedené pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly postoupeny na žalobkyni, včetně pohledávky za žalovaným. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován (z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, které žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku).
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “)
8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1751 odst. 1 o.z. , lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle ustanovení § 1879 o.z. , může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z. , nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny a zákonného úroků. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaný však svou povinnost vrátit poskytnuté finanční částky nesplnil, když do 27. 1. 2020 dlužnou částku nesplatil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 26 100 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužného poplatku 11 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od 16. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaných zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 475 Kč za období od 28. 1. 2020 do 15. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku
15. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč za období od 28. 1. 2020 (tj. ode dne následující po dni skončení smlouvy) do 15. 1. 2021 (do dne postoupení pohledávky), který žalobkyně kapitalizovala na částku 2 796,60 Kč a úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť smluvní úroky nebyly takto mezi účastníky sjednány. Žalobkyně odkazovala na článek 1.4 Smlouvy, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 18,96 % ročně (ani na žádnou jinou výši úroku) z dlužné jistiny nevyplývá. Ze smlouvy včetně smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 3 000 Kč, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 32,15 % ročně. Dle článku 1.3 a 2.6 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou určenou počtem týdnů, tj. na dobu 60 týdnů. V případě nezaplacení dlužné částky řádně a včas však žalobkyni právo na zaplacení„ dalšího„ smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou a„ odvození“ dalšího úroku z čl. 1 4 smluvních podmínek neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Naopak ve vlastní smlouvě o úvěru je výslovně uváděno, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit (jistina + poplatek) činí pevně uvedenou částku 27 000 Kč. Úrok uvedený na straně 1 smlouvy ve výši 32,15 % ročně tak soud chápe jako procentuální vyjádření sjednaného úroku kapitalizovaného na částku 3 000 Kč, nikoli jako ustanovení, které by zakládalo žalovanému povinnost úrok takto platit pro případ neuhrazení dlužné částky. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně není splněno. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku, který žalobkyně požaduje ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny, zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 754,09 Kč. Tato částka představuje 70,27 % z jejich celkové výše 2 496 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 33 759,37 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného zákonného úroku, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku) bylo přiznáno celkem 28 742,12 Kč (součet jistiny, poplatku, kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku), kdy úspěch ve věci je třeba posuzovat i s přihlédnutím k příslušenství pohledávky a nikoliv pouze k jistině. Příslušenství pohledávky soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozhodnutí. Celkové náklady ve výši 2 496 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 044 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.
17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.