Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 191/2021-48

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 610 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 430 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení částky 5 180 Kč, zákonného úroku z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a zákonného úroku z částky 3 660,57 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 478,66 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 380,48 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně za částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 430 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení částky 5 180 Kč, zákonného úroku z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a zákonného úroku z částky 3 660,57 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 478,66 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 380,48 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně za částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 6 610 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 478,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 380,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.

2. Žalobce tvrdil, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO dne 30. 3. 2015 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 5 570 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho.

3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.

4. Na výzvu soudu žalobce dne 11. 10. 2021 (č.l. 36-38) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná měla mít stálý příjem financí ze státní podpory, z pracovní smlouvy, ke kterým doložila výplatní pásky. Doklady však nemá k dispozici. Z karty zákazníka ze dne 27. 3. 2015 vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, anonymizována čtyři slova, má tři nezaopatřené děti, pracuje jako anonymizováno. Její příjem činí 8 500 Kč měsíčně, dále bere příspěvky ve výši 2 400 Kč a 3 600 Kč, její výdaje na nájem a inkaso činí 4 500 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč měsíčně a použitelný příjem pro ni a tři nezaopatřené děti tak činí 5 800 Kč. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s 

6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

8. právnická osoba a žalovaná dne 30. 3. 2015 uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výš 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016 (viz smlouva o půjčce č.l. 17-18 a karta zákazníka na č.l. 19). Smlouvou o postoupení pohledávek (viz smlouva č.l. 20-24) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (č.l. 25-26). Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 4. 9. 2020 doporučeně (č.l. 27-29).

9. Žalobce však neprokázal, že by právní předchůdkyně žalobce náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě jejího tvrzení, k tomu však nedoložila žádné doklady. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.), či řádně zjišťoval další závazky žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.).

10. Z karty zákazníka ze dne 27. 3. 2015 vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, anonymizována čtyři slova, má tři nezaopatřené děti, pracuje jako anonymizováno. Její příjem činí 8 500 Kč měsíčně, dále bere příspěvky ve výši 2 400 Kč a 3 600 Kč, její výdaje na nájem a inkaso činí 4 500 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč měsíčně a použitelný příjem pro ni a tři nezaopatřené děti tak činí 5 800 Kč. Z těchto příjmů pak měla žalovaná hradit 58 týdenních splátek po 210 Kč počínaje 6. 4. 2015 do 9. 5. 2016 (tedy 840 Kč měsíčně). Žalované a jejím třem dětem by tak zbývalo 4 960 Kč měsíčně.

11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

12. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalované dne 30. 3. 2015 úvěr ve výš 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila toliko 5 570 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce však ani v jednom případě neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

13. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení , , a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

14. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.

20. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované, jejíž příjmy byly převážně tvořeny sociálními dávkami, úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, na které žalovaná částečně hradila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle , a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, stran uhrazených částek. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatila. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částky uvedené ve výroku I. a IV. tohoto rozhodnutí, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

22. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších poplatků, neboť tyto nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.

23. Nárok žalobce na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení . Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 27-29 byla žalované odeslána doporučeně dne

4. 9. 2020 nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradil do 18. 9. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené

24. Žalované, byť ve sporu převážně úspěšné, náklady řízení nevznikly, a proto soud postupoval v souladu s ustanovením a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.

25. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.