Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 166/2021-31
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 854 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 556 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 546 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 285,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 371,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 987,10 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 387,10 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 987,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a jíž se dále domáhala zaplacení částky 6 152 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 467,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 351 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 838,67 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282,67 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 838,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 556 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 546 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 285,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 371,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 987,10 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 387,10 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 987,10 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a jíž se dále domáhala zaplacení částky 6 152 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 467,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 351 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 838,67 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282,67 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 838,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 146 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 202815 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 6. 12. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO, když na dluh uhradila toliko 3 400 Kč, a dále se domáhala zaplacení částky 7 708 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 202611 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 21. 9. 2015 mezi žalovanou a společností právnická osoba, když na dluh uhradila toliko 6 444 Kč.
2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též „o. s. ř. “). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. právnická osoba, a žalovaná se dne 21. 9. 2015 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 8 000 Kč a zřídí jí doplňkové životní pojištění název anonymizováno, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 5 920 Kč a poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 58 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 23,72 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 8 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce č. 202611). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti právnická osoba, údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí v nájmu v rodinném domě, nevlastní motorové vozidlo, stará se o jedno nezaopatřené dítě nar. 2011, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátorka; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 17 300 Kč tvoří: příjem ze zaměstnání – 11 500 Kč, rodičovský příspěvek – 3 800 Kč a alimenty – 2 000 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 8 600 Kč tvoří: nájemné – 3 000 Kč, výdaje domácnosti – 5 400 Kč a výdaje na telefon – 200 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy výplatními páskami, výpisem z účtu, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a SIPO (zjištěno z karty zákazníka z 21. 9. 2015). právnická osoba, a žalovaná se dne 6. 12. 2015 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 6 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 3 546 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 43 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 20,98 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 6 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce číslo). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti právnická osoba, údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí v podnájmu v rodinném domě, nevlastní motorové vozidlo, stará se o jedno nezaopatřené dítě nar. 2011, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátorka; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 16 800 Kč tvoří: příjem ze zaměstnání – 11 000 Kč, rodičovský příspěvek – 3 800 Kč a alimenty – 2 000 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 10 903 Kč tvoří: nájemné – 3 000 Kč, výdaje domácnosti – 6 500 Kč, splátky půjček – 1 098 Kč a výdaje na telefon – 305 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy výplatními páskami, výpisem z účtu, nájemní smlouvou a SIPO (zjištěno z karty zákazníka z 6. 12. 2015). Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovanou se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 vč. relevantních částí přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 6. 12. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 13 854 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 7. 1. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 a z podacího lístku č. RR2579159827F).
5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu však není zřejmé, jak žalovaná doložila výši svých příjmů a výdajů. Z žaloby neplyne, že by původní věřitelka ověřila solventnost žalované nahlédnutím do centrální evidence exekucí či jiné podobné databáze. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že žalovaná mezi své příjmy (pravděpodobně za účelem zvýšení pravděpodobnosti vyhovění žádosti o zápůjčku) opakovaně zařadila také výživné (na nezletilé dítě), který však rozhodně jejím příjmem není, dále opakovaně uvedla mezi svými příjmy rodičovský příspěvek, přestože její nezletilé dítě se narodilo 3-4 roky před uzavřením smluv, a současně uvedla své výdaje ve velice nízké výši dávající tušit jejich nepravdivosti. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky.
6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjček dne 21. 9. 2015 a dne 6. 12. 2015, přičemž v obou případech uvedla své příjmy a výdaje, avšak tyto zcela nedoložila. právnická osoba, v obou případech nevyžadovala doložení tvrzených příjmů a výdajů a nahlédnutím do přístupných databází solventnost žalované. právnická osoba, poskytla žalované dne 21. 9. 2015 zápůjčku v částce 8 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 6 444 Kč, a dne 6. 12. 2015 zápůjčku v částce 6 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 3 400 Kč. Dne 6. 12. 2019 se společnost právnická osoba, dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětné pohledávky za žalovanou převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost právnická osoba, sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smluv o zápůjčce a dne 7. 1. 2020 ji podala na poště k doručení žalované.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
8. právnická osoba, a žalovaná v obou případech uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 11. 2016 (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.
9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.
11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
12. V posuzované věci společnost právnická osoba, coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými příjmy a výdaji žalované. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaná řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soudu proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smluv poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné.
13. Žalobkyně, na niž byly pohledávky za žalovanou postoupeny podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávky toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatných smluv žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 8 000 Kč a částce 6 000 Kč a zřídila za poplatek 232 Kč žalované životní pojištění název anonymizováno. Z těchto částek bylo dle tvrzení žalobkyně žalovanou vráceno 6 444 Kč a 3 400 Kč. Žalovaná, jež se o tyto částky obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna vydat dosud nevrácený rozdíl (1 556 Kč a 2 600 Kč) žalobkyni.
15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle předložených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužných částek vyzvána psaním ze dne 6. 12. 2019, který žalobkyně odeslala žalované dne 7. 1. 2020. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 10. 1. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovanou ke splnění do desátého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 20. 1. 2020. Od 21. 1. 2020 je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částky 1 556 Kč a 2 600 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřených smluv nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků a smluvního úroku ani poplatku za pojištění, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího vedle smluvních úroků z úroků z prodlení požadovaných za období před splatností dluhů z bezdůvodného obohacení, resp. z částek, jež žalovaná není povinna žalobkyni platit.
17. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla v převážné části neúspěšná. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné ve zdejším řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání v listinné podobě je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.