Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 65/2020-42

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Kalouskovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem právnická osoba jméno příjmení číslo anonymizováno, příjmení jméno, země

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, země

o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 938 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 938 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 8,25 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2021 a počínaje 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 3 062 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 062 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 8,25 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2021 a počínaje 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, a kapitalizovaný úrok ve výši 2 058 Kč od 26. 10. 2007 do 1. 8. 2008, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 938 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 938 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 8,25 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2021 a počínaje 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 3 062 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 062 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 10,25 % od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 8,25 % od 1. 1. 2021 do zaplacení, nejpozději do 30. 6. 2021 a počínaje 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, a kapitalizovaný úrok ve výši 2 058 Kč od 26. 10. 2007 do 1. 8. 2008, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení finanční částky s odůvodněním, že dne 26.10.2007 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl původní věřitel žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli finanční prostředky ve výši 13 120 Kč (půjčka ve výši 8 000 Kč, souhrnný poplatek 5 120 Kč) formou 40 pravidelných týdenních splátek po 328 Kč. Žalovaný na dluh celkem původnímu věřiteli zaplatil 3 062 Kč. Mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek 19.6.2015 s účinností k datu 1.7.2015, když změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla účinnosti 24.8.2018 a žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován přípisem ze dne 17.9.2018. Před uplatněním žaloby u soudu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 13.2.2020.

2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný, ač byl řádně předvolán se k jednání soudu nedostavil, prosto soud postupoval dle a rozhodl na základě předložených důkazů.

3. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce uzavřenou dne 26.10.2007 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Smlouva má formulářový charakter. Jsou do ní vepsány údaje o žalovaném jako dlužníkovi, údaje o výši poplatku, celkové dlužné částce a závazku dlužníka uhradit dluh formou 40 pravidelných týdenních splátek ve výši 328 Kč.

4. Ze smluv o postoupení pohledávky a přípisu adresovaných žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě věřitele soud má za to, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu ( zákona číslo 89/2012 Sbírky, ).

5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu zákona číslo 89/2012 Sbírky, (dále jen o.z), a ve smyslu zákona číslo 40/64 Sbírky, (dále jen obč. zák.), platného do 31.12.2013. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbírky, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení a následující obč. zák. Dle obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv s nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

8. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný převzal 8 000 Kč a zavázal se vrátit 13 120 Kč formou sjednaných splátek. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbérky, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbírky) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby obec národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá.

9. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce 8 000 Kč, ze kterých vrátil 3 062 Kč. S ohledem na shora uvedené závěry soud dospívá k tomu závěru, že žalobci, ani jeho právnímu předchůdci, nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku a že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně částky, která představuje rozdíl poskytnutých finančních prostředků věřitelem a vrácených dlužníkem, to je 4 938 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného povinností zaplatit částku 4 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2017 ve smyslu § 517 odstavec 2 zákona číslo 40/64 Sbírky za použití nařízení číslo 142/94 Sbírky, ve znění pozdějších předpisů. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.