Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 174/2021-33

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 27 837,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 037,41 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 037,41 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 583 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 888,78 Kč, úroků ve výši 13,9 % ročně z částky 26 037,41 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení za dobu od 15. 12. 2020 do 27. 7. 2021 a v míře přesahující 8,5 % ročně z částky 26 037,41 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 258 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 037,41 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 037,41 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 583 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 888,78 Kč, úroků ve výši 13,9 % ročně z částky 26 037,41 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení za dobu od 15. 12. 2020 do 27. 7. 2021 a v míře přesahující 8,5 % ročně z částky 26 037,41 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 258 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.</b>

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 27 837,41 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 5. 2018.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Ze předložených listinných důkazů bylo o skutkovém stavu věci zjištěno následující:

Z obsahu smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – dlužníkovi – úvěr ve výši 28 105 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 13,9 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 494 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Z potvrzení zaměstnavatele na formuláři žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala před poskytnutím peněžitých prostředků úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, řádně však nesplácel. Z obsahu upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně o řádné splácení žalovaného upomínala. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 1. 4. 2020 prohlásila celou dlužnou pohledávku za splatnou, z podacího archu soud zjistil, že rozhodnutí o okamžité splatnosti bylo zasláno žalovanému doporučeně prostřednictvím pošty na adresu náměstí anonymizováno. příjmení anonymizováno, obec. Z předžalobní výzvy k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně zaplacení dlužné částky neevidovala a advokátka žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení.

Nebylo zjištěno, že dříve, než žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 105 Kč, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Žalobkyně předložila potvrzení zaměstnavatele ze dne 29. 5. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u města Nový Bydžov jako dělník veřejně prospěšných prací. Průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců potvrdil zaměstnavatel ve výši 10 995 Kč.

O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 105 Kč, aniž s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Přijetím peněžité částky se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. V době rozhodování soudu měl žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 037,41 Kč a byl se zaplacením v prodlení.

Soud jednal podle , , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením . Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle , .

Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. . Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu až zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

Podle ustanovení až zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro věřitele – podnikatele – podle ustanovení platilo, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byl věřitel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele ( , ) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

V daném případě žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu výše citovaných ustanovení , zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.

Podle platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

V době rozhodování soudu dlužil žalovaný nesplacenou jistinu ve výši 26 037,41 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost tuto částku vrátit žalobkyni. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle , dle a dle úředního sdělení obec národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Nebylo zjištěno, zda a kdy byla žalovanému doručena výzva k zaplacení. Žalovaný do smlouvy uvedla adresu adresa žalovaného. Rozhodnutí o okamžité splatnosti i předžalobní výzvu však žalobkyně zasílala na adresu náměstí anonymizováno. příjmení, obec, což je podle výpisu s evidence obyvatel adresa úřadu. Soud proto počátek doby prodlení vázal na doručení žaloby. Žaloba byla doručena žalované dne 26. 7. 2021, dne 27. 7. 2021 mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak od 28. 7. 2021 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 114 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny soud postupoval podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ( , , o dani z přidané hodnoty). Podle úspěchu a neúspěchu žalobkyně v poměru 94 %: 6 % soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající míře 88 % z celkové výše nákladů řízení.

Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo ( ). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení .

Lhůtu k plnění soud stanovil dle .

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.