Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 131/2020-165
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
manželky: osobní údaje manželky
a
manžela: osobní údaje manžela
o rozvod manželství
takto:
I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne datum před Úřadem městské části obec a číslo, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
III. Manželka je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.
IV. Manžel je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,50 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum] a [celé jméno manžela], narozeného [datum], uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo], se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Manželka je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci. IV. Manžel je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 4 972,50 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem podaným k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum se manželka domáhala rozvodu manželství uzavřeného účastníky dne datum před Úřadem městské části obec a číslo. V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno po krátké známosti, když zpočátku bylo manželství spokojené. Manželé se domluvili, že společnou domácnost budou mít ve Spolkové republice Německo. Postupně začaly mezi manžely narůstat problémy, až se vzájemně odcizili, když manžel chtěl zůstat ve Spolkové republice Německo a manželka se chtěla vrátit do České republiky, neboť začala mít zdravotní problémy a rovněž kvůli synovi z předchozího vztahu. Od roku rok spolu manželé nejsou v kontaktu a manželka neví, kde se manžel zdržuje. Z manželství se nenarodili žádné děti, manželka má však syna z předchozího vztahu. Společnou domácnost manželé nesdílí více jak 3 roky, když manželka se odstěhovala ze společné domácnosti a již zhruba tři roky žije s novým partnerem.
2. Manžel se k návrhu nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Manželovi bylo předvolání k jednání doručováno prostřednictvím mezinárodní spolupráce na adresu zjištěnou dožádaným soudem Spolkové republiky Německo, když dožádaným soudem Spolkové republiky Německo bylo zjištěno, že manžel se zdržuje na adrese adresa, příjmení republika země. Jelikož se manžel nedostavil k nařízenému jednání, soud od jeho výslechu upustil a vycházel z toho, že tímto svým postojem dal najevo svůj nezájem o setrvání v manželství.
3. Z oddacího listu ze dne datum vyplývá, že v knize manželství matričního úřadu - Úřadu městské části obec a číslo, ve svazku anonymizováno ročníku rok na listu anonymizováno s pořadovým číslo je zapsáno, že dne datum v obec a číslo adresa uzavřeli manželství muž celé jméno manžela, datum narození a žena jméno příjmení, datum narození, když se dohodli, že žena bude užívat přímení celé jméno manžela.
4. Z účastnického výslechu manželky plyne, že zhruba v roce rok se seznámila s manželem v anonymizováno. Začali spolu komunikovat a vídali se v obec a v Německu, když se převážně stýkali v Německu, neboť manžel pracoval v anonymizováno jako barman a manželka pracovala jako uklízečka v anonymizováno. Manželství uzavřeli dne datum. Po uzavření manželství se rozhodli, že budou společně pracovat v Německu, když dostali práci v anonymizováno, kde měli zajištěno i ubytování. Takto spolu žili pouze několik měsíců, neboť manželka začala mít zdravotní problémy, které chtěla řešit v České republice a rovněž chtěla usilovat o svěření svého dítěte z předchozího vztahu do střídavé péče. Manžel s návratem do České republiky nesouhlasil, proto se manželka rozhodla opustit společnou domácnost a z Německa odešla zhruba v polovině anonymizováno roku rok. Manželka uvedla, že díky jejím zdravotním problémům a odloučení od dítěte z předchozího vztahu se představy manželů o společné budoucnosti a umístění rodinné domácnosti začaly rozcházet. Manžel chtěl zůstat v Německu, kde měl práci i ubytování a manželka se naopak chtěla vrátit zpět do České republiky. Po odchodu manželky ze společné domácnosti si manžel změnil telefonní číslo, proto byli manželé v kontaktu už jen přes sociální sítě, a to asi po dobu jednoho roku po jejím odchodu ze společné domácnosti. Následně manžel přerušil komunikaci i přes sociální sítě, když nyní na něj nemá manželka žádný kontakt. Obnovení manželského soužití považuje manželka za zcela vyloučené, když v současné době má již jinou známost a s novým partnerem očekává příchod dítěte.
5. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že v knize manželství matričního úřadu - Úřadu městské části obec a číslo, ve svazku anonymizováno ročníku rok na listu anonymizováno s pořadovým číslo je zapsáno, že dne datum v obec a číslo adresa uzavřeli manželství muž celé jméno manžela, datum narození a žena jméno příjmení, datum narození, když se dohodli, že žena bude užívat přímení celé jméno manžela. Účastníkům se za trvání manželství nenarodily žádné děti. Manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu 6 let, ani jeden z manželů nechce manželské společenství obnovit, když toto plyne jednak z návrhu na rozvod a z účastnického výslechu manželky (ve vztahu k manželce) a dále ze skutečnosti, že manžel se k návrhu nijak nevyjádřil ani se k jednání nedostavil a tím dal najevo svůj nezájem o manželství, resp. o jeho obnovu. Po uzavření manželství se představy manželů o jejich společné budoucnosti zejména o umístění rodinné domácnosti začaly rozcházet, což vedlo nejprve k citovému odcizení a vyústilo to ukončením vedení společné domácnosti a úplnou ztrátou veškerých kontaktů.
6. Dle článku 26 odst. 2 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne datum, je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.
7. Dle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné (dále jen„ Brusel II. bis“) jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení.
8. V daném případě, je manželka občanem České republiky a žije na území České republiky a manžel je občanem Makedonie, avšak nežije ani v České republice ani v Makedonii, jak předpokládá článek 26 odst. 2 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne datum, ale na území Spolkové republiky Německo. Tedy článek 26 odst. 2 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne datum ohledně určení mezinárodní příslušnosti, resp. pravomoci na danou věc nelze aplikovat, proto soud aplikoval článek 3 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II. bis, neboť oba manželé mají na území Evropské unie své bydliště, když pro aplikaci nařízení je podstatné bydliště osob nikoliv jejich státní příslušnost. Dle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II. bis je tak Okresní soud v Ústí nad Labem soudem příslušeným k projednání věci, neboť manželka, která podala návrh na rozvod, má v České republice obvyklé bydliště a měla ho v České republice i rok před podáním návrhu na rozvod.
9. Ohledně rozhodného práva však soud aplikoval článek 26 odst. 2 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o pravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne datum, dle kterého je třeba na rozhodnutí aplikovat jak právní úpravu České republiky, tak právní úpravu Makedonie současně, tedy pro rozvod manželství musí být splněny podmínky jak české právní úpravy, tak makedonské právní úpravy.
10. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
11. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
12. Podle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
13. Podle článku 40 Makedonského zákona o rodině č. 80 z roku 1992 je možno manželství rozvést na žádost jednoho z manželů, pokud jsou manželské vztahy natolik narušeny, že společné soužití se stalo neudržitelným.
14. Podle článku 41 Makedonského zákona o rodině č. 80 z roku 1992 manžel/ka může žádat o rozvod, pokud jejich společné soužití netrvá dle než jeden rok.
15. V posuzovaném případě z provedených důkazů vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 občanského zákoníku , jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. S ohledem na skutečnost, že manželé spolu nežijí více jak 6 let a zhruba 5 let spolu nejsou vůbec v kontaktu, soud dospěl k závěru, že manželské vztahy jsou natolik narušeny, že společné soužití se stalo neudržitelným ve smyslu článku 40 Makedonského zákona o rodině č. 80 z roku 1992. Soud dodává, že byla rovněž splněna podmínka stanovená v článku 41 Makedonského zákona o rodině č. 80 z roku 1992.
16. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku , tak podmínky dle článku 40 a 41 Makedonského zákona o rodině č. 80 z roku 1992, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech manželů na další společné soužití a umístění rodinné domácnosti, když na rozpadu manželství se manželé podíleli stejnou měrou.
17. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 23 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), když dle tohoto ustanovení obecně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru, když z provedeného dokazování vyplynulo, že oba manželé se na rozpadu manželství podíleli stejnou měrou. Soud proto žádnému y účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
18. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když oba účastníci byly v řízení úspěšní ve stejném rozsahu (bylo vyhověno návrhu na rozvod manželství manželky, manžel s ním nevyslovil nesouhlas), když oba manželé se na rozpadu manželství podíleli stejnou měrou. Každý z manželů je tedy povinen uhradit státu 50 % náhrady nákladů řízení státu, které mu vznikly v souvislosti s doručováním listin prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Soud zdůrazňuje, že účastníkům neuložil náhradu nákladů v souvislosti s právem účastníků (manžela) jednat ve své mateřštině, tedy nejedná se o náklady tlumočení průběhu ústního jednání. Usnesením zdejšího soudu č. j. 74 C 131/2020 -147 ze dne 24. 3. 2021 bylo tlumočnici přiznáno tlumočné ve výši 9 945 Kč za překlad listin doručovaných prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Tlumočné ve výši 9 945 Kč bylo tlumočnici uhrazeno. Náklady, které státu vznikly v tomto řízení, činí celkem částku ve výši 9 945 Kč.
19. Soud proto uložil manželce uhradit státu částku ve výši 4 972,50 Kč, tedy 50 % celkových nákladů státu (výrok III.). A dále soud uložil manželovi uhradit státu částku ve výši 4 972,50 Kč, tedy 50 % celkových nákladů státu (výrok IV.).
20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud ve vztahu k manželovi třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Ve vztahu k manželce rozhodl o splnění povinnosti ve splátkách, neboť proti manželce je název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka vedeno insolvenční řízení, tedy manželka není schopna uhradit náklady najednou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Manželé jsou povinni do 15 pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat obecní (městský) úřad v místě svého bydliště o vydání nového občanského průkazu s vyznačenou změnou rodinného stavu.
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení.