Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 49/2021-41

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 33.850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 121,67 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 525 Kč spolu s

-) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 405,87 Kč,

-) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 525 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a

-) úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 325 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 303 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 121,67 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 525 Kč spolu s -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 405,87 Kč, -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 525 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a -) úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 325 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 303 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 1. 2021, doplněnou o podání ze dne 30. 3. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 850 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost právnická osoba přenechala za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28% z jistiny úvěru v celkové výši 12 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 525 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 050 Kč a úhrady za administrativní poplatek a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 775 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 8 500 Kč. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, která následně dne s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na společnost žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 30. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 121,, 67 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s  výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný souhlasil za použití ustanovení souhlasil).

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 12 900 Kč sestávající z poplatku za úrok ve výši 4 200 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a inkasního poplatku ve výši 4 800 Kč. Mezi stranami byl sjednán smluvní úrok za dobu úvěru ve výši 1 444 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Strany si ujednaly smluvní úrok ve výši 10,37 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení

7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne 17. 6. 2018 částku ve výši 2 550 Kč. Žalobkyně úhradu žalovaného započetla na úrok částku 675 Kč (zbývá uhradit 3 525 Kč), na úhradu za poskytnutí úvěru částku 600 Kč (zcela uhrazeno), na náklady za vyhodnocení úvěru částku 525 Kč (zbývá uhradit 2 775 Kč) a na inkasní poplatek částku 750 Kč (zbývá uhradit 4 050 Kč).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že s účinností ke dni 8. 7. 2020 společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému písemně oznámeno dne 24. 7. 2020.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval (dále jen„ “). Podle musí právní jednání odpovídat dobrým mravům a zákonu. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Soud dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. . V tomto závazkovém vztahu vystupovala společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako dlužník. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč a žalovaný porušil svoji povinnost, když v dohodnuté lhůtě půjčku nevrátil. Žalovaný měl vrátit společnosti právnická osoba částku 15 000 Kč, doposud však na jistinu neuhradil ničeho, na splatný úrok uhradil 675 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 18 525 Kč, která představuje doposud nesplacenou jistinu a část splatného smluvního úroku ve výši 3 525 Kč (výrok II.).

13. Vedle jistiny soud dále přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky. Příslušenství je představováno jednak úroky z prodlení a dále úroky smluvními. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyni proto přísluší úroky z prodlení dle ustanovení . Výše úroků z prodlení pak vychází z Mezi účastníky byl v souladu s ustanovením sjednán smluvní úrok ve výši 10,37 % ročně, soud tedy žalobě vyhověl i v této části. (výrok II.).

14. Při posouzení nároku na zaplacení nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 2 775 Kč a na inkasního poplatku ve výši 4 050 Kč dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení těchto poplatků je v rozporu s dobrými mravy. Poplatky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání jistiny úvěru. a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat výši poplatků. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o poplatcích u úvěru totiž platí základní zásady občanského práva ( -8 ), podle kterých má každý povinnost jednat poctivě a výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

15. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše poplatků ve smlouvě o úvěru ze dne 17. 6. 2018 je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobkyně, celková částka tzv. poplatků byla sjednána (společně se smluvními úroky) ve výši 12 900 Kč pak představuje 65,6 % z jistiny úvěru a 71,7 % z dlužné jistiny úvěru. V tomto kontextu je pak zřejmé, že takto sjednaná výše poplatků byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takto sjednaná výše poplatků podstatně v době jejího sjednání přesahuje obvyklou výši poplatků v daném místě a čase. Nelze rovněž přehlédnout, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Naopak žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Soud proto žalobu v této části ve výroku III. zamítl.

16. V části požadované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč soud žalobu rovněž zamítl. V úvahu vzal výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. ). Smlouvou o úvěru přenechal původní věřitel žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Tvrzení žalobkyně, že smluvní pokuta byla moderována, nemá žádný vliv na posouzení její přiměřenosti. Dosahuje-li pak smluvní pokuta částky 7 500 Kč, tedy vztažmo k výši finančních prostředků poskytnutých smlouvou o úvěru výše 50 %, lze sjednanou smluvní pokutu považovat za zcela nepřiměřenou, kdy takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. , přičemž výjimka ze zákazu se vztahuje na případy ujednání, jichž bylo dosaženo individuálně, tj. nikoli adhezním způsobem. Smluvní pokuta dosahující takové výše nadto neplní (a plnit ani nemůže) základní funkce sjednané smluvní pokuty, tj. funkci preventivní a sankční. V projednávané věci tedy soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně není možné považovat za platné, a to s přihlédnutím k  pro rozpor s dobrými mravy. K nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě přihlédl soud z úřední povinnosti dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012 ve věci C číslo, kde SDEU konstatoval, že„ vnitrostátní soud má povinnost posuzovat zneužívající charakter smluvní klauzule spadající do působnosti směrnice 93/13 z úřední povinnosti a odstraňovat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem“.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 45% předmětu řízení, co do 55 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalovaného, by měla být žalobkyně zavázána k náhradě nákladů žalovaného. Žalovanému však žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

18. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 1 214 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k  , konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 1 517 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem V. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 303 Kč

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.