Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
13 C 139/2021-68
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 60 758,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 130 Kč s úrokem z prodlení z částky 37 130 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 18. 11. 2020, s úrokem z prodlení z částky 36 130 Kč ve výši 8,25% ročně od 19. 11. 2020 do 22. 3. 2020 a s úrokem z prodlení z částky 34 130 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě částku 8 971,02 Kč a s úrokem ve výši 8,34 % ročně z částky 42 545 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 8,34% ročně z částky 33 730 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 73 349 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 14 205 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 205 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě v částce 3 452,36 Kč, s úrokem ve výši 63,59 % ročně z částky 7108,82 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 63,59% ročně z částky 14 205,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 53,94 % ročně z částky 42 545 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 53,94% ročně z částky 33 730 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 123 427 Kč, zamítá.
III. Žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 130 Kč s úrokem z prodlení z částky 37 130 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 18. 11. 2020, s úrokem z prodlení z částky 36 130 Kč ve výši 8,25% ročně od 19. 11. 2020 do 22. 3. 2020 a s úrokem z prodlení z částky 34 130 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě částku 8 971,02 Kč a s úrokem ve výši 8,34 % ročně z částky 42 545 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 8,34% ročně z částky 33 730 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 73 349 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 14 205 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 205 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a dále na nezaplacené smluvní pokutě v částce 3 452,36 Kč, s úrokem ve výši 63,59 % ročně z částky 7108,82 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 63,59% ročně z částky 14 205,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 53,94 % ročně z částky 42 545 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a s úrokem ve výši 53,94% ročně z částky 33 730 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 123 427 Kč, zamítá. III. Žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 48 335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek, které žalovaný uhradil do 23. 3. 2021 a dále z částky 48 335 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, dále částku 12 423,38 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 62,28 % ročně z postupně splácených částek od 28. 7. 2020 do 21. 3. 2021 a dále z částky 47 935,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný dále uzavřel změnu smlouvy o úvěru z důvodu vánoční nabídky žalobkyně, a to tak, že úvěr byl poskytnut na 61 splátek, když první dvě splátky byly v poloviční výši. Žalovaný dále uzavřel spolu s úvěrem i pojistnou smlouvu na schopnost splácet v částce 382 Kč měsíčně. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze šest splátek ve výši 13 461 Kč a s úhradou splátky č. 6 splatné dne 22. 5. 2020 se dostal do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu 26. 7. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 56 255 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 1. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni zaplatil 9 466 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 47 935,14 Kč, což odpovídá původní jistině 49 563,82 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 691,32 Kč, dále dlužil smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 0 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 12 423,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 62,28 % ročně z částky 49 563,82 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 ve výši 19 627,86 Kč a dále úrok z částky 47 935,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení do maximální výše 196 776 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaná ničeho na dluh neuhradila.
2. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu ulice a číslo, PSČ obec, žalovanému bylo doručeno dne datum. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ).
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen smlouva), žádostí o využití vánoční akce, přílohou č. 1 ke smlouvě, oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, přílohou č. 1 návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tuto částku
a sjednaný úrok ve výši 62,28 % ročně zavázala splácet ve 61 měsíčních splátkách po 3 115 Kč měsíčně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od prosince 2019, když součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění v částce 382 Kč. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 62,28 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 19. 11. 2019 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 50 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný pouze šest splátek ve výši 13 461 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 23. 6. 2020 a 23. 7. 2020 vyplývá, že žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 6, 7 a 8, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalovaného ve výši 400 Kč. Na základě těchto výzev žalovaný uhradil pouze částku 1 000 Kč, proto dne 26. 7. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému SOLUS, pracovní smlouvy a výplatního listu žalovaného a výpisu z účtu žalovaného za období předcházející uzavření smlouvy vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za listopad 2019 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,34 % ročně.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 61 splátkách po 3 115 Kč (splátka úvěru 2 733 Kč a pojistné v částce 382 Kč), když první dvě splátky byly v částce 1 558 Kč Tyto splátky se dle splátkového kalendáře skládaly z úroku z úvěru v částce 1 367 Kč a 191 Kč pojištění. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s § 1977 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) od úvěrové smlouvy odstoupila. Po odstoupení od smlouvu o úvěru, žalovaný žalobkyni uhradil 5 splátek v celkové výši 9 466 Kč. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 47 935,14 Kč skládající se z původní dlužné jistiny ve výši 56 255,14 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 691,32 Kč, náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby (datum) v částce 12 423,38 Kč a úrok z úvěru ve výši 62,28 % ročně z částky 47 935,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to až do maximální výše 196 776 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv vedených žalobkyní již byly předmětem přezkoumání zdejšího soudu, ale i nadřízeného Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018 -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. 15 Co 33/2019 . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 62,28 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,34 % ročně. Dohodnutá výše úroků 62,28 % ročně tedy téměř násobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 61 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 163 980 Kč, tedy 3 násobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 62,28 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,34 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaná zaplatila a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky.
9. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 62,28 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočetl u prvních dvou zaplacených splátek, jakou její část lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalované posoudit jako úhradu jistiny. Při výpočtu 1367/62 * 8,34 soud dochází k závěru, že na úhradu úroku mohla žalobkyně započíst pouze částku 183 Kč. Za první dvě splátky tak žalovaný uhradil na jistinu úvěru částku 2 368 Kč (2 * (1367 – 183)). Dále žalovaný zaplatil tři splátky v částce 3 115 Kč a částku 1000 Kč. Za tyto splátky si mohla žalobkyně na úroky započíst pouze částku 1 362 Kč, na pojistné částku 1 528 Kč a na jistinu tak měla být započtena částka 7 455 Kč. Ke zesplatnění došlo dne 26. 7. 2020. K tomuto dni žalovaný dlužil na jistině částku 42 545 Kč a na nezaplacených úrocích za měsíce červen a červenec částku 651 Kč.
10. Po uvedených odpočtech tedy získal soud novou výši jistiny úvěru v částce 43 196 Kč, ze které dále vycházel při přepočtu výše smluvní pokuty, jak je uvedeno níže. Po zesplatnění úvěru dne 17. 8. 2020, 15. 9. 2020, 19. 10. 2020, 18. 11. 2020 a 22. 3. 2021 uhradil žalovaný žalobkyni částku 9 466 Kč. Podle článku 4. 5. smlouvy pokud po zesplatnění úvěru dojde k částečné úhradě nároku žalobkyně, pak neurčí-li tak žalovaný, bude částka nejprve započtena na novou jistinu úvěru (a to nejprve na úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění a po jejich úplném uhrazení na původní jistinu úvěru zahrnutou do nové jistiny úvěru. V daném případě tak částka 9 466 Kč byla nejprve započtena na dlužné úroky v částce 651 Kč a ve zbytku byla započtena na původní jistinu. Žalovaný tak ke dni 23. 3. 2021 dlužil na nové jistině částku 33 730 Kč. K této částce byla dále přičtena žalobkyní oprávněně účtovaná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, celkem tedy jistina bez smluvní pokuty činí částku 34 130 Kč, která společně s úroky z prodlení v zákonné výši byla žalobkyni přiznána, zatímco do částky 14 205 Kč společně s úroky z prodlení z požadovaných částek byla žaloba zamítnuta.
11. Dále se soud zabýval náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného sjednanou ve smlouvě, která činí celkem 400 Kč (bod 6.2. smlouvy). Tyto nároky jsou v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o úvěru a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu, neboť žalovaný se dostal do prodlení (dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy) se splátkami 3 a 4, proto byly žalobkyni uvedené částky přiznány.
12. Smluvní pokutu dle článku 6.5. smlouvy vypočetl soud z nově stanovené jistiny úvěru ke dni 1. 11. 2020 v částce 37 130 Kč, ke dni 18.11.2020 v částce 36 130 Kč a ke dni 22. 3. 2021 v částce 34 130, tedy soud přiznal smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 1. 11. 2020 do 18. 11. 2020 v částce 668,34 Kč, za období od 18. 11. 2020 do 22. 3. 2021 v částce 4 480, 12 Kč a za období od 22. 3. 2021 do datum (den vyhotovení žaloby) v částce 3 822,56 Kč, tedy smluvní pokutu v celkové částce 8 971,02 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 423,38 Kč, byla v této části žaloba co do částky 3 452,36 Kč zamítnuta. Při zohlednění výše zamítnuté jistiny byla tedy žaloba celkem zamítnuta co do částky 17 657,36 Kč.
13. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z tvrzené dlužné jistiny ke dni zesplatnění úvěru ve výši 62,28 % ročně z částky 49 563,82 Kč od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a z částky 47 935,14 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení je však důvodný pouze ze soudem přepočtené nové jistiny ve výši 42 545 Kč za období od 28. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a z jistiny v částce 33 730 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to ve výši 8,34 % ročně, když celý úrok z nepřiznaných částek musel být zamítnut, stejně jako rozdíl ve výši žalobkyní požadovaného (62,28 % ročně) a soudem přiznaného (8,34 % ročně) úroku ve výši 53,94 % ročně ze soudem přiznané části jistiny do zaplacení. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaná povinna platit dle bodu 2.2 smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,34 % ročně soud dospěl k částce 73 349 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní navrhovanou výší maximálního omezení (123 427 Kč) pak byl rovněž zamítnut.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , v situaci, kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná. Ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalovaného částku 48 335 Kč, na smluvní pokutě částku 12 423,38 Kč,
na úrocích z prodlení částku 4 163,89 a úrocích z poskytnutého úvěru v částce 38 603,56 Kč, tedy částku 103 525,83 Kč. Naopak přiznána žalobkyni byla ke dni rozhodnutí soudu na nové jistině
a nákladech spojených s prodlením žalovaného v částka 34 130 Kč, na smluvní pokutě částka 8 971,02 Kč, na úrocích z prodlení částka 2 960,41 Kč a na úrocích za poskytnutí úvěru v částka 4 097,53 Kč, tedy celkem částka 50 158,96 Kč Z porovnání těchto úspěchů je jednoznačné, že věci byl nepatrně úspěšnější žalovaný, a to v rozsahu 3,1 %. Soud tak považuje úspěch a neúspěch účastníků za prakticky shodný, a tudíž bylo rozhodnuto, že každý z účastníků si ponese náhradu nákladů ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.