Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 110/2021-34
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 15 888 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 114 Kč od 3. 10. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 810 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 114 Kč od 3. 10. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 810 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 888 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek webová adresa dne datum úvěrovou smlouvu. Po schválení žádosti žalované byly na její účet dne datum zaslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a poplatkem za korunový odklad splatnosti úvěru ve výši 1 580 Kč, a to do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Dle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, když nehradila splátky řádně i přes to, že dvakrát žádala o prodloužení splatnosti splátky. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pro opakované porušování platebních povinností žalované však žalobkyně byla nucena zesplatnit celý neuhrazený úvěr, a to ke dni datum. Žalovaná celkem na úvěr (před zesplatněním i po jeho zesplatnění, včetně úhrad za prodloužení splatnosti splátek) uhradila pouze 17 886 Kč. Po zápočtu částečné úhrady žalované se žalobkyně žalobou domáhá úhrady částky 15 888 Kč sestávající z dlužné neuhrazené jistiny ve výši 13 344 Kč, úroků v celkové výši 980 Kč (jež byly součástí druhé až osmé splátky), účelně vynaložených nákladů ve výši 130 Kč (za odeslání výzvy před zesplatněním a zesplatňovací dopis) a jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 434 Kč (jako 10 % z neuhrazené jistiny a úroků).
2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované následujícím způsobem. Žalobkyně podrobila osobní údaje uvedené žalovanou včetně příjmů a výdajů (k nimž připojila životní minimum dospělého člena domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu) internímu scoringu. Výsledkem bylo kladné vyhodnocení žalované jako schopné řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně současně z registrech SOLUS, NRKI, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku ověřila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky postupu podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne datum úvěrovou smlouvu. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky, což má soud za prokázané zejména z odstavce smlouvy„ Uzavírání úvěrových smluv“ a předložených kopií počítačové obrazovky žalobkyně (tzv. printscreeny) osvědčující okamžik podání žádosti žalované o poskytnutí úvěru a schválení této žádosti ze strany žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Zpracování osobních údajů, jejich prostřednictvím byla žalovaná poučena o základních podmínkách uzavření smlouvy. Z opisu výpisu z účtu a Výpisu čerpání, splátek a úhrad (dále jen„ výpis“) soud zjistil, že žalobkyně poskytla v souladu se smluvním ujednáním na účet žalované dne datum částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, ročním úrokem ve výši 49,20 %, který byl součástí druhé až osmé splátky v kapitalizované výši 980 Kč, a dále s poplatkem za prodloužení splatnosti splátky ve výši 1 580 Kč a poplatkem za online platbu ve výši 1 % z převáděné finanční částky (pokud žalovaná tyto možnosti využije). Žalovaná byla povinna uvedené položky uhradit ve 24 měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který byl nedílnou součástí smlouvy. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník poplatků upravující zejména výši smluvní pokuty a náklady v souvislosti s vymáháním dluhu. Z výpisu má soud za prokázané, že žalované byla předepsána úhrada poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a dvakrát poplatek za odklad splátky úvěru po 1 580 Kč, neboť žalovaná dne datum uhradila 1 Kč a dne datum částku 100 Kč, čímž požádala o odklad splatnosti čtvrté a páté splátky. Z výpisu má soud dále za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze 17 886 Kč. Od šesté splátky žalovaná neplnila svoji platební povinnost řádně, poslední splátku pak uhradila dne datum. Žalobkyně tedy vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 2434 Kč a náklady spojené s upomínáním ve výši 660 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalovaná upozorněna na svůj dluh a vyzvána k jeho úhradě, stejně jako dopisem ze dne datum, jímž žalobkyně současně zesplatnila celý neuhrazený dluh v celkové výši 20 454 Kč zahrnující i smluvní sankce. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, na základě které měla uhradit částku 15 940 Kč představující neuhrazenou jistinu, úroky, poplatky a smluvní pokutu do 30 dnů od sepsání výzvy (dle podacího archu byla upomínka odeslaná žalované dne datum). Žalovaná poté ničeho neuhradila. Z výpisu soud zjistil, že celková dlužná částka po započtení částečných úhrad žalované představuje neuhrazenou jistinu ve výši 13 344 Kč, úroky ve výši 980 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 434 Kč, poplatek za provedení platební transakce online ve výši 16 Kč a úrok z prodlení ve výši 1408,36 Kč. Nárok žalobkyně je tedy v mezích dluhu žalované.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované má soud za prokázané, že poměry žalované nebyly posouzeny způsobem, který vylučuje důvodné pochybnosti o existenci dostatečného množství finančních prostředků žalované pro splacení úvěru. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila již zmíněné printscreeny (dále také jako„ kopie ze systému žalobkyně“), z nichž mají být patrné příjmy a výdaje žalované včetně její platební morálky. Soud nezpochybňuje výsledek šetření, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr vedena v systému SOLUS či CRIBIS (evidujících neplnění platebních povinností), ani v insolvenčním rejstříku, jak bylo doloženo kopiemi ze systému žalobkyně, ani že na žalovanou nebyla vedena exekuce. Soud však postup, jímž byly ověřovány skutečné poměry žalované, považuje za nedostatečný a v rozporu s odbornou péčí žalobkyně. Z kopie ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že měla příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, její výdaje činily 15 000 Kč a neměla žádné dítě. Žalobkyně přitom tvrdila, že žalovaná byla povinna uvést pravdivé údaje, proto při hodnocení majetkové situace žalované vyšla pouze z údajů uvedených žalovanou a žádnými dokumenty je neověřovala. K výdajům žalované pouze přičetla životní minimum stanovené Českým statistickým úřadem pro jednotlivého člena domácnosti, aby bylo zaručeno, že i po započtení této„ nepominutelné“ položky zůstane žalované dostatečné množství finančních prostředků pro splácení měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně k tomuto závěru došla, tedy že žalovaná měla dostatek peněžních prostředků. Žalobkyně však jako obezřetný poskytovatel spotřebitelských úvěrů měla mít postaveno najisto, že příjmy a výdaje uvedené žalovanou odpovídají skutečnosti a měla si zjišťovat i další skutečnosti, např. druh bydlení žalované, existenci dalších platných úvěrů apod., neboť i tyto faktory ovlivňují celkovou schopnost člověka plnit své závazky.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Soud na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. K uvedeným závěrům se již několikrát vyslovila i judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Zejména pak v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , Nejvyšší soud vyslovil závěr, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Lze shrnout, že věřitel musí vždy postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru), která zahrnuje i postup upravený v § 86 téhož zákona. Pokud byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s odbornou péčí, je smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
11. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala pouze na základě jí uvedených údajů (k tomu doložila pouze tzv. printscreeny počítačové obrazovky). S ohledem na výše vyslovené závěry nelze postup žalobkyně považovat za souladný s odbornou péčí, resp. se zákonem o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel je slabší smluvní stranou, která často nemůže dohlédnout na všechny důsledky spojené s poskytnutím úvěru (na rozdíl od poskytovatele takového úvěru). Navíc bráno z pohledu průměrného spotřebitele lze pochopit, že žádosti o úvěr ze strany spotřebitelů jsou doprovázeny tíživou životní situací, kterou si spotřebitelé přejí vyřešit co nejrychleji a nemusí vždy jednat zcela racionálně. Z toho důvodu je na poskytovateli úvěrů, aby část zodpovědnosti za vyplnění úplných a pravdivých údajů převzal za spotřebitele. V souladu s judikaturou ani uvedený nedostatek nemůže být zhojen tím, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech a rejstřících za účelem zjištění, zda žalovaná měla dluhy po splatnosti. Předmětná smlouva o úvěru je tedy neplatná, přičemž k neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. S přihlédnutím ke shora vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze konstatovat, že by byly platně sjednány jakékoli platby (tj. včetně příslušenství či smluvních sankcí). V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni, oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaná doposud ničeho neuhradila. Soud má za prokázané, že žalovaná uhradila celkem 17 886 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započítat na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na úroky, smluvní pokutu a náklady na vymáhání. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj závazek, který v tomto rozsahu zaniknul. Zbývající část bezdůvodného obohacení žalovaná neuhradila. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 2 114 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině„ úvěru“ společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 774 Kč zahrnující i úroky, náklady na vymáhání a smluvní pokutu, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně úroku z prodlení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani nedokazovala na svoji obranu) a žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.