Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 281/2021-56

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky

částka, úroku v kapitalizované výši částka a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], úroku v kapitalizované výši [částka] a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se na soud obrátila s tvrzením, že její právní předchůdkyně - společnost právnická osoba, IČO (dále jen "Provident") uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se vedle vrácení přenechané částky zavázal k zaplacení poplatku dalších

částka (tj. úrok ve výši 29 % za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši částka, odměna za zpracování a doručení ve výši částka a částka za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti - ve výši částka). Celkem tak měl zaplatit částka v 60 týdenních splátkách po

částka, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný zaplatil anonymizováno celkem

částka. Následně anonymizováno pohledávku z uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku celkem ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka (tj. 29 % ročně z částka za dobu od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka (tj. 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum), úroku ve výši 29 % ročně a současně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřel s anonymizováno dne datum smlouvu o zápůjčce

číslo na jejímž základě anonymizováno přenechal žalovanému částku částka. Žalovaný se vedle vrácení přenechané částky zavázal k zaplacení poplatku dalších částka (tj. úrok ve výši 29 % za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši částka, odměna za zpracování a doručení ve výši

částka a částka za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti - ve výši částka). Celkem tak měl zaplatit částka v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný zaplatil anonymizováno celkem částka. Následně anonymizováno pohledávku z uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku celkem ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka (tj. 29 % ročně z částka za dobu od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka (tj. 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum), úroku ve výši 29 % ročně a současně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač mu byly žaloba i předvolání k jednání doručovány na jeho adresu pro doručování, tj. adresu místa jeho trvalého pobytu, postupem podle , k nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle

4. Na podkladě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum a smlouvy číslo ze dne datum bylo soudem zjištěno, že mezi anonymizováno na straně jedné a žalovaným na straně druhé byly uzavřeny smlouvy o shora citovaném obsahu. Již ve smlouvách samotných bylo výslovně zmíněno, že tyto smlouvy podléhají úpravě provedené , o spotřebitelském úvěru. Ostatně je patrné, že uvedenými smlouvami poskytl anonymizováno peněžité zápůjčky žalovanému coby spotřebiteli, pročež je tyto zápůjčky ve smyslu uvedeného zákona na místě kvalifikovat jako spotřebitelský úvěr ( ). Žalovaný na pohledávky z uvedených smluv zaplatil dosud jen částka (tj. 3 113 + částka), jak potvrdila sama žalobkyně.

5. Z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném

do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) mimo jiné vyplývá povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli již úvěr či jiné služby poskytli dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které dlužník uvedl, ověří, resp. objektivně podloží, například potvrzením zaměstnavatele apod. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. i Nejvyšší správní soud.

7. Shora uvedené úvahy o charakteru a obsahu povinnosti poskytovatele zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele jakož i úvahy o následcích porušení této povinnosti, rozvinul Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne datum. V tomto svém rozhodnutí se Ústavní soud především přihlásil k myšlence, že obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení uvedené povinnosti ze strany poskytovatele (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo OPR Finance).

8. K prokázání toho, jak anonymizováno splnil svou povinnost posoudit před uzavřením předmětných smluv úvěruschopnost žalovaného, předložila žalobkyně jen zákaznické karty vyplněné ve dnech datum a datum. Podle první z nich měl žalovaný ze zaměstnání čistý příjem měsíčně částka, což mělo být doloženo jeho pracovní smlouvou a výplatními páskami za únor a březen 2017. jeho udávaný další příjem částka čistého měsíčně doložen nebyl. Jeho pravidelné měsíční výdaje byly pouze odhadnuty částkou částka. Ve druhé ze zákaznických karet byl uveden příjem žalovaného ze zaměstnání částka čistého měsíčně s tím, že byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami za duben až červen 2017. Další čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši částka měsíčně doložen nebyl. Stejně tak nebyly doloženy pouze odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši částka. V rámci výdajů žalovaného pak nebyly ani zahrnuty interní splátky zápůjčky ze dne datum. Z uvedeného je patrné, že v obou případech především zcela chybělo posouzení výdajů žalovaného a dalších příjmů žalovaného, resp. jeho domácnosti. Takto provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, neboť v otázce výdajů bylo vycházeno jen z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto nebyly nikterak ověřeny. Stěží tedy mohl být naplněn požadavek náležitého posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zejména na základě porovnání jeho příjmů na straně jedné a výdajů na straně druhé.

9. Nadto žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila skutečnosti, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného v obou případech posouzena. Nebyla předložena ani jedna dokládající poměry žalovaného, z níž mělo být před uzavřením uvedených smluv o spotřebitelském úvěru vycházeno. Z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru přitom vyplývá povinnost poskytovatele (anonymizováno) uchovávat zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Tato povinnost není bez významu. Má-li být později (například v soudním řízení) zkoumáno, jakým způsobem byla ze strany poskytovatele skutečně úvěruschopnost spotřebitele zkoumána, je předpokladem objektivity takového přezkumu předložení listin a jiných důkazů, jimiž byly rozhodné poměry spotřebitele doloženy. Jen tak může být objektivně zhodnoceno, zda byla úvěruschopnost spotřebitele vyhodnocena řádně či nikoliv. S ohledem na princip ochrany spotřebitele, který se vůči poskytovateli úvěru pravidelně nachází ve slabším postavení, proto nelze akceptovat žalobkyní prezentovaný postoj, podle kterého není třeba soudu tyto dokumenty předkládat, když přece fakt, že byly doloženy a jaké byly výstupy z nich, byl potvrzen samotným spotřebitelem na kartě zákazníka. Nelze totiž odhlédnout od faktu, že v souvislosti s motivací získat (poskytnout) úvěr, mohly být rozhodné údaje z údajně předložené dokumentace vyhodnoceny nepřesně, neúplně či nesprávně.

10. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu

a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

11. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

12. Soud proto dospěl k závěru, že předmětné smlouvy jsou absolutně neplatnými právním jednáními. Z absolutně neplatných smluv nevznikly jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši částka (8 000 + 8 000 – 3 113 – částka), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl, když současně dospěl k závěru, že pohledávka z uvedených smluv (z bezdůvodného obohacení) byla na žalobkyni postoupena podle § 1879 o. z. smlouvou o postoupení ze dne datum (viz citovaná smlouva a její příloha). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. přitom nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy.

13. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky částka, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst.

1 věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  odst.

2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne datum a podle § 573 o. z. bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne datum. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu (tj. do datum). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od datum nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od datum a to jen z přiznané částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

14. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.