Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 289/2021-56

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 3 779,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 779,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 343,10 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 3 779,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 181,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 779,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 779,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 343,10 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 3 779,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 181,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 779,45 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 3 779,45 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 24. 1. 2017. Na základě této smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně umožnit žalovanému na jeho účtu čerpat peněžní prostředky formou debetního (záporného) zůstatku na účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, čímž mu poskytl kontokorentní úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Současně se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Tento závazek však nesplnil a dostal se na svém účtu do nepovoleného debetního zůstatku. Vzhledem k tomu, že tuto situaci nenapravil ani k výzvě právního předchůdce žalobkyně, převedl tento pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 1. 2020 na zvláštní účet a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Následně postoupil svou pohledávku na vrácení úvěru na žalobkyni. K datu postoupení pohledávky, tj. k 1. 2. 2021, činil dluh žalovaného na jistině 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Vzhledem k tomu, že po postoupení pohledávky na žalobkyni již žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, domáhala se žalobkyně zaplacení uvedených částek a dále též běžícího smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za téže období.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto zcela v souladu s citovaným ustanovením jeho souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 12. 2013 uzavřena smlouva o účtu, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně od uvedeného data vedl žalovanému běžný účet č. bankovní účet. Dne 24. 1. 2017 právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil žalovanému na shora uvedeném účtu vznik záporného zůstatku až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč Touto formou čerpaný úvěr se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat, přičemž žalovaný byl nejpozději v poslední den lhůty k zaplacení úvěru povinen zajistit na svém účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě všech plateb souvisejících s úvěrem. Pokud by úvěr splatil dříve, mohl jej čerpat opakovaně. Úroky z úvěru měly být hrazeny vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a to tak, že si je právní předchůdce žalobkyně v tento den odečte od kladného zůstatku na účtu žalovaného, a pokud to nebude možné, přičte je k jistině úvěru, jejíž se stanou součástí a budou tedy nadále úročeny společně s jistinou. K tomuto mělo dojít rovněž v případě, že vznikne nepovolená výše záporného zůstatku na účtu žalovaného. Sjednaná úroková sazba činila dle smlouvy 18,90 % ročně. Dopisem z 3. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že dne 2. 1. 2020 převedl pohledávku na vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K datu 2. 1. 2020 činil celkový dluh žalovaného 5 411,53 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 5 321,92 Kč a z úroku, respektive zákonného úroku z prodlení ve výši 89,61 Kč. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Na ten následně dne 16. 6. 2020 uhradil 2 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně tuto částku započetl v rozsahu 1 229,65 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 516,75 Kč na úrok a v rozsahu 253,60 Kč na úrok z prodlení. Dále žalovaný uhradil dne 12. 8. 2020 dalších 500 Kč, které byly započteny v rozsahu 312,82 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 122,40 Kč na smluvní úrok a v rozsahu 64,78 Kč na úrok z prodlení. K datu 1. 2. 2021 dlužil žalovaný na jistině úvěru 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 1. 2. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 19. 2. 2021, jímž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 304,12 Kč ve prospěch žalobkyně. Ta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu sama prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce ze 4. 3. 2021, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud dluh neuhradí ve lhůtě do 19. 3. 2021, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému umožnil čerpat peněžní prostředky formou poskytnutého úvěrového rámce, tedy formou povoleného přečerpání jeho běžného účtu. Žalovanému tím dle shora citovaného ustanovení i dle smlouvy vznikla povinnost nejen tyto prostředky vrátit, ale rovněž zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že k datu 1. 2. 2021 dlužil na jistině úvěru žalobou požadovaných 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Bylo přitom právě na něm, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již uhradil zcela, nebo alespoň v širším než žalobou uváděném rozsahu, takovou skutečnost před soudem tvrdil a zejména pak prokázal. Nic takového se však nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vyšel z toho, že skutečně dluží žalobkyni požadované částky.

10. Ze shora popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 779,45 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě smluvního úroku z úvěru (zčásti kapitalizovaného k datu 1. 2. 2021, zčásti běžícího ode dne 2. 2. 2021 do zaplacení) a zákonného úroku z prodlení (rovněž zčásti kapitalizovaného ke shora uvedenému datu a zčásti běžícího). Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení se přitom opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Žalovaného stíhá povinnost hradit smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení až do úplného uhrazení dlužné jistiny úvěru.

11. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

12. Pro úplnost je třeba dodat, že soud nepominul, že žalobkyně si účtovala náklady řízení ve výši 5 119 Kč, přičemž zjevně vycházela z toho, že jí náleží náhrada mimosmluvní odměny advokáta ve výši 3 000 Kč za celkem tři úkony právní služby učiněné ve věci a dále tři paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s těmito úkony po 300 Kč. Při výpočtu výše mimosmluvní odměny tedy postupovala podle a vyhl. č. V daném případě je však evidentní, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru, který žalobkyně (zastoupena týmž právním zástupcem) u zdejšího soudu uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech, tj. v případech, kdy se domáhá plnění ze smluv o kontokorentních úvěrech uzavřených jejím právním předchůdcem, opakovaně (jako příklad soud uvádí žalobu podanou ve věci vedené pod sp. zn. , která je založena ve spise na č.l. 52), přičemž jí podávané žaloby jsou po obsahové i stylistické stránce prakticky totožné a liší se pouze v jednotlivostech týkajících se osoby žalovaného a konkretizace výše vymáhané pohledávky. Předmětem řízení je zároveň peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Jsou tedy jednoznačně splněny podmínky pro aplikaci ustanovení vyhl. č. , podle něhož soud, jak je uvedeno v předchozím odstavci, určil výši žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení.

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.