Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 234/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 12 939,64 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 939,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,07 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 14. 5. 2020 do 2. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 393,64 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 939,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,07 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 14. 5. 2020 do 2. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 12 939,64 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 393,64 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 939,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 4. 11. 2014 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované i kontokorent – anonymizováno v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 12 939,64 Kč převedla dne 12. 2. 2018 na nový úvěrový účet číslo bankovní účet. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 9. 7. 2018 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 10. 7. 2018 úročen sazbou 29,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 12 939,64 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 924,07 Kč kapitalizované ke dni 9. 7. 2018, úroky z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 939,64 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 9,00% ročně z dlužné částky ve výši 12 939,64 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 6. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 4. 11. 2014. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích.
6. Z dispozice ze dne 4. 11. 2014 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované k jeho účtu č. bankovní účet zřízen kontokorent s limitem 10 000 Kč, sazba RPSN činila 38,84 %. Na straně 1 dispozice – první odrážce dole je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy.
7. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 4. 11. 2014 soud zjistil, že žalovaná měla střední vzdělání, byla vdaná, bydlela v nájmu a byla invalidní důchodkyně. Její průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 8 287 Kč, celkový příjem domácnosti pak 20 000 Kč. Počet zdrojů příjmů měl být jeden, ostatní náklady žalované neměly být žádné, neměla mít ani jiné měsíční splátky a ani vyživované děti. Požadovaná výše úvěrového rámce měla být 7 000 Kč.
8. Ze sjetiny anonymizováno člena anonymizováno soud zjistil, že žalovaná neměla ke dni žádosti o úvěr dle Smlouvy žádné jiné spotřebitelské úvěry.
9. Z potvrzení obec správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaná pobírala ke dni vystavení tohoto potvrzení, tj. 4. 11. 2014, částku 8 287 Kč měsíčně jako invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.
10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 soud zjistil, že ke dni 18. 5. 2020 předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovanou pohledávky ve výši 12 939,64 Kč na jistině a na úroku z jistiny 924,07 Kč, celkem tedy částku 13 863,71 Kč.
11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 7. 2018 soud zjistil, že ke dni 9. 7. 2018 činil dluh žalované na kontokorentu dle Smlouvy částku 12 939,64 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.
14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku z 21. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 23 880,42 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
15. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
17. Dne 4. 11. 2014 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Stejného dne předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 38,84 %. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 13. 8. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. V Žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno je pouze uvedeno, že příjem domácnosti žalované je 20 000 Kč, když však doložen byl příjem méně než poloviční, tj. 8 287 Kč. Není tak zřejmé, z čeho měl pocházet příjem téměř 12 000 Kč měsíčně. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalované. Nic není zřejmé o jejích nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z historických dat z ČSÚ považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalované. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí její skutečný měsíční příjem a kolik činí její skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 a žalovanou o tomto postoupení dne 25. 5. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
22. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
25. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované kontokorent s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že předchůdkyně žalobkyně jednak vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalované o výši jejích příjmu, a ve vztahu k výdajové stránce její finanční situace použila statistické řady ČSÚ. Tento způsob ověření výše nákladů není dle názoru dostatečný, protože není schopen vyhodnotit úvěruschopnost žadatele o úvěr na individuální bázi. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalované, na jejichž základě by mohla jí předpokládané skutečnosti verifikovat.
27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku v rámci kontokorentu – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Ke dni vydání tohoto rozsudku přitom trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 12 939,64 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 2. 9. 2021. Nejpozději dne 3. 9. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.
28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 12 939,64 Kč plus příslušenství. Žalovaná měla naopak úspěch co do částky 15 302,24 Kč, která představuje kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.